Účet bez hostinského

KOMENTÁŘ

Účet bez hostinského
Právě tato ofenzíva ukázala, jak důležité je mít k účtování hostinského. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Jeden můj kolega vyjádřil nedávno přesvědčení, že současná ukrajinská válka povede ke konci naší civilizace. Rusko podle něj raději použije zbraně hromadného ničení, než aby prohrálo a vzdalo se možnosti kontrolovat nárazníkové pásmo kolem sebe. Zdá se, že je o tom přesvědčen celkem pevně a nechce se se mnou o průběhu války ani bavit.

Jiný můj kolega, bloger, to vidí jinak: takové závěry jsou „děláním účtu bez hostinského“. Nevíme, co se stane, jak bude vypadat zima, kdo bude sedět v Kremlu a jaké budou jeho cíle. Podle mého názoru je daleko blíže k pravdě než ten první, bytostný pesimista.

 

Základem našich současných akutních problémů s cenami energií je právě ta válka, jejíž průběh nemůže nikdo „malovat“ na měsíce dopředu. Na to je moc nevypočitatelná, a proto také trhy s energiemi šílí – nejsou schopny takto nejistou záležitost zakalkulovat do budoucích smluv.

To zase neznamená, že nevíme vůbec nic. Můžeme brát v úvahu množství zbraní a jiného vybavení, které obě strany mají, připočítat, kolik zhruba stihly vycvičit nových vojáků a jakou ti vojáci mají vnitřní motivaci bojovat, respektive nebojovat. Ale i když z těchto počtů, které jsem si také průběžně vedl v hlavě, mi vycházelo, že Ukrajina musí postupně získat na bojišti převahu, ani zdaleka bych neodhadl, že se fronta v Charkovské oblasti sesype tak rychle, jak se nakonec po zahájení ofenzivy sesypala. Kdo ví, jestli to vůbec dokázali odhadnout generálové, kteří celé operaci velí. Ve hře bylo příliš mnoho neznámých nebo neměřitelných faktorů, včetně té těžko postihnutelné vojenské koheze a morálky nepřítele. Je velký rozdíl, bojují-li obránci nějakého místa do posledního dechu, nebo dají-li se na útěk, zanechávajíce za sebou těžkou techniku, aby je nezdržovala. Ale ani ta nejlepší rozvědka vám tohle nedokáže spolehlivě sdělit předem.

Právě tato ofenziva ukázala, jak důležité je mít k účtování hostinského. Kdo by něco takového předpovídal ještě na konci srpna (to je, prosím, čtrnáct dní), byl by terčem nezřízeného posměchu, a to i z těch umírněnějších kruhů. Tuhle lekci ve fundamentální neodhadnutelnosti věcí budoucích bychom měli vzít v úvahu, když teď uvažujeme o nadcházejícím podzimu a zimě. Jak dopadnou pomyslné „účty“ u dalších „stolů“, což je Donbas, Záporoží, Chersonská oblast, Krym? Troufáte si někdo předpovědět, jaké boje proběhnou tam, kdy a zda vůbec? (Já ne.) K tomu je ve hře stále ještě také možnost, že katastrofální vývoj na bojišti oslabí Putina natolik, že jej někdo nahradí. Ale kdyby k tomu došlo, bude to pragmatik nebo naopak fanatický nacionalista, dosazený proto, aby zvrátil nepříznivý průběh války?

Tím nechci říci, že bychom neměli dělat nic a spolehnout se jen na přízeň osudu a na sílu ukrajinských zbraní. Má smysl dělat to, co dokážeme ovlivnit tady u nás: úspory tam, nákupy plynu onde, dostavba různých zařízení tamhle, to všechno je v našich silách, dá se nad tím přemýšlet, vyjednávat a plánovat. Ale snažně prosím, nedělejte si nikdo v hlavě účty bez hostinského, zvlášť ne ty, které končí tlustou červenou čarou a nápisem KONEC CIVILIZACE.

Média, včetně sociálních sítí, nám ráda podstrkávají ty nejčernější představy. Přijmout ale tyhle černé scénáře za své a uvěřit v jejich nevyhnutelnost, to je svého druhu sebepoškozování. Na nejhorší scénáře málokdy dojde a protivníci mají svých slabých míst také dost. Mnohem víc, než dávají najevo.

 

×

Podobné články