Vládní boj za dražší potraviny

Pamatujete si, jak šly vládní strany do loňské volební kampaně s heslem „Za dražší potraviny“? Pokud ano, pak si jistě taky pamatujete na ty pasáže z jejich volebních programů, kde slibovaly, že podpoří podnikání zvýšením byrokracie. „Nově bude možné vyžadovat plnění povinností, u nichž ani nebude možné doložit souvislost s plněním konkrétního cíle,“ pravilo se ve zvlášť zdařilé formulaci jednoho z nich, „podstatné je, aby opatření zkomplikovalo podnikatelskou činnost natolik, aby od ní odrazovalo.“

Pokud si toto vše pamatujete, pak jistě oceníte, že vláda sliby plní. Včera vláda schválila návrh ministra zemědělství Jurečky, který k plnění těchto cílů přispívá. Dovozci budou muset hlásit s předstihem 48 hodin dovoz potravin a taky jeho cenu. U rostlinných potravin se zatím nemuselo hlásit nic, u živočišných se dosavadní lhůta 24 hodin prodlužuje na dvojnásobek.

Ministr Jurečka říká, že tím chce ochránit trh před dumpingovými cenami, ale od toho je tady tuším jedině Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Zároveň jinde říká, že nás chce uchránit před přílivem zboží v důsledku přetlaku na evropském trhu, způsobeném ruským embargem. Ale to samo o sobě ještě nemusí znamenat dumpingové ceny. Což Jurečka nějak tuší, protože zároveň říká, že „zboží za podezřele nízké ceny může představovat potenciální riziko nižších kvalitativních i hygienických vlastností.“ A zároveň se prý ukázalo, že dosavadní lhůta na hlášení dovozu živočišných potravin je krátká. Byla zavedena v roce 2011, ale ukázalo se to teď. Ale co by vláda proti nebezpečí levných potravin neudělala.

Pravdě se podobá spíš, že nás Jurečka nijak zvlášť nepotřebuje uchránit před nekvalitními potravinami. Ale to by bylo, aby ta další porce byrokratické buzerace, trčení na hranicích a čekání na kontroly pár dovozců neodradila. A o to tady jde.

A neděje se to v zájmu občanů. Průzkumy i praxe bohužel přesvědčivě ukazují, že většina jich dává přednost nejlevnějšímu zboží, jež lze ještě vydávat za potraviny. Kdokoli zkusil na masovém trhu nabízet něco jiného než nejnižší kvalitu, zkrachoval. Proto také musí budit rozpaky akce různých východoevropských europoslanců, kteří se snažili na štrasburské půdě teatrálně upozornit na to, že různé značkové produkty globálních potravinářských firem se dodávají na východoevropské trhy v nižší kvalitě než na západní. Domnívali se, že zostouzejí výrobce, ve skutečnosti ztrapňovali své voliče. Smutná pravda je, že těm ty ošizené výrobky stačí. A v jejich zájmu se ta nově připravovaná úřední šikana neděje. Děje se v zájmu domácích zemědělských výrobců.

Záleží na nich veřejnosti? Dávají uvědoměle či emocionálně přednost domácím potravinám? To je těžko říct – upozorňování na české výrobky, jež můžeme v obchodech a na etiketách vidět, by naznačovalo, že domácí zboží táhne. Výpovědní hodnota tohoto pozorování je ovšem zkreslena tím, že reklamní kampaně na podporu českých výrobků jsou dotovány státem. Legendární kampaň Ryba domácí za 178 miliónů neznamenala konec, k letošním vánocům se ministerstvo zemědělství chystá vyhodit 60 miliónů na propagaci českých potravin a dokonce by měla mít podobu spotřebitelské soutěže. O zaměstnanost v zemědělství ministerstvo starost možná má; o zaměstnanost v reklamní branži určitě.

Vládní reakce má svůj evropský rozměr. Tato vláda se prezentuje jako proevropská, deklarovala, že nás vrátí do hlavního proudu evropské integrace. V praxi to vypadá tak, že vláda se připojuje k dokumentům, jež pro nás mohou mít dalekosáhlé důsledky v budoucnu, a doufá, že tomu tak jako ona nikdo nerozumí, ale v každodenní praxi vidí ostatní evropské země jako nebezpečné bestie, před nimiž je třeba opevnit hradby. Solidarita je dobrá do projevů k „dér frenz“, ale nikoli do praxe.

Ani na domácí půdě nemá ochranářský krok vlády se solidaritou nic společného. Děje se ve prospěch sektoru, jenž dává práci jen asi 2,7 % zaměstnanců a vytváří asi 2,2 % HDP. Zato má ovšem silné zastoupení ve vládě, což nebudeme rozvádět, abychom nedělali radost těm, kdo tvrdí, že ECHO24.cz je posedlé Babišem. A není ani jisté, zda ochrana před dovozem pomůže těm funkcím zemědělství, jimiž se jeho podpora tradičně zdůvodňuje. Realita obřích lánů a velkochovů má k malebné idyle venkova, jež nás tahá za srdce, velmi daleko.

U nás zkrátka moc výrobců vítězí nad mocí spotřebitelů. Za vlády s účastí ČSSD se z výrobců, kteří „dávají práci“, jak zní oblíbená fráze, vytvářejí titáni jak z nějaké hustolibertariánské bible, kterým se společnost musí kořit. V tomto případě tak, že se sama ráda zřekne nižších cen potravin, dokonce má být státní moci vděčná, že ji před nimi ochrání.

A když už tomu člověk málem uvěří, tak ve zprávě, v níž server iDnes informuje o nových ochranářských opatřeních, najde mezi odkazy na další zprávy hned na druhém místě titulek „Sobotka by rád zlevnil potraviny. Chce je časem ve třetí sazbě DPH.“ To by si jeden nevymyslel.