Od lockdownů k válce. Průvodce bezčasím strachu a nejistoty

PROMĚNY ŽIVOTA

Od lockdownů k válce. Průvodce bezčasím strachu a nejistoty
"Válka v Evropě je mnohem děsivější, nejen proto, že jsme si nedovedli představit, že vůbec přijde, že budeme vidět vybombardovaná města, před smrtí prchající děti a ženy, mrtvé děti a ženy a zničená města a vesnice, jak jsme to znali z fotografií Evropy před osmdesáti lety." Na snímku jeden z exponátů letošního Signal Festivalu, vrak rozstříleného auta z Ukrajiny v pražských ulicích. Foto: Radovan Jelen
1
Komentáře

Dalibor Balšínek

Na dva roky života decimované čínským virem bezprostředně navázala ruská válka proti Ukrajině. Obě dějinné události přinesly do společnosti už předtím zkoušené kulturními válkami strach a nejistotu. V těžkých nebo přelomových dobách je inspirující dopřát slova učencům, vzdělaným, kteří se neopírají jen o znalost dějin, ale především o vývoj myšlení. Války, nemoci nebo živelní katastrofy mohou být katalyzátorem společenských změn, jejichž pochopení nebude nakonec tak složité, stejně jako nalezení jejich podstaty, protože vše lidé už zažili.

Nejtěžší a nejzdlouhavější je nalezení cesty pochopení. Na ní stojí zátarasy dobových reálií, v dnešním kontextu zamořující mozek zmrtvujícím informačním smogem. To se ukazuje jako nezdolatelná překážka, protože přemíra informací se paradoxně jeví jako největší nepřítel poznání. Povolání těch, kteří se zabývají myšlením a myšlenkami, jež obstály v zápase s časem, může dát unaveným energii k naději. Inspiraci můžete najít v knize rozhovorů Proměny života, kterou vydalo Echo.

Pandemie přinesla do společnosti nové dělicí linie, v zápasu s virem došlo k dosud bezprecedentnímu zásahu do osobních svobod, v demokratickém světě od konce druhé světové války nevídanému. Počínaje tzv. lockdowny, což fakticky nebylo nic jiného než stanné právo, až po pokusy o povinné očkování veškerého obyvatelstva, které podle očekávání skeptiků nepřineslo závěrečnou tečku, protože virus se ukázal jako nezkrotitelný a vakcína přinášela jen ochranu před těžkým průběhem onemocnění, virus však vyplenit nedokázala.

Válka v Evropě je mnohem děsivější, nejen proto, že jsme si nedovedli představit, že vůbec přijde, že budeme vidět vybombardovaná města, před smrtí prchající děti a ženy, mrtvé děti a ženy a zničená města a vesnice, jak jsme to znali z fotografií Evropy před osmdesáti lety. Do reality našeho života vtrhlo něco, o čem jsme si mysleli, že nezažijeme. Za cenu velkých ztrát Putinova agrese přinese těžce vykoupené silné uvědomění a formování národní identity Ukrajinců, posílí jejich největší emancipaci za několik posledních století. To zůstane, jen se neví, jakou cenu Ukrajinci budou muset zaplatit a o jaká území přijdou. Stejně tak není zřejmé, kdy válka skončí a s jakým výsledkem pro Evropu, kdy především v té střední a východní je tolik toužená a zdůrazňovaná jednota. Ano, je pochopitelné, že Portugalců se válka na východě tolik nedotýká, ale pro nás je varující váhání Němců nebo opatrnost Francouzů.

