Rusové by radši čelili porážce než použití jaderných zbraní, říká expert

RUSKÁ JADERNÁ HROZBA

Rusové by radši čelili porážce než použití jaderných zbraní, říká expertROZHOVOR
Rusko dál hrozí možným použitím jaderných zbraní. Foto: Shutterstock
1
Svět

Záviš Dobiašovský

Hrozba použití jaderného útoku se zdá po dění v posledních týdnech bližší. Z odborného pohledu by však zřejmě pro Vladimira Putina nedával v současné situaci smysl. A to ani strategický, ani vnitropolitický. Ruská veřejnost má totiž k použití jaderných zbraní velmi silný odpor, říká v rozhovoru pro deník Echo24 expert na jaderné zbraně a bezpečnostní analytik Michal Smetana z Univerzity Karlovy.

Ruské vyhrožování jadernými zbraněmi pokračuje a zdá se, že situace dále eskaluje. Objevilo se například video údajně zachycující „jaderný vlak“ mířící na Ukrajinu, vyplout z přístavu také měla jaderná ponorka Belgorod. Jaké možnosti tyto dva kroky Rusku z hlediska jaderné hrozby dávají?

Co se „jaderného vlaku“ týče, konsenzus mezi experty je, že není důvod se domnívat, že by skutečně šlo o transport jaderných zbraní. Neexistují žádné solidní důkazy potvrzující tato tvrzení. Celá konstrukce tohoto mediálně vděčného příběhu stála od začátku na velmi pochybných základech.

Jaderné ponorky a jejich vyplouvání je bezesporu něco, co Spojené státy a obecně spojenci v rámci NATO docela bedlivě sledují, je to potenciálně důležitý ukazatel. Stále bych však byl opatrný s nějakými velkými závěry, samo o sobě to pravděpodobně neindikuje žádnou výraznou změnu v ruském odhodlání použít jaderné zbraně na Ukrajině. Jaderné zbraně na ponorkách jsou primárně určené pro odvetný jaderný úder, tím spíše jaderné torpédo Poseidon, které se v této souvislosti dnes často zmiňuje. Není však vyloučené, že Rusko například použije ponorku pro demonstrativní test tohoto nového systému – nicméně v takovém případě to bude nepochybně bez jaderné hlavice.

nedávno zveřejněném výzkumu jste se věnoval ruskému vnímání jaderných zbraní. Jak se na jejich možné použití dívá ruská společnost?

Na úvod je třeba říct, že to, jak se na tento krok dívá jenom samotná ruská veřejnost, není jediný politický indikátor, z něhož lze odhadovat, zda Vladimir Putin jaderné zbraně skutečně použije. Zároveň je chyba to vnímat i opačně s tím, že veřejné mínění jeho režim odmítá jako důležitý ukazatel. I v autoritářském státě jako je Rusko je veřejné mínění v této oblasti pro vládnoucí režim poměrně důležité. Viděli jsme to nakonec i v případě mobilizace, kterou Putin zřejmě dlouho odkládal z obav, jaký dopad to bude mít na domácí situaci. Tím pádem mobilizovalo Rusko o dost později, než by pro něj bylo čistě po vojenské stránce výhodné.

Co tedy ruská společnost „vzkazuje“ ruskému vedení?

V samotném výzkumu jsme došli ke zjištění, které vypadá možná paradoxně. Že Rusové sice jako společnost mají na jednu stranu „rádi“ své jaderné zbraně ve smyslu symbolu ruské velikosti, jsou na ně hrdí a berou je jako důležitý aspekt Ruska jako světové velmoci. Na stranu druhou samotné použití jaderných zbraní vnímají velmi kriticky. Ta averze je v našem výzkumu skutečně velmi vysoká. Pracovali jsme s různými experimentálními scénáři, v nichž se jasně ukazuje, že jsou pro drtivou většinu Rusů jaderné zbraně variantou, které by se rádi vyhnuli. A že dokonce většina Rusů by byla raději v situaci, kdy Rusku bude hrozit vojenská porážka v regionálním konfliktu, než aby došlo k použití jaderných zbraní.

Samozřejmě pokud by došlo k nějaké dramaticky eskalující situaci, kdy by se například útočilo na Moskvu nebo by proti Rusku někdo použil jaderné zbraně jako první, dá se předpokládat, že by se postoje mohly dramaticky změnit. Ale v rámci regionálních scénářů tam vidíme odpor opravdu velmi vysoký a dá se tak očekávat, že by se to v Rusku nesetkalo s velkým nadšením. Naopak.

Mluvíte o regionálním konfliktu. Dá se to vztáhnout na současnou válku proti Ukrajině, pokud vezmeme v potaz rétoriku boje se Západem a NATO?

