Přístup k migrantům naráží na geopolitickou realitu

Ústavní soud zrušil rozhodnutí nižších soudů, díky nimž bylo s iráckým uprchlíkem nejasného věku zacházeno jako se zletilým. Je mu něco mezi 16 a 19 lety, postupně uváděl dvě data narození a dvě jména, pak se vynořila (neznámo odkud) i kopie rodného listu, ale špatně čitelná. V nálezu (II. ÚS 482/21) mimo jiné čteme o psychologickém posudku, který na něj nechala vypracovat Organizace pro pomoc uprchlíkům:

„Adoptivní matka stěžovatele se mu posmívala kvůli jeho ztížené schopnosti mluvit a učit se. Kvůli své dyslexii se ve škole moc nenaučil a podle tlumočníka je mu hůře rozumět, protože špatně artikuluje. K dětství stěžovatele je v posudku dále popsáno, že po opuštění adoptivní rodiny žil na ulici, byl unesen a sexuálně zneužíván; sám z dětství udává tři pokusy o sebevraždu. Podle posudku se stěžovatel špatně orientuje v čase, uvádí pouze rok narození a to, že mu řekli, že se narodil v květnu. Ačkoliv pobývá v České republice již sedm měsíců, uvádí nesprávně, že je tu pouze tři měsíce. Jeho zážitky z dětství jsou spojeny s opuštěním a šikanou.“

Může to být pravda? Jistě může. Vypadá to jako neobratně spíchnutý katalog deprivací číhajících na nezletilé, jak by ho dokázal napsat každý konzument médií obeznámený s očekáváními naší společnosti? Vypadá. V určitém typu redakce by reakce vedení zněla: „Dáme to, tam je všechno, klasické háelpéčko (hluboce lidský příběh).“ Z téhož důvodu by ten příběh u části čtenářů vzbudil apriorní nedůvěru. Zejména pokud by postřehli, že objednavatelem je organizace, jejímž cílem je získat ochranu pro co nejvíc migrantů.

Celý text najde na webu EchoPrime nebo v tištěném Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 199 korun za měsíc zde.