Důchodci se radši nechají týrat rodinou než žít sami

Můžu za to já, špatně jsme děti vychovali, slýchají od týraných seniorů na druhém konci linky pracovníci krizové Senior linky. Letos už přijali pět a půl tisíce hovorů důchodců v zoufalé situaci. Rozhodnutí zvednout sluchátko a zavolat někomu o pomoc však předchází několikaleté utrpení. Obvykle jsou to ale členové rodiny, kteří staré lidi fyzicky nebo psychicky týrají, a tak musí důchodci hledat pomoc jinde.

„Většinou býváme první, komu se senioři se svým problémem za celou dobu svěří,“ upozornila Dana Kroupová, která v občanském sdružení Život90 vede bezplatnou krizovou linku Senior telefon. Ročně si operátorky vyslechnou více než dvanáct tisíc smutných příběhů, pláč, křik i sebeobviňování.

Jen za minulý rok se setkaly se 450 případy týrání, na 250 volajících se někdo dopustil násilí a přes tři sta seniorů přemýšlelo, že spáchá sebevraždu. Jejich počet se navíc oproti ostatním letům zvyšuje. Minulý rok se také pracovníci krizové linky setkali se třemi případy sexuálního týrání.

Hájí své trýznitele

Telefonující si stěžují na fyzické násilí jako bití, strkání, pálení cigaretou, ale také zabavování léků, což způsobí zhoršení jejich zdravotního stavu nebo bolesti. Někteří důchodci zažívají také omezování pohybu a zákazy chození mezi ostatní.

Nejčastější je ale týráni psychické. Modřiny, oděrky nebo spáleniny může odhalit lékař, ale s psychickým terorem se musí důchodci obrátit na někoho, kdo by jim pomohl, sami. Jedním z mála míst, které se specializuje na pomoc seniorům, je krizová linka Senior telefon. Zvednou sluchátko a přiznat, že jim někdo ublížil, však bývá podle Kroupové velmi těžké.

„Proto je při prvním telefonátu necháme především vypovídat. Ptáme se, zda mají někoho blízkého, kdo by jim mohl pomoc. Poskytujeme poradenství, jak situaci řešit, až ve chvíli, kdy ji senior řešit chce. Klienti volají několikrát, než si získají tu důvěru,“ popisuje Kroupová.

Zpětnou vazbu, kolika z nich Senior linka skutečně pomohla, však nemají. „Málokdy se nám stane, že by zavolali zpět, jak se situace vyřešila. Jen z krizových center, na která je odkazujeme, máme občas informace,“ vysvětlila vedoucí krizové linky.

Informujeme je i možnosti vykázat násilníka policií, ale oni se bojí ztráty blízké osoby, a tak raději snášejí teror.

Z 66 % dochází k domácímu násilí právě ze strany rodiny a ve 23 % případech je tyranem partner. Podle Kroupové si mnohdy nechají staří lidé od členů své rodiny ubližovat, jelikož nechtějí být sami.

„Informujeme je i možnosti vykázat násilníka policií, ale oni se bojí ztráty blízké osoby, a tak raději snášejí teror,“ vysvětlila důvody Kroupová a dodala, že mnohdy senioři své děti, které jim ubližují, obhajují. Dávají si za vinu, že je špatně vychovali, že jsou jim na obtíž a věří, že se určitě situace zlepší.

Krizová linka v krizi

„Zrovna dnes máme objednanou osmdesátiletou paní, se kterou přijde domovník. Ten si všiml, že ze strany dospělého syna dochází v bytě často ke křiku a nadávkám, a tak nám to oznámil a dnes ji k nám i doprovodí,“ uvedla čerstvý případ Jana Levová, vedoucí intervenčního centra v Brně.

Levová také potvrdila, že se často, a v posledních dvou letech stále častěji, na intervenční centrum obrací právě i týraní senioři, kteří zavolali na pražskou Senior linku. Dodala však, že v případě lidí starších osmdesáti let jsou to právě lidé z jejich okolí, kteří týrání nahlásí, protože sami týraní nemají ani informace ani prostředky, jak se bránit.

Pomoc potřebuje nyní ale i sama krizová linka, která měsíčně zaplatí za příchozí i odchozí hovory kolem pětadvaceti tisíc. Náklady na celkový provoz, který zajišťuje deset až dvanáct zaměstnanců pak vyjde na 280 tisíc. „Potácíme se ve finančních problémech,“ přiznala mluvčí sdružení Život90 Michaela Sladká.

Linku totiž dotuje ministerstvo práce a sociálních věcí ročně v několika vlnách. Nyní však chybí tři miliony a hrozí, že linka na podzim zanikne. „Sháníme peníze od firem, soukromých dárců, ale také v podobě DMS,“ uvedla Sladká.