Němci budou nařizovat, kolik mají lidé vydělávat

Německo chystá zákonem nařídit výšku platů. Chce tím úředně zařídit, aby muži a ženy na stejných pozicích brali stejně. Není to žádné náhodné hnutí mysli ani utopická vize, ale zcela konkrétní plán. Sociálně demokratická ministryně pro rodinu Manuela Schwesigová chce návrh příslušného zákona předložit do vlády ještě letos. Její iniciativa zjevně najde ve velké koalici křesťanských a sociálních demokratů Angely Merkelové pochopení. Pro podobné progresivistické sociální inženýrství má vyvinutý cit a ve Spolkovém sněmu potřebnou většinu. Navíc opoziční Zelení jsou v tomto směru zpravidla ještě aktivističtější než vládní koalice.

Zrovna minulý pátek prošel Spolkovým sněmem zákon nařizující stovce největších firem, které jsou obchodované v burzovním indexu DAX, aby měly ve svém vedení přinejmenším 30 procent žen. Dalších tři a půl tisíce středních firem si může o kvótách rozhodnout samo.

A přesně salámovou metodou, kterou pokrokáři tak účinně používají, se jede dál. Cíl je prosazen, diskuse utichla, lidé direktivu vstřebávají, je klid. Takže přineseme další. Ani nepočkáme, jak to dopadne. Přitom už se mohli seznámit s výsledky dekády kvót v byznysu v podobně progresivním Norsku. Zákon diktující firmám na burze 40 procent žen v dozorčích radách tam schválili v roce 2003. Žádná nová severská vlna špičkových manažerek z toho nevzešla. Podniky hledaly cestu nejmenšího odporu a dávaly ženám formální místa čistě do počtu. Jen 6 procent norských veřejně obchodovaných firem má v čele ženu. V největších amerických firmách ze žebříčku Fortune 500, kde nikdo nikomu žádné kvóty nediktuje, je to 5 procent.

Zastánci kvót můžou namítnout, že od roku 2001 se podíl ředitelek norských firem zvýšil ze dvou na zmíněných šest procent. Jenže v sousedním Dánsku, kde žádné kvóty nejsou a Kodaň je tvrdě odmítá i na evropské úrovni, byl ten růst úplně stejný.

Podstatná změna se naopak odehrála na burze v Oslu. V roce 2003 před zavedením kvót se tam obchodovaly cenné papíry 563 firem, v roce 2008 už jen 179. Dá se tedy bez váhání říct, že kvóty výrazně prohlubují finanční problémy evropské ekonomiky. Ta se do nich dostává mimo jiné i proto, že má na rozdíl od Ameriky mnohem větší podíl bankovních úvěrů na HDP. V Americe si firmy chodí pro peníze na burzu, v Evropě do banky. Nejenže jsou peníze z burzy pro firmu podstatně výhodnější a levnější. Zásadní rozdíl přichází, když začne krize. Akcie prostě oslabí a firma jede dál, i když jí třeba kvůli pádu ekonomiky ubývá zakázek. Bankovní úvěr jsou ale náklady, které musíte splácet, i když zakázky nemáte. Tohle břemenu Evropu dusí a kvóty ho budou jednoznačně zvyšovat.

Marianne Bertrandová z Chicagské univerzity podrobně zkoumala dopady norské reformy. A feministky z nich nebudou mít radost. Zastánci podnikových kvót argumentují tím, že už jen samotná přítomnost žen v dozorčích radách rozbije sítě „kluků, co spolu mluví“ a vytvoří nové sítě „holek, co spolu mluví“ a pomáhají si v cestě vzhůru. Nic takového se v Norsku nestalo. V patrech těsně pod představenstvy a dozorčími radami (kde je počet diktován kvótami) žen nepřibylo. Nezmenšil se ani rozdíl v platech mužů a žen se stejným manažerských vzděláním. Nerozrostly se ani řady studentek byznysových škol.

