3

Jít s proudem

Témata:

Vážený pane redaktore Holube,

velmi jsem váhal, jestli a jak reagovat na váš komentář „Konec starých časů – Dalík jde do vězení“, který vyšel 1.6. na ECHO24. Ano, pro mnohé může být případ Dalík skutečně potvrzením, že minulá epocha definitivně skončila. Vím, že nejste tím, kdo jásá nadšením, protože víte, že radovat se z toho je přinejmenším hloupé. Těžko si někdo svéprávný může přát tyto „nové časy“. Časy, kdy je možné opět poslat někoho do vězení jen na základě politické objednávky, společenské poptávky, pochybných výpovědí nebo protože je nesympatický a má mediálně poškozenou pověst. Mala fide a contra bonos mores. Bez důkazů a demonstrativně. Životy nás starších jsou rámovány třemi revolucemi, které dělí posledních 70 let na tři epochy – Únorovou revolucí 1948, zahajující 40 let bolševické zvůle a bezpráví, Sametovou revolucí 1989, vracející nás zpět mezi demokratické, svobodné a právní státy a Velkou protikorupční revolucí, která nás dnes postupně vrací zpátky na start a pro kterou se právní manipulace stává novým Komunistickým manifestem, novým nástrojem moci. I se staronovým heslem: „Když se kácí les, lítají třísky.“ A se stejným, marxistickým, aktivistickým přístupem k právu a spravedlnosti: „Jsou-li fakta v rozporu s žádaným výsledkem, tím hůře pro fakta.”

Verdikt Vrchního soudu v případu nákupu vojenských transportérů Pandur II, podle kterého musí můj přítel Marek Dalík na čtyři roky do vězení, opravdu může posloužit jako signál, že se něco významného změnilo, pane Holube. Nepochybně ale k horšímu! Je to signál pro všechny, kterým se nelíbí, jakým způsobem se postupně mění tento stát, jak jsou redukována jejich práva a svobody, aby si sakra dali bacha. Rozhodnutí je v posloupnosti případu logické a vlastně očekávatelné. Padouch byl nalezen a odsouzen. Sláva! To, že média sama vytvářela mýty o Dalíkově vlivu a podílela se tak na vytvoření společenské poptávky, z nich dělá tak trochu spoluviníky. Vím o tom úplně všechno. Ani já jsem nikdy nebyl na žádném večírku s Berlusconim, nesetkal se s lobbisty v Toskánsku a nikdy neřekl nic proti Židům a homosexuálům. Nejde ale o nic, pokud nejde o život. To už není tento případ.

Prominu vám nepřesnosti a neznalosti typu „Dalík – ostravský mládenec“, nebo nařčení o mýtném systému. Ten přece, pane Holube, rozhodovala předešlá vláda. Pominu i to, že mlčením přecházíte velkou privatizaci let devadesátých a pirátský pohyb stovek miliard korun do rukou úspěšných a lépe připravených soudruhů a pozdější „privatizaci“ bank, hutí, dolů a české petrochemie s převodem dalších stovek miliard do rukou spřátelených kumpánů socialistickými vládami. U toho moje vláda nebyla, pane Holube. Ani u strejdy Vika a „pěti na stole v českých.“ Mimochodem, nevím jestli to víte, ale my jsme na Pandurech ušetřili 8 a s opcí cca 9,5 miliard. Prosím – ne ukradli, ne zašantročili. Skoro bychom si nějaké to „fí“ zasloužili, ne? Asi i vy tušíte, že tučná fíčka byla distribuována dříve a jiným.

Za velmi laciné beru propojení Topolánka a Dalíka s opoziční smlouvou. To už si opravdu léčíte nějakou vnitřní frustraci. Co ale beru za skutečně velký faul je tvrzení, že „Dalík řídil Topolánkův vládní úřad.“ To může napsat jen člověk, který o mechanismech vládnutí nemá nejmenší potuchy. Nicméně teprve tvrzení, že: “Při tak důležitém postavení je rozsudek nad ním (myšleno Dalíkem) jakoby verdiktem nad celým obdobím tuzemské pravice, zřejmě nejen Topolánkovy, ale také Nečasovy éry” je perla, kterou jste musel opsat od Pehe, Spurného nebo Ištvána Léko. Na ně reagovat nebudu. U vás to ale začínám brát osobně.

