Vláda hraje s energetiky o stovky miliard. Jaký je nový britský král Karel III.

Snímky z posledního rozloučení s královnou Alžbětou II. ale hlavně portrét nového britského krále Karla III. nechybí v novém vydání Týdeníku Echo. Hlavním domácím tématem zůstávají drahé energie, které vláda chce zastropovat. „Teď se odehraje souboj mezi výrobci a vládou, kde a jaký ten strop na cenu výroby bude. Fialův kabinet má proti sobě mimořádně silné a extrémně motivované soupeře. Hraje se o stovky miliard korun. Než strop na výrobu přijde, platí, že vláda podepsala energetikům bianko šek na dotace z rozpočtu. Stamiliardový šek,“ píše v analýze Lenka Zlámalová.

Karel III., stavitel, tradicionalista a ekolog. Jaký je nový britský král. Bývalý princ z Walesu se svými politickými názory v minulosti nijak netajil. Nový král je autorem řady knih, většinou nekontroverzních titulů o zahradničení a architektuře. Pasáže z jedné z nich však nyní kolují po internetu. Harmony: A New Way of Looking at Our World (Harmonie: Nový způsob, jak se dívat na náš svět) je asi to nejbližší politickému manifestu, co lze od člena královské rodiny očekávat. Kniha začíná větou „Toto je výzva k revoluci“ a věnuje se i environmentalismu, ekologii, globálnímu oteplování a ochraně životního prostředí. Jak moc zelený bude nový britský král? Více v článku Ondřeje Šmigola.

Představa o jakési české elektřině je nesmysl, říká hlavní ekonom ČEZ. Cena elektrického proudu se poslední dobou stala politickým problémem par excellence. Minulý týden se Fialův kabinet rozhodl stanovit strop u ceny, za niž obchodník prodává konečnému zákazníkovi. Strop nebyl uvalen na výrobce elektřiny, ti mohou obchodníkům dále prodávat za „tržní“ cenu, přičemž rozdíl obchodníkovi dorovná stát. Zasluhují si výrobci takové ohledy? A v čem má cenu bránit tento trh? I o tom je rozhovor s hlavním ekonomem ČEZ Pavlem Řežábkem, který vedl Daniel Kaiser.

Proč se nejméně zdražuje v Paříži. Na otázku, kde jsou aktuálně nejstabilnější ceny z celé Evropské unie, by málokdo intuitivně odpověděl správně. Němcům, kteří se vždy inflace báli jako málokdo a považovali ji za projev nezvládnutého hospodaření, musí připadat těžko uvěřitelné, že ve Francii je už řadu měsíců inflace výrazně nižší než u nich. Proč to nejlépe zvládá zrovna Francie, která nikdy nebyla šampionem ve finanční disciplíně? Více v komentáři Lenky Zlámalové.

„Čaroděj a udavač Arvéd má opravdu na svědomí smrt mnoha lidí“. Dřív než začal zbylá kina drtit Jan Žižka, objevil se v nich film na motivy jiné historické postavy, okultisty, mága, ezoterika a také udavače Jiřího Arvéda Smíchovského (1898–1951). Snímek Arvéd natočil na motivy knihy Jana Poláčka debutující režisér Vojtěch Mašek. Rozhovor s ním vedl Jiří Peňás.

Jean-Luc Godard: Geniální kretén filmu 20. století. Koneckonců jsem kretén. Úvodní konstatování Michela Poiccarda, jež pronese Jean-Paul Belmondo, gaunerský a přitom sladký hrdina Godardova debutu U konce s dechem (1960), rozpůlila dějiny filmu na dvě poloviny. Byl film předtím a byl film poté. Počínaje tímto filmem se už všude (na Západě i na Východě) vědělo, že správný „současný“ film má vypadat tak nějak jako À bout de souffle: jako by ho natočil… kretén: strašně chytrý a strašně sebevědomý, nadaný a vzdělaný kretén a strašně nafoukaný, ba přímo nesnesitelný. To byl zajisté Jean-Luc Godard, což neznamená, že nebyl zároveň génius, inovátor a velký umělec. Minulý týden přišla zpráva, že cestou eutanazie odešel v jednadevadesáti letech z tohoto světa. Více v textu Jiřího Peňáse.

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.