Čím déle bude válka trvat, tím více se projeví odlišné obchodní zájmy vyplývající především z energetické závislosti hlavních evropských hráčů na ruských surovinách. Putinova válka přitom není ničím ospravedlnitelná, žádnými souvislostmi ani kontextem. Její důsledky však budou zásadní a nepůjde jen o ekonomickou recesi v Evropě, změní se i geopolitické poměry. Je zřejmé, že Rusko pálí mosty do Evropy a orientuje se na Indii a Čínu. Především Čína započala proces deglobalizace, sama signifikantně zvýšila životní úroveň svých obyvatel, aplikovala kapitalismus pod kontrolou diktatury. Země levné pracovní síly, ze které euroamerická civilizace v posledních desetiletích dlouho těžila, si sama osvojila technologie a v některých ohledech se stala i inovačním lídrem. Po pandemii viru se začala Čína uzavírat, odmítla výhrady euroamerického řádu a stejně jako Rusko a Indie rozvíjí svůj uzavřený digitální prostor – internet, tok peněz a především dat. Rusko se svou bezohlednou agresí rozchází s Evropou.

Obava z budoucnosti a strach se staly novými nástroji pro ovládání společnosti. Jestliže přelom tisíciletí byl ve znamení ztráty moci a vlivu elit, strach v kombinaci s prohlubující se digitalizací dal nový nástroj, jak ztracenou moc získat zpět. Nástup internetu a nových technologií byl oslavován jako vyšší stupeň demokratizace společnosti, který měl zajistit přístup k informacím, ale především je šířit bez dohledu velkých mediálních domů. S nástupem internetu se otevřela možnost zveřejňovat projevy každému gramotnému. Vlajkonoši nové éry byli blogeři, pak na scénu vstoupily sociální sítě, které umožnily vyjadřovat se ke světu prakticky každému. Jenomže nástup internetu přinesl i digitální revoluci, která vstoupila do osobního i veřejného života všech bez rozdílu věku a povolání. Nepřinesla jen efekty v šíření informací, ale začala prostupovat do běžného konání. Pochopitelně většina vidí především přednosti a výhody digitalizovaného, virtuálního světa, rizika padají za oběť pohodlnosti. Převažuje pocit, že ochrana soukromí před státem, technologickými a dalším institucemi, které pracují s osobními daty, je marná a zbytečná.

Ten, kdo je připojen k internetu, používá mobilní telefon (nemusí to být ani smartphone), platební karty nebo chytré hodinky, pohybuje se po ulicích prošpikovaných kamerami se schopností identifikace tváří, o sobě všechno sděluje. Evidován je každý, a jak lze tato data využít, zatím nejlépe ukazuje se svým social scoringem právě Čína, která každého svého občana vyhodnocuje, zda se správně chová, a podle dosažených bodů se dostane k benefitům, které ti vychylující se z norem nedostanou.

Tyto myšlenky nejsou cizí ani v demokratickém světě, kde se třeba zdravotní péče nebo společenské výhody mají odvíjet od životního stylu. To jsou ty kontroly spotřeby sladkého dortu nebo mastného bůčku. Kanadská vláda už předvedla, jak si umí poradit s neposlušnými občany. Šlo o řidiče kamionů, kteří se bouřili proti restriktivním proticovidovým opatřením. Když už nic nepomáhalo, nechala zablokovat peníze z veřejné sbírky a těm nejradikálnějším se snažila zablokovat osobní bankovní účty.

V digitálním světě je vše nakonec na jedno stisknutí, na jedno stisknutí lze telefonem zaplatit oběd v restauraci, na jedno stisknutí lze neposlušného vyřadit ze systému. Zatím se to děje jen těm nejzlobivějším, ale když to prochází u nich, lze to snadno použít i u nepohodlných, třeba u těch, kteří se moc ptají. Přechod do digitálního, virtuálního světa už nic nezastaví, ale každá pojistka – jako třeba právo na hotovostní platbu – je ochranou svobody před přicházejícím digitálním otroctvím, do kterého dobrovolně vstupujeme.

O tom je kniha Proměny života, která navazuje na soubor 50 rozhovorů Proměny světa, který se loni stal nejúspěšnější knihou v historii českého crowdfundingu, když ji před vydáním podpořilo 3000 čtenářů. Nakonec se stala bestsellerem. Knihu Proměny života si můžete zakoupit zde.