Ztratilo Rusko kontrolu nad povstalci?
Na prvních stranách samozřejmě sestřelené malajsijské letadlo. Fotky a zprávy zachycující stav poznání v době uzávěrek, podobně i titulky jsou spíš neemotivní s výjimkou Práva – „Zločin nad Ukrajinou“. V Hospodářských novinách píše Martin Ehl: „Bude to právě Rusko, kdo má z události největší bolehlav. Separatisté si stěžovali, že je Moskva opustila. Ukrajinské síly je vyhnaly z bašty ve Slavjansku a čekalo se dlouhé obléhání Doněcku. Nyní to vypadá, že Rusko nad povstalci ztratilo kontrolu. Separatisté dostali prezidenta Vladimira Putina do kouta a jeho reakci lze nyní těžko předvídat. Zvláště když na něj z druhé strany tlačí ve středu zostřené americké sankce.“
Šéf ekonomické rubriky Mladé fronty Dnes Jiří Štický komentuje pozici ruského prezidenta Putina (text vznikl ještě před sestřelením malajsijského letadla). „Nové sankce znamenají, že i nejvýznamnější ruské společnosti budou mít problém získávat peníze na další fungování a splácení svých předchozích závazků. Již od obsazení Krymu Ruskem se tok peněz obrátil a míří jedním směrem: pryč z Ruska. Ruské banky a společnosti letos podle údajů tamní centrální banky musí splatit či obnovit úvěry ze zahraničí ve výši 191 miliard dolarů. (...) Ruský ekonomický systém se již pohybuje v utahující se smyčce. Zahraniční investoři, vystrašení hrozícími sankcemi a událostmi na Ukrajině, odprodávají své ruské investice. Podobně se chovají běžní Rusové, kteří v ekonomické oblasti tradičně své vládě a prezidentovi nevěří, vyzvedávají peníze z bank a přesouvají je po letech do matrací. (...) Vladimir Putin je v Rusku nyní velmi populární a jistě k tomu přispělo i obsazení Krymu. (...) Ale ani on, stejně jako jakýkoli jiný politik na světě, nemůže odolat ekonomické gravitaci. Dražší chléb nakonec vždy dokáže přetlačit vlastenecké hry v zahraničí.“ Jistě, alespoň takhle by to odpovídalo pragmatické racionalitě západního typu. Otázka ale je, jestli svět obecně a Rusko zvlášť fungují podle jejích zásad.
V tomhle kontextu působí referáty o dalších záškubech mechanismu místního politického provozu dost nicotně. Nicméně. Prezident Zeman nepodepsal jmenování soudce Jana Veselého do funkce předsedy krajského soudu v Ústí. Jeho nominace byla jednou z příčin roztržky mezi ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou a její někdejší náměstkyní Hanou Marvanovou, která Veselého, jehož doporučila i výběrová komise, prosazovala. Válková, jejíž pozice byla považována za dost ohroženou, se podle některých zpráv poslední dobou přimkla k Hradu, ministryně sama o jmenování Veselého údajně moc nestála. Lidové noviny: „Je to navíc poprvé, co prezident využil své pravomoci a doporučení resortu spravedlnosti odmítl. A nepočkal ani na poradu, kterou k situaci v justici svolal do Lán. Zúčastní se jí i exministryně spravedlnosti a prezidentova poradkyně Marie Benešová (ČSSD), jež Zemanovi kvůli jmenování Veselého nedávno napsala dopis. ‚Posílala jsem analýzu o stavu justice v ČR. Doktora Veselého jsem v ní jasně podpořila. Jsem velmi překvapena středečním rozhodnutím prezidenta a budu zvědavá na jeho zdůvodnění,‘ řekla LN.“ Samozřejmá lehkost, s níž je prezident schopný odkopávat svoje spojence, mě vždycky překvapí – přitom by už vlastně neměla. Paní Benešová si pro něj může nohy uběhat a oči samou oddaností ani nezavře a pak Miloši Zemanovi nestojí ani za to, že by ji třeba nechal informovat předem, když se rozhodne její rady okázale ignorovat a na osobní setkání ani nepočkat. Ale lítostí mi nad tím srdce nepuká, svůj tábor si vybírá každý sám.
Právo přináší celostránkový profil sociálně demokratického poslance Stanislava Humla. Jsou v něm citace bývalých kolegů z Věcí veřejných, kteří ho opisují jako kariéristu. „Ačkoliv na jaře 2011 vyzýval Huml poslance, aby udrželi vládu s ODS a TOP 09, a umožnili tak vznik nezbytných pravicových reforem, v létě téhož roku už klepal na dveře poslaneckého klubu ČSSD. A bylo mu otevřeno. Nyní, v oranžovém dresu ČSSD, své tehdejší úmysly vysvětluje slovy: ‚Chtěl jsem fungovat jako brzda těch reforem. Dostat je do lidských rozměrů.“ Objasňuje taky motivy svého někdejšího členství v KSČ. „Po 25 letech není čeho litovat. Ono to možná zní blbě, ale my jsme uvnitř sboru (SNB – pozn. aut.) brali tu organizaci jako odborovou organizaci, která se uměla postavit za řadové členy.“ Ano, zní to blbě.
„Kabelky, motor luxusu“ hlásá titulek rubriky Móda dnešních HN. „Krabička poslední záchrany, designový objekt i dlouhodobá investice v jednom. O luxusní kabelky je takový zájem, že řada žen je pro ně schopná udělat cokoli.“ Před pauzou na oběd to je dobré vědět. Chce to schovat hotovost na nějaké nesamozřejmé místo, nasadit černé brýle a za nimi šmejdit očima vyhlížeje blížící se hordy kabelek chtivých žen.
