Okamura se dostal do většiny krajů, ostatní antiislamisté propadli

Okamura se dostal do většiny krajů, ostatní antiislamisté propadliNOVÉ
Vybraní představitelé české protiimigrační scény: Martin Konvička, Tomio Okamura, Tomáš Vandas a Adam B. Bartoš. Foto: Foto: Echo24.cz
Domov

ČESKÁ PROTIIMIGRAČNÍ SCÉNA

vb Echo24

Současné volby se zřejmě stanou mezníkem na české protiislámské scéně. Prakticky do všech krajských zastupitelstev se totiž dostalo hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury, které kandidovalo spolu se Stranou práv občanů (SPO, dříve Zemanovci). Naproti tomu ostatní protiimigrační a extremistická hnutí, kterých je v Česku celá řada, ve volbách propadla.

Okamurovci s SPO podle průběžných výsledků překročili pětiprocentní hranici ve všech krajích s výjimkou Jihočeského a Pardubického. Jinými slovy se dostali do zastupitelstev Karlovarského, Ústeckého, Libereckého, Středočeského, Královéhradeckého, Olomouckého, Zlínského a Moravskoslezského kraje. Nejinak tomu bylo i na Vysočině.

Zdaleka nejlepší výsledek koalice SPD a SPO získala v Olomouckém kraji, kde zatím obdržela 7,34 % hlasů. O trochu hůře dopadla v Moravskoslezském kraji, kde získala 7,04 % hlasů. Za zmínku stojí ještě Vysočina a Ústecký kraj, kde získala 6,38, respektive 6,09 % hlasů. V ostatních krajích, kde Okamurovci s bývalými Zemanovci překročili 5% hranici, jsou jejich výsledky nižší než 6 %.

Koalice SPD a SPO neuspěla pouze v Pardubickém kraji, kde získala 4,73 % hlasů a také v Jihočeském kraji, kde získali ještě o 0,32 % hlasů méně.

Strana práv občanů, která kandidovala v koalici s Okamurou, vzešla z občanského sdružení Přátelé Miloše Zemana a až do března 2014 používala přídomek Zemanovci. Zeman byl ostatně jednu dobu i čestným předsedou této strany.

Protiimigrační scénu válcuje poloviční Japonec

Úspěch Okamury, který má kromě českých i japonské předky, tak ostře kontrastuje s volebními výsledky ostatních uskupení, které se profilují jako protiimigrační, potažmo protiislámské. Například hnutí Úsvit – Národní koalice s Blokem proti islamizaci se do žádného zastupitelstva nedostalo a v krajích získalo v průměru mezi 1 a 2 % hlasů.

Nejinak tomu bylo i v případě Dělnické strany sociální spravedlnosti. Strana sice v Ústeckém kraji získala více než 3 % hlasů, v ostatních krajích se však její výsledky pohybovaly kolem jednoho procenta. Podobně dopadlo i hnutí NE ILEGÁLNÍ IMIGRACI – PENÍZE RADĚJI PRO NAŠE LIDI, jehož program je patrný už z názvu.

Za úplný propadák potom lze označit výsledky Národní demokracie (ND), kterou vede známý antisemita Adam B. Bartoš. ND, která se jako jedna z mála protiimigračních stran ostře vyjadřuje i proti Židům, získala řádově desetiny procent hlasů.

Nesnášenlivost a řevnivost

V současných volbách neuspěli ani protiimigrační kandidáti do Senátu. Asi nejznámější český antiislamista Martin Konvička, který kandidoval na Táborsku, skončil až sedmý s 8,03 % hlasů. Stejně tak Petr Hampl, který se s Konvičkou dříve angažoval v rámci Bloku proti islámu na Berounsku propadl – se 6,75 % hlasů skončil rovněž na sedmém místě.

Politologové se vesměs shodují, že za špatnými výsledky antiislamistů stojí jejich nejednotnost a vzájemná řevnivost mezi jednotlivými subjekty. „Největším problémem je bezesporu ta roztříštěnost. Kdybych měl vyjmenovat celou tu scénu, tak by to bylo až komické a v zahraničí to nikdo moc nechápe, že můžeme mít tolik podobných skupin, které se navíc navzájem nesnášejí, pomlouvají, spojují, pak zase rozdělují a přejmenovávají…,“ řekl před časem serveru Echo24.cz politolog a expert na politický marketing Jan Kubáček.

Čtěte také: Protiimigrační strany sílí v celé Evropě. Jen v Česku ne. Proč?

Jeho slova dobře vykresluje například nedávný incident, kdy republikán Miroslav Sládek rozkopal v Poděbradech stánek konkurenční Národní demokracie.

Čtěte také: ‚Divoké‘ Poděbrady: Sládek rozkopal Bartošovi předvolební stánek