Víceletá gymnázia jako elitářské spolky? „Naprosto primitivní snaha o třídní boje“

LETITÝ SPOR JE ZPĚT

Víceletá gymnázia jako elitářské spolky? „Naprosto primitivní snaha o třídní boje“ROZHOVOR
Mezi zastánci víceletých gymnázií je i podnikatel a provozovatel několika škol Ondřej Kania. Možná překvapivě, ještě před dvěma lety považoval víceletá gymnázia za přežitek. „Ke stejné selekci dochází v naprosté většině zemí,“ říká v rozhovoru pro deník Echo24. Foto: JK Education
2
Domov

Záviš Dobiašovský

Otázka omezení či rušení víceletých gymnázií je opět na stole a znovu vyvolává vášnivé spory mezi politiky i lidmi na sociálních sítích. Zatímco někteří v nich vidí elitářskou záležitost, která vede ke zbytečně brzkému vyčleňování dětí, pro jiné jde o funkční článek, jehož zrušení by nevyřešilo vůbec nic. Mezi zastánci víceletých gymnázií je i podnikatel a provozovatel několika škol Ondřej Kania. Možná překvapivě, ještě před dvěma lety považoval víceletá gymnázia za přežitek. „Ke stejné selekci dochází v naprosté většině zemí,“ říká v rozhovoru pro deník Echo24.

Provozujete soukromé střední školy i jedno víceleté gymnázium, to nabízí určité srovnání. Vidíte víceletá gymnázia jako prostředí pro děti z „primářských rodů“, jak mimo jiné zaznělo mezi kritiky?

My provozujeme především základní a střední mezinárodní školy a máme osmileté a čtyřleté gymnázium v Praze. Z mé vlastní zkušenosti, co se týče naší konkrétní školy, kde se školné pohybuje kolem 85 – 95 tisíc korun, jsem si téměř jistý, že to zcela jistě neplatí. A to i v našem případě, kdy se jedná o školu, která stojí nějaký trojnásobek čisté, průměrné měsíční mzdy. To je má zkušenost, systémově na to nemám celorepubliková data, otázka je, jestli je to reálně podložené nějakým průzkumem. Já to pokládám za naprosto primitivní, hloupou, prvoplánovou snahu o nějaké třídní boje.

K čemu by tedy podle vás jejich zrušení či omezení vedlo?

Zásadní argument zastánců zrušení je, že z nějakých studií vyplývá, že v českém školství jsou v porovnání například s průměrem Evropské unie větší rozdíly mezi školami. To je hlavní argument proč někteří lidé z pražských neziskovek či část levicového Twitteru volá po zrušení. Problém je, že pokud máme na nějaké škále na jedné straně špatně a na druhé ty dobře fungující školy, realisticky uvažující člověk by chtěl, aby se levá strana co nejvíce přiblížila té pravé. To, co navrhuje tato podle mě hlasitá, ale marginální skupina, je umazat dobře fungující část. Děti a učitele pak rozmělníte do škol, které fungují hůře a to je praktický nesmysl. Zrušit to, co funguje, aby v jakémkoliv oboru, instituci byly menší rozdíly, je nelogické. Ony ty rozdíly budou menší, ale ten systém bude fungovat hůř. A přesně to by se stalo.

Kritici argumentují také tím, že v dalších evropských zemích už víceletá gymnázia nefungují a tento konec selekce v raném věku podle studií vede ke zlepšení celkových výsledů. Jaké máte zkušenosti ze zahraničí vy?

Nikdo reálně neví, jak ideálně mají školy fungovat. Kdyby na to byla nějaká kuchařka, tak to tak všichni děláme. Co je ale obecná pravda, že klíčem k úspěchu je individualizace studia. Věřím, že to sdílí naprostá většina lidí, kteří tomu alespoň trochu rozumí. To znamená, že nemáte třídu s třiceti dětmi, v které je deset výkonnostních skupin a jeden učitel, ale že je v té třídě ideálně méně studentů a jen ze tří, čtyř výkonnostních skupin a zároveň učitel a asistent. Pokud se podíváme do zahraničí, tak tam možná nemají institut, který se jmenuje víceleté gymnázium, ale ke stejné selekci, diferenciaci dochází v naprosté většině zemí. Bez ohledu na to, jestli selekce probíhá ve zcela oddělených budovách nebo v rámci jedné školy.

Jak si to představit konkrétně?

