Češi jsou „rasově“ stejní jako východní Němci, tvrdili nacisté

„Tisícileté soužití vedlo k dalekosáhlému rasovému sladění Čechů a Němců,“ napsal protektorátní státní tajemník Karl Hermann Frank. Jeho slova cituje německý historik Detlef Brandes, který dosud zřejmě nejpodrobněji zdokumentoval germanizační snahy nacistů v českých zemích. Brandes připomíná, že hitlerovci se však o poněmčení v Protektorátu pokoušeli skrytým, „maskovaným“ způsobem.

„Nacističtí funkcionáři vycházeli z toho, že rasové složení Čechů odpovídá rasovému složení Němců, především z východního Německa, a že by proto bylo možné germanizovat skoro všechny Čechy,“ řekl Detlef Brandes na své přednášce v pražském Ústavu pro studium totalitních režimů.

Systematická „rasová prověrka“ začala ve větším rozsahu až po smrti říšského prorektora Reinharda Heydricha. Brandes ji popisuje ve své knize Germanizovat a vysídlit, která právě vychází v nakladatelství Prostor. Mezi lety 1943 a 1945 nacisté zkontrolovali rasovou „čistotu“ pěti procent českých obyvatel Protektorátu. „Klasifikovali 37 procent z nich jako kategorii 1 až 3+, tedy poněmčení schopné,“ uvádí Brandes. „Z některých prohlášení nacistických funkcionářů vyplývalo, že hodlali germanizovat i osoby kategorie 3, což by bylo 86 procent prověřovaných,“ dodal historik.

Pod pláštíkem lékařských kontrol

Lidé, kteří byli shledáni „rasově nestravitelnými“, měli být vystěhováni na východ nebo „eliminováni“. První fázi vysidlování Čechů z jejich domovů Němci provést stačili. Podařilo se jim vystěhovat 248 českých vesnic a osad, na jejichž území byly zřízeny vojenské prostory. Celkem bylo zabráno 79 tisíc hektarů. „Na Benešovsku vzniklo na 48 tisících hektarech vůbec největší cvičiště Waffen SS,  jaké kdy tato jednotka vlastnila,“ říká Brandes.

Podle historika se ale nacisté o germanizaci pokoušeli opatrně a nenápadně, aby nevyprovokovali například sabotáže Čechů, pracujících ve zbrojním průmyslu. Rasové prověrky probíhaly pod pláštíkem lékařských kontrol, vysidlování se mělo konat pod záminkou získávání právě vojenských prostorů. Důležitou součástí likvidace Čechů coby kulturního národa mělo být zrušení vysokých škol a redukce středních škol téměř  polovinu.

„Politika nacistů se lišila od jejich politiky vůči ostatním národům, zejména Polákům,“ uvedl Brandes. Na rozdíl od Polska, kde vysidlování probíhalo bez skrupulí a spíše chaoticky, v Česku se totéž dělo plánovitě, po krůčkách a maskovaně – právě v zájmu nedráždit Čechy co by relativně poslušnou pracovní sílu. „Když Heydrich zakázal pohlavní styk s Čechy a Poláky, protestoval i pražský velitel policie proti srovnávání Čechů s Poláky,“ říká Brandes.