OBRAZEM: Německá armáda stále využívá sil koní a mul. Mají stejné úkoly jako v časech wehrmachtu
Koně a muly v armádě
NOVÉ
Zdroj: Webové stránky NATO
Od dob, kdy se tažná zvířata běžně využívala ve válečných konfliktech, už uplynulo mnoho času. V dnešních armádách jde už ale spíše o velkou výjimku. Přesto však v alpských výšinách dodnes operuje v oblasti Berchtesgadenu jedna proslulá německá pěší brigáda, která ještě tuto tradici neopustila. Spolupráci se zvířaty si vojáci chválí a považuji ji za jedinečnou.
Zatímco třeba psi ještě z v armádě pravidelně slouží, koně, muly a další tažná zvířata o svou roli ve velké většině přišli. Vyzkouší si ji většinou už jen na filmových plátnech v historických filmech. Horští myslivci německého bundeswehru však stále dokáže najít v dnešní vojenské strategii uplatnění i díky až neuvěřitelné síly, houževnatosti a vytrvalosti těchto zvířat. Už je však nevyužívají přímo pro boj, ale spíš pro přenášení těžkého nákladu v místech, kam se nemůže dostat běžná vojenská technika.
V horách je takových míst více než dost, a proto má vojenská veterinářka Heike Henselerová na starosti 18 haflingů (plemeno malých koní) a 36 mul. Jednotka čítá více než 140 vojáků, kteří se se zvířaty taktéž musí umět velmi dobře zacházet. „Nejdůležitější je, aby koně i muly byli v pořádku,“ říká šestatřicetiletá Henselerovás tím, že zvířata mohou nosit až 160 kilogramů nákladu, který je nutné co nejvíce vyvážit.
Na zvířata se ale zpravidla nakládá "jen" do 100 kilogramů. Úctyhodné jsou i jejich další vlastnosti. Denně ujdou až 50 kilometrů, přičemž na rovině dosahují průměrné rychlosti šest a v horském terénu čtyři kilometry za hodinu. Rovněž za hodinu vystoupají o 400 až 500 metrů. Kůn vystoupá do výšky až čtyři tisíce metrů, muly zdolávají až šest tisíc metrů. Podle náročnosti práce vypijí tažná zvířata 25 až 80 litrů vody denně.
Zvířata zároveň mají k dispozici velký ohraničený výběh pro chvíle, kdy zrovna nejsou v terénu. K dispozici mají přístřešek i automatizovaný stroj na potravu. Každý čtyřnohý příslušník brigády má navíc na noze umístěný přístroj, díky kterému se dá přesně poznat, co které zvíře potřebuje a tím mu zajistit nejlepší možnou péči. „Navíc když je třeba v cestě vysoko v horách nějaká překážka, samozřejmě jim pomůžeme,“ říká Henselerová.
Že je péče opravdu dobrá dokazuje i několik seniorů mezi zvířaty. Jedním z nich je i pětatřicetiletý mezek Dachs, kterému zdatně sekundují další dva třicátníci. Často se stává, že nezkušený (lidský) člen jednotky dostane na starost zkušené zvíře, které se osvědčilo v minulosti a není s ním tedy tolik starostí. „Nejdůležitější je vzájemná důvěra, spolehlivost a odpovědnost,“ vysvětluje na závěr Henselerová. Pokud jde o využívání tažných zvířat, udržuje tak bundeswehr svým způsobem tradici wehrmachtu.