Příklad může být Finsko. To bývá „rukojmím“ těch, kteří po zrušení víceletých gymnázií volají. Tam to probíhá tak, že jakmile se dostanete do vyšších ročníků, v rámci škol funguje interní selekce. Pokud máte studenty výrazně rychlejší a ty, kteří jsou výrazně pomalejší, obě dvě skupiny potřebují výraznou pozornost. Ve Finsku mají natolik vytrénované učitele, že zvládají diferenciaci v rámci hodin. To skutečně může znamenat, že je v jedné třídě pětadvacet dětí s osmi výkonnostními skupinami, ale ti dva učitelé zvládají v rámci jedné třídy výuku diferencovat tak, aby se navzájem nebrzdily. To je svým způsobem také selektivita. Ale na to byste musel mít finské učitele i zázemí. Hrát si tu na Finsko s našimi pedagogickými fakultami, věkovým průměrem učitelů a sto padesát let starými budovami, je nesmysl.

Trochu mě z počátku zarazilo, že jste se objevil mezi zastánci, před dvěma lety jste označoval víceletá gymnázia za přežitek a v podstatě to dokládal i stejnými argumenty, jako dnešní odpůrci. Proč jste změnil názor?

Tehdy jsem zaprvé podléhal a naslouchal té, řekněme, intelektuální pražské bublině. Za druhé, za tu dobu se zdvojnásobil počet studentů a škol, za které mám zodpovědnost. Takže řekněme, že jsem nějak dospěl a navíc si zase o něco víc rozšířil obzory v zahraničí. A tím, jak naše síť soukromých škol roste, mi dochází, co by se stalo. Pokud by se zrušila víceletá gymnázia, nezměnilo by se vůbec nic. Na příkladu naší školy – Pražské humanitní gymnázium by se zkrátka jmenovalo Pražská humanitní základní škola. Ale bylo by to ve stejné budově, se stejnými studenty i učiteli, stejným vzdělávacím programem. A to stejné by platilo u státních škol. Co jiného by se s tou školou, učiteli stalo?

Jedním z dalších argumentů je možnost využít „zrušené“ kapacity pro chybějící čtyřletá gymnázia.

Ale pokud mám určité množství studentů a určitou kapacitu metrů čtverečních vyučovacích prostor, tak přece nemůžu vzít studenty a učitele z osmiletých gymnázií a rozprostřít je do základních škol, aby mi vznikly nové kapacity čtyřletých gymnázií. Základní školy nemají kapacitu na to, aby tohle absorbovaly. To je naprostá iluze. Jediný realistický způsob, jak zrušit víceletá gymnázia je, že se z nich stanou druhé stupně základních škol. Takže se nezmění vůbec nic. Jen budete mít elitní základní školy, kam bude chodit stejný typ studentů, který údajně chodí na víceletá gymnázia.

Co by tedy situaci pomohlo podle vás?

Už jsme si definovali jeden problém, tím je rozdílnost v kvalitě škol. Tam se vyloženě nabízí podívat se na těch 20 – 30 % škol s nejhoršími výsledky a ty školy zlepšit. Už jsem zmínil příklad Finska, kde je systém stejný jako v Kanadě či USA, kde máte „balíky“ škol v rámci regionu, vytáhnete vždy úspěšného ředitele, který se osvědčil a dáte mu na starost řízení a vylepšování tohoto regionu. Je tedy třeba definovat „top“ ředitele v zemi, pak jejich schopnosti využít k tomu, že posunou desítky dalších škol kupředu. To v kombinaci s nějakou finanční injekcí, aby se do těchto škol mohlo dodat vybavení, lepší učitele, více učitelů.

Druhý problém, který zmiňují zastánci zrušení, je strašně nízká socioekonomická mobilita. To je to, že když chodíte na víceleté gymnázium, nerozumíte si pak s dělníkem, jak – podle mě zcela mylně – naznačují někteří kritici. To je neřešitelné, ve většině vzdělávacích systémů zkrátka k nějaké diferenciaci výkonnostních skupin dochází. Pokud je v tom skutečně problém, musí se to řešit mimo třídu. V anglosaském světě to bývá často tak, že se to řeší skrze mimoškolní kroužky, aktivity, které bývají v rámci škol. V Česku je ten systém bohužel takový, že školy pod sebou nic takového nemají. Zamyslel bych se nad tím, jak tuto socioekonomickou mobilitu zlepšit v rámci mimoškolních kroužků a aktivit, aby například nějaké sporty nebo nějaké kroužky, neabsolvovaly vždycky jen děti, které mají peníze na to koupit si klavír.