Dekadentní dvojrole. Když jdou ministři a spol. proti zájmům země
Chvíli to vypadalo, že případ Diag Human, který už se táhne osmnáct let, končí a stát už firmě, která měla dojem, že jí neoprávněně překazil obchod s krevní plazmou, už nic nemusí platit. Diag zatím úspěšně zkasíroval 326 milionů, ale domáhal se dalších bezmála devíti miliard, které mu teď arbitři definitivně neuznali. Tak si to vykládá ministerstvo zdravotnictví. Diag čte arbitrážní nález úplně opačně, takže začne přetahování o právní výklad.
Dnes už si většina lidí víc než původní obchod s krví pamatuje, jak se Diag snažil konfiskovat majetek České republiky za hranicemi. Takže galerie se bály půjčovat jakákoliv cennější díla za hranice, aby o ně náhodou nepřišly. Tím, kdo šel takhle tvrdě po zájmech České republiky, byl advokát Diagu Jan Kalvoda, bývalý ministr spravedlnosti vlády České republiky.
To, že se obstavovaly umělecké předměty, bylo nechutné, podstatně nechutnější ale bylo, že to dělal člověk, který se kdysi rozhodl pro veřejnou službu. Jan Kalvoda je asi nejkřiklavějším příkladem, jak někdejší ministr svým postpolitickým angažmá poškozoval zájmy země.
V civilizované společnosti se zpravidla ctí, že když se jednou rozhodnu na vysokém postu zastupovat stát, měla bych se k němu už v budoucnu vždy chovat loajálně a nejít proti jeho zájmům, ať už se po politické kariéře rozhodnu dělat cokoliv. Zvlášť u tak citlivých případů jako jsou arbitráže, kde se hraje o miliardy korun, které ve finále zaplatí daňoví poplatníci.
Polistopadoví premiéři a ministři se živí různě, na kalvodovské scestí se zatím naštěstí nikdo jiný nedal. V nevkusu se asi nejdál dostal exministr zahraničí Cyril Svoboda, který si založil privátní školu Diplomatická akademie, s. r. o. Přípravku se stejným jménem (pochopitelně bez s. r. o.) provozuje ministerstvo zahraničí. Svoboda tak parazituje na jménu, přestože se hájí, že má značku formálně registrovanou, a v neznalých vytváří matoucí dojem.
Nejde ale jen o politiky. Velké státní zakázky od polostátních firem mají právníci, kteří zároveň jdou ve velkých sporech v jiných případech proti zájmům státu.