Pojďme se podívat na případ Pandury trochu podrobněji. Píši úmyslně Pandury a ne Dalík, protože mezi tím není prakticky žádná korelace. Případ Dalík je mocensky prosazený justiční „přehmat“ s předem daným výsledkem, pro který se v čase hledal přijatelný mediální příběh. Myslím, že čtyřnásobná překvalifikace trestného činu od pokusu o podvod, přes korupci, nepřímou korupci „pro někoho“ zpět k pokusu o podvod, připomínající „Cestu tam a zase zpátky“, je toho dostatečným dokladem. Viditelné rozpaky Vrchního soudu a nakonec polovičaté rozhodnutí in dubio pro reo, v pochybnostech ve prospěch obviněného zřetelně ukazují chatrnost celého příběhu. To, že se celé řadě lidí vyústění líbí, nepopírám. Dalík has no friends. To ale s právem, neřkuli spravedlností nemá nic společného. Umožňuje to Babišovi oživovat již vyčpělý a Čapím hnízdem nabouraný étos boje proti korupci. Bradáčové, jejíž rukopis na této cause je výrazný, slavit po řadě neúspěchů první zřetelný výsledek Velké protikorupční revoluce a odůvodnění vládního puče. Radují se předčasně i ti, kteří si myslí, že se na jejich zločiny zapomene a všichni naivní přátelé té vámi vysněné nové doby bez korupce a bez zlodějů. Jsou na řadě.

Co vlastně konstatoval Vrchní soud? Zjevně uvěřil na základě předloženého spisu Městského soudu v Praze, výkladu soudkyně Čeplové a neprokazatelných svědectvích dvou zainteresovaných svědků, že Dalík v hospodě skutečně onu inkriminovanou větu řekl. To, že si to nemyslím, na věci nic nemění. Pokud bych byl ale stíhán za všechno, co jsem řekl za posledních 42 let v hospodě, tak bych vyfásl nejméně dalších 42 let. Především v minulém režimu. Na druhé straně i hostinský Palivec šel sedět za větu, že: „na císaře pána sraly mouchy.“ Peněžitý trest je ale za co? Že nikomu nevznikla žádná újma? Že vlastně k ničemu nedošlo? Pomsta za úspěch?

Soud velmi silně odmítl pochybnou a mediálně atraktivní teorii soudkyně Čeplové o „spolupachateli“ z vlády jako společensko-politickou spekulaci, která do soudní síně nepatří. Soud rozhodl na základě pochybných svědectví, která nicméně nebyla zpochybněna úspěšně. Soud rozhodl o trestu pod spodní hranicí, čímž pro mne osobně právě prezentoval výše uvedenou zásadu „in dubio pro reo“. Vrchní soud nevzal v potaz nové důkazy obhajoby, zatajené a nevyužité prokuraturou a předložené v den procesu. Soud se nezabýval, a ani to není jeho úkolem, zcela zásadními opomenutími a manipulací prokuratury jak ve skladbě svědků, tak i nevyužitím argumentů ve prospěch obžalovaného.

Možná se divíte, pane Holube, proč nepoužívám obvyklý termín „státní zastupitelství“. Nemohu. Státní zastupitelství zastupuje stát v žalobách proti fyzickým i právnickým osobám. Tím státem je myšlena Česká republika. Ne Spojené státy americké. Ne General Dynamics. A těmi státními zástupci by měli být lidé, kteří slouží této zemi a neřídí se poučkami a marketingovým pojetím práva naučeném ve speciálních amerických kurzech.

Nemusíte mít rád Marka Dalíka. Přesto se domnívám, že váš komentář neměl dávat laciné odpovědi a naskakovat na všeobecné mínění, ale spíše s žurnalistickou skepsí, odvahou a snahou o nalezení všech faktů přinášet pochybnosti, klást nepříjemné a investigativní otázky a hledat trochu větší pravdu než je ta zjevná a plochá. To se vám ve vašem komentáři zcela jistě nepodařilo. Měl jsem vás za výborného analytika a korektního žurnalistu. Váš komentář musel psát někdo jiný. Nebo je jednodušší mýliti se s davem než mít pravdu proti němu? Jít proti proudu vždycky bolí, pane redaktore.


Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.