Pomník likvidace českých svobod obnoven

Pomník likvidace českých svobod obnoven
Úhel pohledu

ÚHEL POHLEDU

Zdeněk Zacpal

Statisíce občanů potřebují větší a lepší prostory Národní knihovny. Na její novou budovu byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž. Aniž budeme zde hodnotit vítězný projekt, faktem zůstává, že ani ona Kaplického chobotnice, kterou v roce 2007 vybrali nejlepší světoví architekti a za kterou demonstrovaly velké davy, nemohla být realizována. Široká studentská a čtenářská obec tak nemá po mnohá desetiletí přístup ke značné části drahocenného a nyní špatným skladováním znehodnocovaného knihovního fondu.

A na druhé straně podstatně menší skupina aktivních podporovatelů kupodivu neměla takové problémy si na Staroměstském náměstí v Praze instalovat nepříliš zdařilou napodobeninu vysoce kontroverzního sloupu. Postaveného v roce 1650 i s triumfálním nápisem vídeňského císaře Ferdinanda III, strženého a částečně rozbitého krátce po vyhlášení samostatnosti naší země, dne 3. listopadu 1918.

Je to všechno zadarmo? Ale kdeže!

Devadesátiprocentně nekatolická česká společnost za tento falus platí a platit bude. Již časem svých zastupitelů a úředníků při desítky let trvajících administrativních tahanicích, časem, který mohl být věnován městu a lidem prospěšnějším věcem. A kdo ještě věří tomu, že příslušný archeologický průzkum, ona policejní asistence a ze zákona vyplývající následovná ochrana a udržování onoho danajského daru městu je a bude zadarmo?

Cenový odhad revitalizace by newsroom on Scribd

Někdejší radní Jan Wolf (KDU-ČSL) bojkotoval zamítavá usnesení zastupitelstva ze září 2017 i z června 2019 a neučinil ze zákona vyplývající kroky vedoucí k rozvázání smlouvy. V červenci 2019 spolu s novopečeným konvertitou Alexandrem Vondrou poskytl záštitu k nelegálnímu rozbourání památkově chráněné dlažby na Staroměstském náměstí. Jako vrchol cynismu vypadá, že právě díky tomu „stavební úřad uznal, že došlo k zahájení stavby.“ Evidentní a médii propíraná nezákonnost nevyburcovala ani Veřejného ochránce práv. Ten na podnět překvapivě odepsal, že „důvody pro zahájení šetření neshledal.“ Sám administrativní postup i výstavba sloupu tvoří velice výrazný precedens a podnět k pohrdání zákony a pravidly.

Nedošlo ani k naplnění záměrů zasvěcenějších představitelů magistrátu a samotného primátora, aby umělecký objekt, vzešel „z otevřené soutěže“ a „měl ekumenický, smířlivý a sjednocující ethos.“ Nebyly vzaty argumenty mnoha petic a oponujících uměnovědců. Sloup sám namísto avizovaného smíření představuje zhmotnění konfliktů v české společnosti. Přispívá k tomu, co sociální psychologové nazývají oslabováním celospolečenského dialogu a k utváření názorově vysoce homogenních a navzájem nekomunikujících skupin.

Odvrat od dnešní Evropy

I evropští diktátoři a tyrani si nechávali stavět triumfální pomníky na věčné časy. Jenže v dnešní Evropě se jejich památníky postupně odstraňují. V Itálii sochy Mussoliniho z veřejného prostoru mizí a ve Španělsku zbavili veřejný prostor již všech soch Francisca Franca. Ano, klerofašistického diktátora, který má na svědomí životy statisíců republikánů a jehož režim se přičinil o uloupení asi 300 000 dětí matkám. Nepocházely totiž z dobrých katolických rodin.

Do dnešní Evropy se nevracíme, přibližujeme se spíše Turecku. Obdobně jako téměř samovládný Erdoğan likviduje Atatürkem zavedený laický systém, i u nás dochází k odklonu od Masarykovy nekonfesní První republiky. Vytěsňují se i starší domácí svobodomyslné tradice reformace, následovné náboženské tolerance a rozšíření domácího reprezentativního systému, politických svobod a precedenčního práva. A obdobně jako Erdoğan obnovuje gigantické osmanské tradice, které historicky potlačovaly to, co se dnes považuje za nezastupitelná lidská práva a symboly, i u nás se obnovují pomníky cizí poroby a absolutismu, nevolnictví, plenění a vyhánění do válek ve jménu vídeňské dynastie. Oslavují se persony typu Ferdinanda III, Marie Terezie, Franze I, Franze Josefa I., Albrechta von Waldstein a maršála Radeckého, jejichž sochy byly za První republiky odstraněny. Pod hlavičkou vypořádávání se s údajnými historickými stereotypy se začala oslavovat období poroby, nevolnictví a odvodů statisíců Čechů na smrt za císaře pána. Velebí se onen nejobtížnější a chronologicky nejdelší přechod českých zemí od větší svobody k větší svobodě.

Je tragikomické, že mnozí dnešní „konzervativci“ vyzdvihují systém, který vznikl a reálně mohl vzniknout jen velice nekonzervativním způsobem. Totiž zrušením staletých českých práv a svobod, konfiskací tří čtvrtin majetku Čechů, jeho rozdání či prodání pod cenou jejich pomahačům, cizincům či římskokatolické církvi, vyvražděním obyvatel některých měst i míst habsburskými vojsky, usmrcováním nekatolíků v zemi a pálením knih. Při takzvané výměně oběživa, která v roce 1622 ožebračila valnou většinu Čechů, se jednoduše – a slovy historika Petra Hory-Hořejše – sešla skupina mafiánů, kteří vědomě a programově uskutečňovali finanční podvody a machinace neuvěřitelného rozsahu, aniž je za to kdy stihl přiměřený trest.

I váš čas je vyměřen

Zatímco britským konzervativcům jde o uchování vlastních tradic svobody a suverenity, mnoho našich „konzervativců“ oslavuje porobu své vlastní země. Již se nežinýrují a rádi mávají vlajkami Vatikánu a rakouského mocnářství. Jen jen ovládnout veřejný prostor, zastrašit českou veřejnost a dát jí na srozuměnou, že jí tato země již opět nepatří.

Jenže nic není na věčné časy. Právě takovéhle provokace mohou v budoucnu vzbudit protitlak. Fantazie? Podívejme se do USA. Ještě dlouho po vítězství Severu se snažili otrokáři a jejich potomci zastrašit černochy a lidi neprivilegované vztyčováním soch otrokářů a jižanských velitelů ve zbrani. Ano, vydržely kolem stovky let, ale v poslední době na tyto často chráněné „památky“ došlo. Jen za posledních pět let bylo z veřejných míst úspěšně odstraněno již několik set památníků či soch otrokářské konfederace. Boje za odstranění sochy Roberta Leeho v Charlottesville si vyžádaly si v srpnu 2017 tři mrtvé a desítky zraněných, ale to již jen padesátka neonacistů a příslušníků Ku Klux Klanu bránila tuto sochu proti stovkám odpůrců. A zdá se, že se schyluje ke konci i tohoto dvanáctitunového kolosu v řádu nejbližších dní. Právě nyní v souvislosti s vraždou George Floyda odstraňování výhružných soch ve veřejném prostoru USA kulminuje: lidé zjišťují, že sama jejich existence podněcuje násilí.

V zájmu humanity a tolerance, na jejichž vzniku a vývoji se Češi výrazně historicky podíleli, budiž tyhle úspěchy americké občanské společnosti příkladem i pro tuto krajinu.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko deníku Echo24.

Související články