Zrod archetypu Žida bojujícího

ECHOPRIME

Zrod archetypu Žida bojujícího
Snímek z 16. května 1943, kdy se obyvatelé varšavského ghetta vzdali. Foto: archiv
Týdeník

Jiří Peňás

Americký spisovatel Leon Uris (1924–2003) se proslavil koncem 50. let velkým dokumentárním románem Exodus (vyšel v roce 1958), který snad dosud soutěží s Benem Hurem Jihem proti Severu o nejprodávanější americkou beletristickou knihu vůbec. K jeho slávě přispělo i zfilmování s Paulem Newmanem v hlavní roli hrdinného budovatele státu Ariho.

Román o putování Židů moderními dějinami a o vzniku Státu Izrael samozřejmě tehdy nemohl vyjít v Československu, to se stalo až po roce 1989, stejně jako další Urisovy knihy, které byly jednoznačně politické a ideově vyhraněné, takže s nimi měla tradičně problémy i západní levice, pro ni byly příliš proizraelské, prožidovské, ale také proamerické. Uris byl přesvědčený sionista, ale, což se vůbec nevylučuje, také americký patriot, účastnil se jako dobrovolník války v Tichomoří, kde načerpal látku pro svůj první román Válečný křik (1954), který byl patriotickým protějškem mnohem temnějšího a k hrdinství amerických chlapců skeptičtějšího románu Normana Mailera Nazí a mrtví, který vyšel ve stejnou dobu.

Uris tedy patří i nepatří do velké vlny amerických židovských autorů, kteří dominovali tamější próze od 60. let, ve srovnání s Bellowem, Malamudem, natož těžce ironickým a sarkastickým Philipem Rothem, byl Uris příliš jednoznačný, polopatistický, přímočarý a možná i rozvleklý, jeho knihy jsou mnohosetstránkové klády, způsob Urisova psaní je založen na dokumentaci a rekonstrukci historických dějů, které samy vytvářejí fabuli díla. Postavy mívají historické předobrazy, vystupují v dějinných rolích a situacích, nesou zřetelné ideje. Jsou to vlastně zbeletrizované kusy historie, ovšem ve velkém panoramatickém záběru, s dějem často melodramatickým, politika s milostnou zápletkou a přímočarým podáním, takže čtenář je pohlcen a vtažen – a pokud od toho nečeká tzv. velkou literaturu, je spokojen. V české poválečné literatuře se o podobně široký historický rámec pokusil v nedoceněném románu Oblak a valčík Ferdinand Peroutka, vůbec bych nevyloučil, že i pod Urisovým vlivem.

A možná není náhoda, že stejné nakladatelství Zeď, které vydalo před pár lety Oblak a valčík, oprášilo spolehlivý překlad Alexandra Jerieho a vydalo další velký Urisův historický román, Milá č. 18. Ten název je na chvíli klamavý, neboť nejde o počet milenek, nýbrž o adresu ulice ve varšavské čtvrti Muranów, kterou na začátku války nacisté proměnili v ohromné židovské ghetto: ohromné počtem lidí, nikoli rozlohou. V ulici Miła 18 vytvořila skupina židovských aktivistů nejprve jakési sociální středisko distribuující pomoc nejpotřebnějším, postupně se adresa stala středem židovské konspirace a odporu a během vypuknutí povstání v dubnu 1943 tam sídlil – lze-li to tak říci – jeden z hlavních štábů povstalecké organizace, zde také (pravděpodobně) 8. května padl vůdce povstání, čtyřiadvacetiletý Mordechaj Anielewicz.

Celý text najde na webu EchoPrime nebo v tištěném Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 199 korun za měsíc zde. 

Foto: Týdeník Echo