Konec online politiky. Děkujeme, že netlacháte

KOMENTÁŘ

Konec online politiky. Děkujeme, že netlacháte
Neformální zasedání Fialovy vlády se 30. listopadu obešlo bez mediálního výstupu. Foto: ODS
1
Komentáře
Lenka Zlámalová
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Budoucí vláda premiéra Petra Fialy se sešla na první schůzi ještě předtím, než byla prezidentem Milošem Zemanem oficiálně jmenována. Přidala se i předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která je jediným stranickým šéfem mimo kabinet. Kromě fotografie žádný výstup.

Autorka tohoto komentáře glosovala ten den politické dění pro veřejnoprávní zpravodajský kanál ČT24. Moderátor se hned na začátku opakovaně ptal, jestli nepovažuje za pozoruhodné, že kabinet nevydal ze schůzky žádný výstup. Kdysi naprosto běžná věc. Když se jedná, a není z toho žádný zásadní výstup, tak se prostě nedělá tiskovka. Protože na ní tak nějak není co říct. Po osmi letech s Andrejem Babišem to ale působí exoticky.

Dosluhující premiér je sice opak dobrého rétora, ať na tiskovkách, v mediálních rozhovorech, nebo na sociálních sítích ale promlouval pořád. I když neměl co říct. Nic neudělal, nic nerozhodl, ale mluvil. Jeho vládnutí provázela inflace slov. Obsah často nula, řečí spousta. Věrně ho v tom následovali jeho pobočníci Alena Schillerová a Karel Havlíček. Především prvně jmenovaná propadla Instagramu víc než teenageři.

 

Petr Fiala chce zjevně změnu od babišismu, kterou v kampani sliboval přenést i do komunikačního stylu vlády. Svým ministrům dost důrazně doporučil minimalismus. Nevypovídávat se pořád všude a ke všemu. Nemít názor na všechno a nepouštět se do dostihů, kdo ho první zveřejní. Mluvit, když je co říct. Představovat jasné vize a plány. Nezanášet pokud možno veřejný prostor myšlenkovými pochody dřív, než vůbec k nějakému rozhodnutí dojde.

Není to jen snaha vymezit se proti babišovské inflaci prázdných slov. Nová vládní koalice už má i vlastní zkušenost, kdy se gejzírem chaotických mediálních výroků, z nichž se vůbec nedal přečíst směr covidové politiky, znemožňoval budoucí mistr zdravotnictví Vlastimil Válek. Až do stavu, kdy z něj začala mít obavy jeho vlastní strana. Právě Válek přitom bude přinejmenším v prvních měsících jednou z klíčových figur nového kabinetu. Svůj handicap příliš mnoha nevhodných slov v nevhodných chvílích si zjevně uvědomil a pořídil si jako svého mluvčího pro média Ondřeje Jakoba, dlouholetou pravou ruku Miroslava Kalouska. Člověka, který o veřejném vystupování a jeho úskalích hodně ví.

Vyčištění veřejného prostoru od tlachání bude osvěžující samo o sobě. Když někdo mluví málo a říká jen důležité věci, je těm výrokům věnována mnohem větší pozornost než gejzírům tlachání. Minimalismus neznamená, že se o zásadních tématech nedebatuje. Naopak čistí prostor právě pro diskusi o nich. Čas, energie a pozornost je vzácný kapitál. Nemá cenu ho spalovat na sledování prázdného tlachání. Trefně to popsal ekonom Mojmír Hampl, jež je Senátem nominován do Národní rozpočtové rady, která bdí nad stavem veřejných financí, v týdeníku Reflex, když odpovídal na otázku, jak hodnotí program nové vlády: „Vnímám tu ambici v řadě oblastí něco rozpohybovat. A je možné, že se trochu omezí ta věčná online politika, kdy se pořád jen reaguje na nějaké reakce a jediným výsledkem ministerské práce je trefný tweet. Kéž by. Pak by byla šance prodloužit horizont uvažování i za rámec uvažování jedné vlády.“

Ta nákaza tlachání a reakcí na reakce se z politiky rozšířila do médií. Základním novinářským žánrem se pak stala výrokologie. Opisování Twitterů a shánění reakcí na ně. Za nimi pak zapadla tak zásadní témata jako Green New Deal Evropské unie, který dramaticky zdražuje řadu zboží a služeb, energiemi počínaje. A pak najednou všichni zírají, odkud se berou ty vysoké účty.

×

Podobné články