Babišovy šedesátiny, šperk z Ivety
Na titul hejkala letošního podzimu aspiruje „politický náměstek“ – další mýtická bytost, debata o jejíž (ne)existenci vzrušuje leckterou imaginaci. Třetí školní den, to už si snad ty děti mohly zvyknout. Dospělí debatují o sankcích.
Podle otvíráku Práva chce Andrej Babiš navrhnout vládní koalici, aby ustoupila prezidentovi Zemanovi ve věci služebního zákona a vyškrtla z něj paragraf o politických náměstcích. „Místopředsedkyně ANO a ministryně pro místní rozvoj Právu řekla, že političtí náměstci ‚jí netrhají žíly‘ a je ochotna o jejich zrušení jednat. Také šéf klubu ANO Jaroslav Faltýnek připustil, že ‚je to věc k diskusi‘.“ Pokud jde o vztah žil a politických náměstků, jsem na tom s paní ministryní podobně. Chápu sice, že nějakým efemérním způsobem ta věc je důležitá, předstírat zájem – to bych se musel trochu moc nutit, na což v počínajícím podzimu chybí motivace.
Mladá fronta Dnes pokračuje v rumburské kauze, podle deníku nebyla motivem vraždy pacientky zdravotní sestrou eutanazie. „Vyšetřovatelé se od zdravotníků dozvěděli, že chování sestry k nemocným bylo komplikované. ‚Z výslechů vyplynulo, že neměla vřelý a pozitivní vztah k některým pacientům,‘ řekl MF DNES krajský státní zástupce Jan Jakovec. Detaily odmítl komentovat s tím, že nechce rozkrývat důkazní situaci. Vyšetřovatele však tato indicie přivedla k nové stopě. Zatímco podle prvotních domněnek mohlo jít o eutanazii, nyní se kriminalisté zabývají verzí, že čin sestry byl úmyslný. A motivem fakt, že neměla ráda pacienty. ‚Z výslechů lidí jsme dospěli k názoru, že o eutanazii nešlo. Ani obviněná neargumentuje eutanazií,‘ sdělil Jakovec.“ Uvnitř vydání je reportáž, z níž rumburská nemocnice nevychází jako nějaké extra vlídné místo. „Z omšelé budovy rumburské nemocnice opadává fasáda. Návštěvníka vítá rozbitá příjezdová cesta. Po zašlé chodbě dojde na terasu, kde místo popelníků stojí na zemi pětilitrová sklenice z poloviny naplněná nedopalky. Teď je tady navíc mezi pacienty i zdravotníky cítit velké napětí. Poté, co zdejší zdravotní sestra byla obviněna z vraždy pacientky, dali místní lidé průchod hněvu, který směřují proti nemocnici. ‚Když tady na interně ležela naše nemohoucí maminka, ani si nemohla zavolat pomoc, protože nefungoval u postele zvonek. Navíc ležela nahá, protože nemocnice prý zrovna neměla prádlo,‘ líčí se slzami v očích Božena Chaloupková.“
Jan Macháček v Hospodářských novinách polemizuje s textem Vladimíra Dlouhého, podle nějž by Evropa v krizi na Ukrajině měla dát přednost diplomacii před sankcemi (zjednodušeně řečeno). „Názor, že se sankce neosvědčily a že se má postupovat diplomaticky (už to neříká jen Vladimír Dlouhý, ale i premiér Sobotka a vicepremiér Babiš), je takový, jako kdyby celou dobu krize diplomacie dřímala zamčená někde v garáži. Co ty desítky telefonátů mezi Merkelovou, Hollandem a Putinem, co ty summity ve Švýcarsku, Minsku, Berlíně apod.? Diplomacii celou dobu nikdo nezanedbával, naopak. Zdá se ale, že nestačila, a je tedy dobře, že se kombinuje se sankcemi, protože nějak se na teritoriální agresi odpovídat prostě musí. (...) Dlouhý opakuje, že se musí brát v úvahu základní zájmy a požadavky Ruska, snažit se je pochopit apod. Potíž je v tom, že ruské zájmy nejsou jasné a pořád se mění. Putin teď například mluví o státnosti na východě Ukrajiny, nedávno o tom ještě nebyla řeč.“ Jan Macháček to, myslím, napsal pěkně.
Jistým způsobem zábavná je titulní strana téhož deníku. Pod otvírákovým titulkem „Šmejc pohřbil řeckou investici“ nějaké grafy plus fotka řečeného finančníka v pečlivě aranžované pozici manekýna, který do objektivu hledí s vřelým úsměvem člověka, jemuž pohřbívání investic dělá prostě dobře. Kouzlo té kombinace je dost subtilní, slovnímu popisu se vzpírající, nutno spíš vidět.
Televize Prima začala vysílat seriál Vinaři. Neviděl jsem, zaregistroval jsem jen upoutávku, na níž Václav Postránecký kyne publiku sklenicí vína s úsměvem tak nabitým hřejivým lidstvím, až mi to skoro spálilo duši. Na internetu se prý objevily debaty o nevěrohodnosti způsobu, jímž herci v seriálu mluví. Právo autorům přispěchalo na pomoc velmi sympatizujícím textem. „Kritikové jazyk považují za ‚ostudný‘, pseudomoravští vlastenci jdou dokonce tak daleko, že to považují za urážku národa. Producent filmu a také zkušený vinař Tomáš Vican řekl Právu, že pořád u nás bohužel platí, že úspěch se nevyplácí. Sledovanost prvního dílu byla podle jeho slov vynikající, předčila všechna očekávání. ‚Držíme se však při zemi a počkáme s nějakým hodnocením na další díly. V každém případě mohu všem rýpalům a kritikům, kteří zůstávají obvykle za hradbou internetové anonymity, sdělil, že náš jazyk není žádným nářečím. Je fiktivní, stejně jako je fiktivní vesnice Křetice, ve které se tím jazykem mluví‘.“ No. Jako. Taky mě zanedlouho čeká okamžik, kdy nějaký projekt, na němž jsem dlouho spolupracoval, bude vystavený odborné a lidové kritice. A jistě to nebude jenom příjemné – optimisticky řečeno. Chovám naději, že to zvládnu aspoň trochu líp, než pan Vican.
V Blesku zprávy o osobnostech živých i mrtvých, jejichž příjmení začíná na B a dost se o nich píše. Pod titulkem „Hubance bez konce – ministr miliardář slavil šedesátku“. „Ženy se o něj skoro praly! Navzdory tomu, že šéf hnutí ANO Andrej Babiš nechtěl své 60. narozeniny slavit, šel včera z náruče do náruče. Tváře vlhké od polibků a obarvené rtěnkou si musel dokonce otírat.“ Ach. Skoro slyším to mlaskání. Sáze o posmrtných osudech Ivety Bartošové a jejích blízkých jsem se v téhle rubrice snažil spíš vyhýbat. Je ale možné vynechat tohle? „Z ostatků Ivety Bartošové (†48) drahocenný šperk! Takový návrh dostal Josef Rychtář (56), který urnu s popelem tragicky zesnulé zpěvačky střeží jako oko v hlavě. ‚Dostal jsem nabídnuto zcela zdarma, že z popela vylisují diamant. Hodnota je prý jinak čtvrt milionu korun,‘ svěřil Blesku vdovec.“ Bouře obrazů, kterou ta zpráva v mé mysli rozpoutala, je tak silná, že mi přestala stačit slova, potkávají se v ní Fitzgeraldovy povídky, korunovační klenoty, nějaký ultravýkonný řezák a další rekvizity, odcházím na oběd uklidnit se červenou řepou. Budu jí potřebovat hodně.
