Švejkovi rodáci, hrůzní legionáři. Dle ruského politologa bránili Sověti jen to své
Výročí okupace
NOVÉ
1
Jen ostře kritická slova na adresu Čechů a Slováků našel autor komentáře k 50. výročí invaze Varšavské smlouvy do Československa, který v pondělí zveřejnil krymský server Sevastopolskije novosti. Pokud jde o rok 1968, Sovětský svaz prý invazí bránil jen „to své“.
Konzervativní ruský politolog Stanislav Smagin ve zvlášť černých barvách popisuje československou historii, počínaje „hrůzami“, které československé legie v Rusku způsobily rudým i bílým v době ruské občanské války. „Švejkovi rodáci“ podle něj po válce zabavili nemalou část zlatého pokladu admirála Alexandra Kolčaka, což pak podle autora umožnilo vybudovat silnou armádu a obranná opevnění na hranicích s Německem.
„Po necelých dvaceti letech ale Češi tradičně bez odporu před Němci složili ruce v klín,“ píše se v komentáři. „Po válce pak vyhnání Němců doprovázely skutečné akty genocidy“, které nešetřily ženy ani kojence. Dobře se ve společném státě nežilo ani Slovákům, kteří „vážně zvažovali, že se stanou součástí SSSR jako svazová republika“.
Československo se po válce stalo „naší ideologickou a geopolitickou zónou bezpečnosti vybojovanou za cenu ohromných ztrát a gigantického vypětí,“ píše Smagin. „V srpnu 1968 sovětské vedení, možná chybující v hodnocení hrozeb nebo málo využívající arzenál nesilových metod, bránilo to své. Uplynulé půlstoletí dokázalo oprávněnost motivace Brežněva a jeho kolegů, pokud neprokázalo i oprávněnost jeho kroků.“
Vnucovat Čechům ruský pohled na tyto události je podle autora zbytečné. „Je možné upřímně litovat Čechy, kteří před půlstoletím se slzami v očích sledovali sovětské tanky v ulicích Prahy. Je ale možné i pochopit, že bez intervence by SSSR riskoval, že už za pár let budou stát vojska NATO před Užhorodem,“ píše se v komentáři.
Autor v závěru píše o Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi jako o stoupencích spolupráce s Ruskem. Usuzuje z toho, že „Češi podle všeho aspoň vnitřně našli ospravedlnění pro operaci Dunaj, nebo prostě nepovažují události roku 1968 za hodné neustálých bolestných vzpomínek a úvah“.
