Mnichovská dohoda 2019? Mesiáš můžeš být i ty

Spasitelů a mesiášů se nám vyrojilo v posledních dnech mraky. 

Třeba Babišova ministryně Maláčová se nám na Facebooku svěřuje, že „má na starosti nezanedbatelných 10 milionů lidí“. 

Pardon, ale mě paní socdem na starosti fakt nemá. A moje nezletilé děti taky ne, ty máme starosti s mojí milovanou manželkou. Díkybohu.

Protože „moudrý“ stát, který se stará o blaho každého svého obyvatele, jsme tu už měli. A myslím, že nám těch 50 let budování komunismu stačilo.

Mesiášský komplex na vládní úrovni je jedna věc, ale trpět mesiášským komplexem na evropské úrovni, to už je o další (next) level výš.

Německo a Francie v úterý 22. ledna v Cáchách spolu podepsaly smlouvu o další spolupráci a integraci. A francouzský prezident Macron při té příležitosti prohlásil, že „Berlín a Paříž mají zodpovědnost za Evropu“ a že obě země musí ostatním členům EU „ukázat cestu“.

I jako zastánce EU by mě zajímalo, kam až tahle cesta podle těchto mesiášů vede. Protože naposledy takhle cítily nejrůznější velmoci odpovědnost za Evropu v září 1938. A jak to dopadlo víme. Chamberlain. Daladier. Hitler. A Mnichov.

Tím samozřejmě nechci říkat, že nám kvůli smlouvě mezi Německem a Francií hrozí světová válka. Ale je fakt, že lidé, církve i státy trpící mesiášským komplexem, se velmi často mýlí.

Pokud chtějí Francie a Německo více integrace, proč ne.

Pokud ale využijí jako nositele svých integračních snah celou Evropskou unii, budeme na současný Brexit vzpomínat jako na civilizovaný a bezproblémový odchod.

A dodám poslední věc. Co když vyhrají v jakékoli evropské zemi volby strany, které nebudou mít zájem na tom, aby za ně Berlín a Paříž přebíraly zodpovědnost? Co se stane pak? Se současným provázáním naší ekonomiky s Berlínem, Paříží a Bruselem?