Sněmovna nestihla v pátek závěrečné schvalování energetické novely, která by po poslaneckých úpravách mohla omezit peníze ze státního rozpočtu vyplácené na podp ...
Každá doba přináší vlastní konspirační teorie. Taktéž pandemie koronaviru zrodila svou. Říká se jí velký reset. Jde v podstatě o variaci na konspirační teorie o kontrole světa malou skupinkou mocných, ať se jedná o sjezd Bilderberg, ilumináty, rozenkruciány, templáře a další tajemné skupiny. Teorie ohledně velkého resetu tvrdí, že pandemie byla uměle vytvořená globální finanční elitou a světovými vůdci, aby vytvořili krizi, která bude záminkou k reformě světových vlád a vytvoření jediného totalitárního marxistického režimu. To je samozřejmě nesmysl. Pravda je totiž svým způsobem ještě horší.
Teorie velkého resetu se opírá o pár reálných základů. Velký reset (Great Reset) je název iniciativy, kterou představil v dubnu princ Charles a zakladatel a šéf světového ekonomického fóra Klaus Schwab. Jedná se o plán, jak využít pandemii k vytvoření spravedlivějšího světa. Schwab navíc sepsal, společně s ekonomem Thierry Malleretem, stejnojmennou knihu, ve které své nápady ještě dále rozvíjí. Teorie však nabrala opravdu na obrátkách poté, co kanadský premiér Justin Trudeau v projevu na zasedání OSN koncem září prohlásil: „Tato pandemie je příležitostí k velkému resetu. Je to naše šance zrychlit předpandemické snahy na přebudování ekonomických systémů tak, aby doopravdy řešily globální výzvy, jako je extrémní chudoba, nerovnost a klimatická změna.“
Představa, že britský následník trůnu, německý ekonom, jenž se kamarádí se šéfy těch největších firem, a kanadský politik, který proslul hlavně svou zálibou v kostýmech, jsou hlavami globální marxistické konspirace, a ještě to vytrubují hlasitě do světa, je poněkud směšná. To však neznamená, že když někteří z nejmocnějších lidí na světě mluví o nutnosti změny ekonomického systému, tak bychom neměli zbystřit.
Konkrétní návrhy velkého resetu jsou vlastně banální, v jistých ohledech jsou však horší než na nich založená konspirační teorie. Ta totiž představuje světové elity jako nesmírně kompetentní. Výsledek sice je děsivý, ale funkční. Což je častý rys teorií spiknutí, snaží se najít řád v naprosto náhodných událostech, protože pro některé lidi může být podvědomě uklidňující, že všechno je součástí nějakého plánu, byť ďábelského, než pravda, že všichni jsme vydáni napospas náhodě.
Schwab na stránkách velkého resetu hodně píše o „kapitalismu stakeholderů“, to je myšlenka, že jediným cílem firem by neměla být maximalizace zisků, ale také etické a zodpovědné chování ke svému okolí. Společnosti se tím rády zaklínají, ale ve skutečnosti je to termín tak široký, že se pod něj schová jakákoliv dobročinná aktivita. Navíc se do nich firmy často pouštějí, aby měly pokoj od aktivistů a mohly se věnovat tomu důležitému, vydělávání peněz.
Pandemie prý položila základy k velkým změnám. „Téměř okamžitě krize donutila firmy i jednotlivce, aby opustili praktiky, které byly dlouho považované za esenciální, od častého létání až po práci v kanceláři,“ píše například Schwab. Jistě, koronavirus ukázal, že jako nouzové řešení práce z domova a schůzky přes nejrůznější videohovory fungují. Čím déle pandemie trvá, tak se ukazuje, že home office, kde neexistuje rozdělení mezi časem práce a volnem, nebo neustálé vyčerpávající virtuální mítinky jsou spíše na obtíž. Časté létání není jen pro potěchu pár byznysmenů, ale protože lidé si chtějí užít týden sluníčka u moře, nebo jako v případě amerického díkůvzdání strávit čas se svou rodinou.
V podstatě všechny tyto okolnosti by měly donutit státy od „USA po Čínu“ spolupracovat na třech cílech. „První je směřovat trh ke spravedlivějším výsledkům. Kvůli tomu by vlády měly zvýšit koordinaci (například v otázce daní, regulací a fiskální politiky), zlepšit obchodní dohody a vytvořit podmínky pro 'ekonomiku stakeholderů',“ píše Schwab.
Druhým cílem má být zajištění, že „investice posunou vpřed společné cíle, jako je rovnost a udržitelnost“. Schwab například navrhuje, že fond obnovy EU, který má pomoci členským státům otřepat se z důsledků pandemie, byl použitý na budování „zelené infrastruktury“ a zlepšení „environmentálních, sociálních a vládních měřítek“.
Poslední prioritou velkého resetu je „využití inovací čtvrté průmyslové revoluce k podpoře veřejného blaha, zejména řešením zdravotních a sociálních výzev“.
Na plánech zarazí jednak ta naivita. Například víra, že Spojené státy a Čína, velmoci soupeřící o globální hegemonii, budou spolupracovat na regulaci daní či že se Čína podřídí mezinárodním závazkům, místo toho aby vesele ignorovala ty pro ni nevýhodné, jak doposud činila. Nebo naprosté ignorování faktu, že historicky vládní regulace, které měly za cíl „rovnost“, končily tragicky. Velký reset také naprosto ignoruje negativa, která by přinesl. Například i úspěšný přechod na zelenou ekonomiku, což není nic jistého, by vyvolal obří problémy, kdy by musela být uzavřena celá odvětví.
Při čtení technokratického jazyka zmiňujícího hlavně mezinárodní spolupráci, regulace a přestavbu ekonomiky se tak člověk nemůže divit závěru některých, že jde o plány marxistického spiknutí.
Schopnost světových elit cokoliv zkoordinovat by se neměla přeceňovat. Na druhou stranu sraz světového ekonomického fóra v Davosu navštěvují státníci a šéfové největších firem z celého světa. Schwab také nenavrhuje nic nového. Výzvy k zelenější ekonomice, zodpovědnějšímu kapitalismu a světové spolupráci se na nás valily již dávno před pandemií. Jeho inovace je nápad použít pandemii jako urychlovač.
Zavření do koncentračního tábora řízeného marxistickou světovládou nehrozí. To, že kvůli zvýšení daní na fosilní paliva v rámci mezinárodního boje proti klimatu lidé nebudou mít na benzin, ano. Jen minulý týden unikl plán britské vlády zavést poplatky za ježdění autem, kdy se bude počítat každý kilometr. Vše v rámci boje proti globálnímu oteplování, samozřejmě.
00:01
