ANO luští 'šifry' a ukrajinsko-ruská bitva o Wikipedii
Deníky vyprovázejí čerstvě nominovanou eurokomisařku Věru Jourovou na cestu do Bruselu a vyčíslují cenu za ten „cesťák“, zvažují, kdo vlastně v tom přetaženě dlouhém sporu vyhrál.
Mladá fronta Dnes ten střet převádí na čísla: „Miliarda korun: cena za komisařku Jourovou“, zní otvírákový titulek. „Andrej Babiš musel přihodit 750 milionů na platy v sociálních službách. A souhlasit s rychlejším zvýšením minimální mzdy o 700 korun na 9200 místo původně dohodnutého zvýšení jen o pětistovku. (...) ‚V koaliční smlouvě máme závazek zvyšovat minimální mzdu i vyšší podporu sociálních služeb. Není to žádný programový ústupek a nemá nic společného s nominací Jourové! To jen ČSSD to tak komentuje,‘ zlobil se Andrej Babiš.“ Ve stejném deníku je i rozhovor s Věrou Jourovou, titulek hlásí: „Ani doprava by mě nezaskočila“. Přiznávám, že mě doprava zaskočí co chvíli, taky ale nejsem ve vládě o evropské komisi nemluvě. Odcházející ministryně byla dotázána i na rétoriku jejího hnutí ANO, jehož předseda rád zdůrazňuje, že lidé z ANO „nejsou politici“. Jourová v odpovědi řeší častý problém těch, kdo by rádi zůstali loajální a přitom by neradi kývali na úplnou pitomost. „Nevím. myslím, že je to trošku nálepkování. Prostě jsme v politice, jsme politici – stačí si vzít politologický slovník, načíst si, kdo je politik, a zařadit se. Pro Andreje Babiše je politik někdo, kdo politikaří. Pro mě ne, každý si ty pojmy dešifrujeme podle svého.“ No. Rozdílným způsobem „dešifrovat“ je možné pojmy jako třeba „spása“, ten politik je, myslím, daný celkem jasně, zašifrovaný nijak není. A interpretační volnost bych tam moc necítil. Jasně, někdo může „chleba“ dešifrovat způsobem, který ho dovede k přesvědčení, že chleba je dopravní prostředek. Není to ale pozoruhodný plod snahy interpretovat věci po svém, spíš fádní hloupost.
Právo otevírá referátem o tiskové konferenci ruského ministerstva obrany, podle nějž mohla malajsijské letadlo sestřelit ukrajinská stíhačka S-25. „na palubě stíhačky prý mohla být raketa vzduch-vzduch typ R 60, která dokáže zasáhnout cíl do 12 kilometrů. Tento letoun ještě sovětské výroby má podle údajů ve Wikipedii výškový dostup 7000 metrů a bojové využití do výšky 5000 metrů. Ruští blogeři ale včera odpoledne zaznamenali pokus tyto údaje v internetové encyklopedii změnit na 10 tisíc, resp. 9000 metrů, a to ještě v průběhu zmíněné tiskové konference v Moskvě.“ Tahle snaha „poštelovat“ Wikipedii může působit docela legračně, je to ale potenciálně velmi efektivní způsob vedení informační války. Vnímání Wikipedie se změnilo, už to není dost nespolehlivý zdroj, který má tu výhodu, že je vždycky po ruce, ale největší autorita, jejíž verdikt je definitivní odpověď na všechny otázky.
Martin Ehl píše v Hospodářských novinách o polském ministrovi zahraničí Radoslawovi Sikorském, který podle něj poslední dobou ustoupil do pozadí. „Nejtvrdší hlasy odsuzující ruskou politiku se už neozývají z Polska či Pobaltí, ale z Londýna. I Berlín přitvrdil. (...) Jako by Sikorski ještě před tragédií ubral protiruský plyn, aby měl nějaké šance na získání postu evropského ministra zahraničí. (...) Středoevropané se zkušeností ruské okupace jako by teď nechávali své západní kolegy, aby se konečně probrali do reality ruské velmocenské politiky. (...) ‚My Poláci nejsme a nemůžeme se cítit bezpeční,“ pravil Sikorski v rozhovoru pro španělský list ABC. Asi ubral plyn, aby mu naslouchali i ostatní Evropané a osvojili si myšlenku, že Putinovo Rusko je nebezpečné i pro ně.“ Na komentářových stránkách stejného deníky je text americké novinářky a spisovatelky Anne Applebaumové – manželky Radoslawa Sikorského. Ta si může dovolit jednoznačnější slovník: „Prozatím nedává Rusko najevo žádné známky šoku či zahanbení. Ve skutečnosti však tato tragédie nabízí Vladimirovi Putinovi příležitost vycouvat ze špinavé katastrofy, kterou na východní Ukrajině způsobil. Má ideální záminku odsoudit separatistické hnutí a přerušit mu dodávky. Pokud to odmítne, pak budeme vědět, že je dál hluboce odhodlaný pokračovat v chaosu a nihilismu, které v Doněcku vytvořil. Můžeme předpokládat, že má v úmyslu zavést tento chaos jinde. A nebudeme-li připraveni proti tomu bojovat, měli bychom počítat s tím, že se chaos bude šířit.“
Doba sílící krize ve vztazích Evropy a Ruska je asi vhodná pro otevření Haló novin. Těšil jsem se na nějaké to pádné kremlofilní souvětí z pera Jaroslava Kojzara a... houby. Alespoň jsem ale vyřešil otázku výběru letního povyražení. Nezištně předávám. „Tak jako v minulých letech, proběhne i letos tradiční Antikapitalistický kemp. (...) Návštěvníci Antikapitalistického kempu se opět mohou těšit na semináře a přednášky zajímavých hostů s diskusí, stejně jako na neformální povídání u táboráku, piva a limonády. Kemp rovněž nebude ochuzen o oblíbené sportovní aktivity, výlet po okolí s historickými poznámkami, zábavný vědomostní kvíz o ceny, komentované promítání fotek z levicových akcí nebo večerní hudbu různých žánrů. Chystáme se rovněž důstojně uctít památku obětí první světové války na ukrajinském hřbitově. Kemp se odehrává v rekreačním areálu umístěném do krásné přírody Podještědí nedaleko Liberce. Je vhodný pro všechny generace – pro mladé lidi i studenty, pro důchodce i rodiny s dětmi. Účast zvířecích přátel je rovněž vítána!“ A nezapomeňte vzít pejska! Kdo by hledal nejlapidárnější možný titulek v HaNo uspěje. Zní: „Zuby“. Moc dál už se tímhle směrem jít nedá. Nanejvýš k „Z“. Tak „č“.
