Nadčasové porsche mezi kytarami vymysleli samouci

Kdyby se konala soutěž o nejvíce nadčasový design 20. století, dost možná by na vrcholu stanul nástroj, kterému nedal tvar žádný slavný designér či prestižní ateliér. Předstihl by je – tedy aspoň kdyby se o soutěži dozvěděli rockoví fanoušci – výtvor dvojice ve složení elektrikář-samouk a hudebník.

Jen málokterý výrobek zůstává tak věčně elegantní, moderní a nevylepšitelný jako elektrická kytara Fender Stratocaster a v závěsu za ním další modely stejného výrobce: Telecaster a baskytary Precision Bass a Jazz Bass.

Co se jim může rovnat? Řada designů zůstává krásných, ale nesou pečeť doby vzniku a i když se dodnes prodávají, jsou jednoznačně vnímány jako retro – předválečná Le Corbusierova křesla například.

Porsche 911 je z roku 1963 a dodnes se muselo měnit jen nepatrně – stačí se podívat, jak vypadala auta, která ten rok debutovala. Boeing 747 byl od svého uvedení do provozu v roce 1970 dlouho největším dopravním letadlem na světě; všechna letadla větší než on jsou i ošklivější. Naproti tomu od té doby, co existuje rock, musí každému, kdo ho začne poslouchat, ladné, suverénní tvary Telecasteru připadat jako ten nejlepší tvar, který právě teď a tady elektrická kytara má mít.

Tvarově je většina všemožných elektrických kytar, které se vyrábějí, dodnes variací na několik málo modelů – vedle Fenderů hlavně Gibson Les Paul a Gibson SG – které vznikly od konce druhé světové války do počátku 60. let. Legendární Gibson Les Paul je přece jen blízko tvaru klasické kytary.

Stratocaster je jedinečně úspěšný v tom, že se drží funkce, nekopíruje symetrický břichatý tvar těla klasického nástroje, který elektrická kytara nepotřebuje, ale přitom neutíká ke sci-fi. Stejně nezaměnitelná je i asymetrická hlava. Šedesát let, které od uvedení Stratocasteru na trh uplynuly, ukázalo, že co nad to jest, od zlého jest, zejména různé hvězdicově tvarované nástroje oblíbené mezi kytarovými hrdiny popmetalových kapel, jež zřejmě designoval nějaký výrobce autodromů.

Leo Fender se narodil roku 1905 v Kalifornii. Vystudoval na účetního, ale od malička si rád hrál s rádii. Když za velké hospodářské krize přišel o místo, založil si v roce 1938 opravnu rádií. Za války se dal dohromady s vynálezcem a hudebníkem, který pracoval pro firmu Rickenbacker, dalšího výrobce, jež si zaslouží čestnou zmínku.

V roce 1949 prorazil s úplně novým modelem, od začátku konstruovaným jako elektrický, jenž nakonec dostal jméno Telecaster. Asi nejvíce ho proslavil kytarista Rolling Stones Keith Richards. Jimmy Page z Led Zeppelin hrál hlavně na Gibsony včetně na zakázku stavěného dvoukrkého, ale sólo ve Stairway to Heaven, jedné z nejhranějších písní všech dob, je hrané na Telecaster.

Na úspěch Telecasteru navázal v roce 1953 Stratocaster. S jeho konstrukcí mu pomohl muzikant a vynálezce Freddie Tavares; ani on neměl designérské vzdělání. Na tuhle kytaru hrála a hraje nekonečná řada těch nejslavnějších, na které si vzpomenete. Nejstarší obrázky, na nichž na ni člověk běžně narazí, jsou asi fotografie Buddyho Hollyho. Hrál na ni Jimi Hendrix. Byl levák, takže asymetrický tvar působil v jeho rukou zvlášť divoce. Ta kytara, kterou zapálil na pódiu festivalu v Monterey, byl Stratocaster; později ji koupil Frank Zappa, nechal ji opravit, ale byly s ní potíže. Nicméně je slyšet třeba na albu Zoot Allures. Vzácný starý kus používal David Gilmour z Pink Floyd.

Leo Fender v roce 1965 prodal svou firmu koncernu CBS. Neodolal ale a později se angažoval ve firmě Music Man, jež vyvinula uznávanou baskytaru StingRay, a ve firmě G&L, jež vyráběla žádané kytary v malých sériích. Designově ale všechny vycházely z klasických Telecasterů a Stratocasterů.

Leo Fender by se 10. srpna dožil 105 let – kdyby ovšem 21. března 1991 nezemřel.