Roušky na pláži, prázdné hospody. Atmosféra ve Španělsku a Itálii se dost změnila

Do vlaku z letiště ve španělské Málaze nastupuje muž s nenasazenou rouškou. Přes celý vagón za ním běží průvodčí, která ho důrazně upozorňuje, aby si ochrannou pomůcku nandal, jinak bude vyloučen z přepravy. Tato drobná příhoda ilustruje současný strach v někdejších evropských ohniscích šíření pandemie koronaviru v Itálii a ve Španělsku, kam se v minulém týdnu vydal reportér deníku Echo24. Atmosféra v italském Miláně či španělské Andalusii se od minulého léta výrazně změnila.

Jeden z pasažérů na lince z Prahy do Bergama má roušku staženou pod nosem. „Prosím, nandejte si tu roušku pořádně,“ žádá důrazně letuška. K následnému tradičním předvádění bezpečnostních prvků v letadle se přidává výzva, že cestující musí mít ústa a nos zakryté po celou dobu letu s výjimkou konzumace. Lidé na palubě sedí jako vždy, těsně vedle sebe, žádné „bezpečné“ rozestupy. Při platbě piva, které na palubě letadla aerolinky Ryanair stojí pět eur (v přepočtu zhruba 130 korun), platí cestující pouze kartou.

Obsazenost letadla směřujícího z Prahy do italského Bergama, tedy symbolu evropského boje proti koronaviru, byla pro některé možná překvapivě poměrně vysoká, volných zůstalo jen pár sedaček. Před povinným měřením teploty lidé nervózně přešlapují, protože si nejsou jistí, zda náhodou zvýšenou teplotu z nějakého důvodu nemají. Museli by totiž na test.

Z amplionů na letišti v Bergamu se ozývají opakované výzvy: „Zachovávejte bezpečnou vzdálenost, roušku mějte stále nasazenou.“ Lidé cestující individuálně si nesmí na letišti sednout na sedačku v těsné blízkosti někoho jiného. „Povolené“ sedačky jsou označeny zelenou fajfkou, zatímco ty vedlejší na sobě mají značku „zákaz sezení“.

V Itálii nadále platí povinnost nosit roušku ve veřejných vnitřních prostorách, za porušení nařízení hrozí pokuta v přepočtu více než 13 tisíc korun. I na ulici ale stále chodí mnoho lidí se zakrytými ústy a nosem.

V Miláně jen zlomek turistů

V nedaleké italské metropoli Milán se dá proměna poznat na první pohled. V jinak rušném městě se prochází uprostřed letní sezóny jen zlomek turistů. Při návštěvě místních luxusních obchodů je čeká kontrola teploty bezdotykovým teploměrem. V poloprázdných barech a restauracích zaměstnanci vyhlíží kohokoliv, kdo by k nim přišel na typické gelato, kávu nebo pizzu.

Ceny se oproti „předkoronavirovému“ období se v Miláně výrazně nezměnily. Obchody a restaurace, které zůstávají otevřené, musí nějakým způsobem nahnat ztráty z období karantény. Ačkoliv je Itálie turistům z Evropy otevřená, právě Bergamo a Milán lidé zřejmě zatím moc nevyhledávají. Některé obchody zůstávají zavřené.

„Cizinci nám chybí, asi mají strach sem přijet, což se dá docela dobře pochopit,“ uvedl provozní malé restaurace nedaleko milánské centrální železniční stanice Milano Centrale, kam směřují autobusy z letiště v Bergamu, kde přistávají letadla nízkonákladových aerolinek. „Ceny snížit nemůžeme, to už bychom nevydělali vůbec nic,“ vysvětluje provozní s tím, že ztráty v případě jeho podniku byly téměř fatální.

Přísná kontrola pro cestující z Itálie

Po příletu z Bergama do španělské Málagy opět dochází k měření teploty. „Chcete to španělsky, anglicky nebo italsky?“ ptají se u výstupu z letadla zaměstnanci místního letiště cestujících. Jedná se o jakési „čestné prohlášení“ o bezinfekčnosti, do nějž je kromě tradičních údajů (jméno, adresa, země původu) nutné vyplnit i číslo pasu nebo občanského průkazu. Podle zaměstnanců letiště tento dokument slouží k případnému trasování.

Stačí uvést, že se člověk s nikým nakaženým nesetkal ani neměl symptomy, žádné potvrzení od lékaře ani negativní test není potřeba.

V Málaze se letiště nachází blízko centra města i nedalekého turistického letoviska Torremolinos, takže se na obě místa dá dostat příměstským vlakem. I zde je ale rouška povinná. Při cestě na jih do Torremolinos nastupuje muž bez nasazené roušky, která mu visí na ruce. Průvodčí za ním okamžitě běží přes celý vagón, aby si ochrannou pomůcku okamžitě nasadil, jinak bude vyloučen z přepravy. Po chvilce odmlouvání si muž roušku nasazuje.

Od minulé středy znovu platí povinnost nosit roušku v Andalusii všude, včetně pohybu na pláži. Do moře a na lehátku však nutná není. V tomto turisty oblíbeném regionu na jihu země přitom nyní panují teploty vysoko přes 30 stupňů Celsia a někde přesahují i 40 stupňů.

„Por favor, mantengan la distancia en todo momento,“ ozývá se opakovaně ze stanoviště, na němž sedí plavčík. Žádá o dodržování bezpečné vzdálenosti, o což se lidé opravdu poctivě snaží. „Prosím vás, běžte jinam, nevidíte, že jste moc blízko?“ volá paní, když si mladý pár začíná roztahovat věci méně než dva metry od ní.

„Dejte si na to pozor, když vás uvidí (policie), dostanete bez milosti pokutu sto eur. U nás už takhle museli zaplatit tři hosté,“ upozorňuje recepční z místního hotelu teprve několik hodin poté, co vešlo nařízení v platnost.

Dodal, že počet hostů se nedá vůbec srovnat s předchozími lety. „Ale to asi vidíte všude, vždyť se podívejte kolem sebe, restaurace jsou poloprázdné. Skoro na krev bojují o každého zákazníka,“ popisuje situaci s tím, že sezónu alespoň trochu zachraňují turisté z jiných oblastí Španělska.

Při procházení Málagou či přilehlým letoviskem Torremolinos lze občas zaslechnout ruštinu nebo italštinu, většinou je ale skutečně slyšet spíše španělština. „Nenechávají dýška,“ stěžuje si číšník v restauraci La Paella přímo na pláži v Torremolinos na španělské turisty. „Ale musíme vzít zavděk kýmkoliv, kdo k nám přijde,“ dodal s tím, že místní pohostinství je zvyklé na „štědré“ cizince z Německa či Velké Británie.

Při návratu z Málagy do Prahy je letadlo poloprázdné, oproti normálu se ale tolik věcí nemění, všude jsou ovšem k vidění cedule, které vyzývají k obezřetnosti. „Zkontrolujte přiložený seznam zemí,“ vyzývá cedule při u východu z tranzitního prostoru. „Nenašli jste zemi, ze které přijíždíte? Ihned kontaktujte krajskou hygienickou stanici v místě vašeho bydliště,“ stojí ve výzvě. Španělsko a Itálie zatím na „semaforu“ ministerstva zdravotnictví svítí zeleně. Otázkou je, zda se například region Andalusie (kam kromě Málagy patří i města jako Sevilla, Cádiz nebo Granada) ještě nezbarví do červena nebo alespoň do oranžova.