Méně aktivistů, více přirozenosti, menší rozdíly v platech

Jeden inženýrský experiment se nezdařil, proto zkusí Berlín další, ještě drsnější. Regulace platů v soukromých firmách je o kilometry dál než zmíněné kvóty. Je to absolutní ignorace čisté přirozenosti. Řada seriózních ekonomických a sociologických výzkumů ukazuje, že rozdíly v platech mají velmi kulturní přirozené kořeny. Ženy si například vybírají jiné profese. Třeba v informační technologie, kde se dnes nabízí jedny z nejvyšších platů, přitahují mnohem víc muže než ženy. Pak máte branže, do nichž naopak zcela přirozeně míří víc žen, protože cítí, že jim sedí a dobře v nich uplatní své schopnosti. To je třeba design, personalistika nebo marketing. Podobná dělba rolí je i v dobře placených financích. Odbory řízení rizika většinou šéfují muži, účetnictví nebo auditu ale naopak velmi často dominují ženy. No a šéf řízení rizika většinou bere víc než ten, kdo hlídá účty.

To neznamená, že nenajdete špičkové programátorky nebo investiční bankéřky, které vydělávají víc než jejich kolegové. Právě díky těm přirozeným volbám. Když to ale smícháte do statistik, vstoupí vám do nich řada dalších důvodů a preferencí. I to, že mnohem více žen prostě chce (nikoliv musí) vyvažovat svůj čas pro rodinu i kariéru. A při hledání té harmonie není nejvyšší plat často tou nejvyšší hodnotou.

Zajímavé je, že progresivistické země s rozsáhlými feministickými ambicemi mají rozdíly v platech mužů a žen větší než jižní země, které modernisté považují za machistické. V Německu je podle Eurostatu. rozdíl v platech 22,2 procenta. (Pro srovnání u nás, kde Němci do značné míry ovládají byznys, ještě lehce vyšších 22,7 procenta). Ve Finsku 18 procent. V Dánsku 16 procent. Ve Francii 15, v Belgii 10, v Lucembursku 9 procent. V Itálii 6,5, na Maltě 5 a ve Slovinsku historicky nejnižších 3,2 procenta.

Obecně platí, že v branžích, kde se nejvíce vydělává, jako jsou informační technologie nebo finance, jsou i rozdíly největší. Ale opět je tady Německo a jeho civilizační okruh horší než jižané. Německé bankéřky berou o 29,9 procenta méně než muži. Švédky zaostávají o 29,6 procenta. Francouzky o 23,1 a Belgičanky o 21,3 procenta. Zjevně tam, kde se rozdíly mezi muži a ženami berou přirozeněji, a tyto země se ještě nedostaly se do progresivistické feministické křeče, mají méně problémů.

Genderová policie

Zajímavé bude sledovat, jak precizní Němci uvedou regulaci do praxe. Jestlipak vznikne genderová policie, která bude chodit kontrolovat podniky? Když zjistí, že pan Schwarz bere víc než paní Weissová, nařídí dorovnání platů? A kdo bude posuzovat, jestli ti lidé dělají stejnou práci a dodávají firmě stejnou přidanou hodnotu? Státní inspektoři? Jak se budou srovnávat podmínky mezi jednotlivými firmami, když se zjistí, že finanční ředitel pan Rot v jedné firmě bere více než paní Blauová v druhé? Pak přijde na řadu převažování celkových průměrných platů ve firmě? Budou na to s německou precizností nějaké tabulky a algoritmy? Pak budou rozhodovat soudy? Už z praktického intelektuálního cvičení, jak by to asi mohlo vypadat, je zřejmé, že se chystá byrokratická mašinérie par excellence.

Němce ctí, že si tyto progresivistické libůstky prosazují doma a nesnaží se je tlačit direktivami Evropské unie. Berlín tvrdě odmítl unijní kóty pro ženy v dozorčích radách a zavedl si vlastní. Bohužel tyto civilizační choroby se šíří i bez direktiv. Zvlášť v zemích, kde je všechno, co přichází z Německa, považováno za etalon hodný následování a vypíná se kritické myšlení.

Evropa se dostává do velmi nebezpečná fáze. V jižní, střední a východní části odevzdávají lidé dobrovolně svou svobodu autoritářům a oligarchům, od nichž očekávají spásu. Na severu se zase upínají k pokrokářům, slibujícím, že přes regulaci a direktivy vytvoří ideální společnost. Toto sevření likviduje hodnoty, které dělaly ze Západu nejvyspělejší a nejvíce prosperující civilizaci. Smutné je sledovat, jak se masochisticky ničíme sami.