My jsme právě pracovali se scénáři, ve kterých se NATO vojensky angažuje, i v této variantě jsme viděli velmi silnou averzi vůči použití jaderných zbraní, a to dokonce i v případě čistě demonstrativních jaderných výbuchů například někde nad mořem. Se samotným ukrajinským scénářem jsme nepracovali. Ale tím spíše se dá očekávat, že použít je například v kontextu ukrajinského útoku na nově anektovaná teritoria, která většina ruské společnosti nevnímá jako součást Ruska a nemá k nim žádný silný emocionální vztah, by šlo pro ruskou společnost o věc asi těžko akceptovatelnou. V případě Krymu je tam otazník sice větší, ale pořád platí, že averze proti použití jaderných zbraní je v ruské společnosti vysoká a je tam silná preference k použití jiných zbraňových systémů.

Má i váš výzkum nějaké očekávané nedostatky vzhledem k tomu, jak probíhal?

My máme výhodu, že máme data z doby ještě před válkou. Lidé se nebáli a nečekali možný postih v případě nějakých odpovědí v rozporu s ruskou vládní politikou. Viděli jsme to i na složení našeho reprezentativního vzorku 1 500 respondentů. Náš vzorek zahrnoval příznivce i odpůrce režimu v poměru, který odpovídal jiným sociologickým průzkumům o podpoře Putina i jeho režimu v ruské společnosti.

Současné výzkumy v Rusku jsou v tomto ohledu mnohem problematičtější, skutečně máte jako Rus velkou motivaci se výzkumu vůbec nezúčastnit nebo zatajit svoji skutečnou preferenci, protože to pro vás představuje osobní riziko. Nicméně i v takto omezených nejnovějších výzkumech vidíme, že použití jaderných zbraní na Ukrajině Rusové většinově odmítají.

Objevuje se řada videí zpochybňujících připravenost ruské techniky či zbraní. V jakém stavu je vlastně ruský jaderný arzenál?

Někteří dělají chybu, že z dílčích zpráv o problémech existujících v ruském konvenčním arzenálu extrapolují na úroveň jaderných sil a domnívají se, že to musí být stejné. To je chybný přístup. V Rusku má jaderný arzenál skutečně velmi privilegovanou pozici, nacházíme se ve velmi pozdní fázi dvou desítek let trvající komplexní modernizace ruského jaderného arzenálu, kdy byly staré systémy sovětské výroby postupně nahrazovány systémy novými. V rámci ruského obranného rozpočtu jsou na to dlouhodobě vynakládány obrovské prostředky. Ač jsou v absolutních číslech menší než u Spojených států, v relativních v poměru ke konvenčním zbraním jsou ty prostředky vyšší.

Je to z toho důvodu, že se v určité fázi po konci studené války Rusko muselo potýkat s faktem, že jeho konvenční síly dramaticky upadají a nedají se již srovnat se silami NATO, což byla pro Rusko poměrně nová situace. Jedním z kroků, jak se s úpadkem vyrovnat, bylo rozhodnutí dát větší důležitost právě jaderným silám. Samozřejmě neznáme detaily o všech ruských systémech, když se ale podíváme na spolehlivost ruských strategických raket, k nimž máme data z testů, spolehlivost je velmi, velmi vysoká. Samostatné udržování jaderných hlavic a bomb je pak bez používání jaderných testů technologická výzva pro každý jaderný stát včetně USA a nemáme důvod se domnívat, že v tom Rusko nějak zvlášť zaostává nebo že by nějaká podstatnější část jeho arzenálu byla nefunkční.

Mělo by v současné situaci pro Rusko vůbec smysl jaderné zbraně použít?

V této chvíli to velký smysl určitě nedává. Proč tomu řada analytiků i vlád věnuje takovou pozornost je fakt, že i když je ta pravděpodobnost pořád relativně malá, pořád se jedná o krok s potenciálně dramatickými konsekvencemi. Dopady by byly obrovské nejen ohledně množství obětí. Pro Spojené státy i Rusko je už od dob studené války jedna z největších strategických priorit zamezit tomu, aby se ve světě jaderné zbraně používaly a dále se šířily. Tohle by otevřelo vstupenku do hodně jiného, nového světa, čemuž se všechny současné jaderné státy snaží dlouhodobě zabránit. I státy jako Čína nebo Indie by v důsledku takového kroku mohly svoji politiku vůči Rusku výrazně změnit. Takových politických důsledků se Kreml bezesporu velmi obává.

Nicméně, pokud bychom se dostali do situace, ve které by Vladimir Putin usoudil, že by mohlo v důsledku vývoje situace na Ukrajině dojít k pádu jeho režimu, jeho strategická kalkulace se může změnit. Ale platí, že pokud by mělo dojít k použití jaderných zbraní proti Ukrajině, měla by nejprve pravděpodobně nastat celá řada kroků, které bychom s velkou pravděpodobností viděli. Ať už se to týká fyzického pohybu v rámci struktury jaderných sil či stupňování jaderných výhrůžek. Všechny jaderné státy včetně Ruska silně preferují dosáhnout svých jaderných cílů právě pomocí výhrůžek bez toho, aby k samotnému vojenskému použití těchto zbraní nakonec musely sáhnout. V tom je potenciálně největší síla jaderného arzenálu.