Zaorálek ohrožen, Keller táhne Hitlerem

Sezóna koncem minulého týdne drastickým způsobem přestala být okurkovou. Na titulních stranách shrnutí vývoje po sestřelení malajsijského letadla, výjimku představuje Mladá fronta Dnes, která dění připomíná jenom fotkou a otevírá zprávou o sporném projektu modernizace záchranné služby.

Lidové noviny kromě otvíráku (“Území hrůzy“) krizi věnují i strany dvě a tři. Petra Procházková píše o reakci ruských nezávislých médií a kritických intelektuálů. „Jenomže ruská nezávislá média vidí ještě jiné důsledky katastrofy pro Rusko – svět se proti němu spolčí, sankce budou tvrdší, vztah i k běžným Rusům v zahraničí stále méně vřelý. A to nepocítí ani tak Vladimir Putin, kterého sice možná nepozvou na nějaký mezinárodní summit, ale na nějakém černém seznamu se ani po sestřeleném letounu neoctne, jako běžní Rusové. Voliči, na které přece jen Putin brát ohled musí. Úředníci, kteří si své úspory nasyslili v zahraničních bankách, oligarchové, kteří jsou finanční oporou Kremlu a nakonec třeba i ruští turisté, které bude západoevropská obsluha v restauracích šikanovat. Už jen proto, že je často ukrajinská.“ 

Hospodářské noviny připomínají: „Ve stínu ukrajinské krize od loňského podzimu například probíhá tichý souboj o Moldavsko. To, na rozdíl od Kyjeva, podepsalo už v listopadu asociační dohodu s Evropskou unií a rozhodlo se pro těsnější spojení s EU, i když má na svém území nikým jiným než Ruskem neuznanou Podněsterskou republiku s velkou ruskou vojenskou základnou. Moskva už loni zavedla sankce na dovoz moldavského vína a ode dneška platí nové nařízení na dovoz moldavského ovoce. I když pro Moldavany je to citlivý trest, je to zatím jen varování. Nejhorší by bylo, kdyby Rusko vyhostilo ze svého území statisíce moldavských gastarbeiterů. I něco takového na odvedení pozornosti a vytvoření nové krize může být součástí kremelské taktiky po sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou.“

Čtenáře Práva obšťastnil komentářem sociolog a europoslanec za ČSSD Jan Keller.  „Vždycky, když se vyhrotí mezinárodní situace, vynoří se na scéně politici, pro které je těžké najít přiléhavější označení než opakovací oslové. (...) Nyní vykládají odborníci na tento způsobe argumentace, že Rusko rozumí pouze síle. Bylo by marné pátrat, kdo je k takovému tvrzení inspiroval. Byl to snad Napoleon, když se v zimě 1812 brodil přes Berezinu pryč od Moskvy? Anebo to byl generál Paulus poté, co ztratil 32 divizí u Stalingradu? Či snad tuto moudrost vyřkl Adolf Hitler v dobytém Berlíně? Opakovací oslíci zásadně nepotřebují historická fakta, vystačí si s donekonečna opakovanými frázemi.“ I propána. Je to tam všechno. Vágní popis jakési pozice, kterou prý zastává kdekdo, efektně působící demolice toho konstruovaného názoru. A samozřejmě Hitler – černá třešnička na dortu s patkou a knírkem. Jan Keller je mezi radikálnější levicí autor dost uctívaný, vynášený jako příklad pronikavého myslitele. Porevoluční české elity – kulturní i politické – mohly iritovat tím, že na sebe nekladly velké nároky, že jim v tomhle ohledu stačilo dost málo. Možná teď dochází k nějakému také generačnímu střídání, kdy ledacos bude jinak, třeba taky naopak. Ten trend spokojenosti s blbostí ale zjevně zůstane nejen zachován, ale zjevně i prohlouben a dotažen do krajností dřív netušených. To vše doprovázeno samožerským hýkáním. Fakt se nemůžu dočkat.

Lidové noviny nevěští zrovna skvělou budoucnost ministrovi zahraničí Lubomírovi Zaorálkovi, premiér Sobotka prý „chce zkrotit“ jeho úřad, dosazuje na ministerstvo svého náměstka Lukáše Kauckého. „Sobotka je podle svých důvěrníků toho názoru, že Zaorálek svůj úřad nijak skvěle nezvládá. ‚Zaorálek je chaotik, který v řadě věcí na vládě plave, například v rozpočtu ministerstva. Premiér to vnímá,‘ říká jeden z nich. Problematické z pozice šéfa ČSSD jsou navíc některé Zaorálkovy zahraničně-politické kroky. Vedle už zmíněné Ukrajiny – kde se nejdříve Lubomír Zaorálek pevně postavil za Ukrajinu proti Rusku, po vyplísnění straníky ale nabral zpátečku – je to nová lidskoprávní politika Česka, jak ji ohlásil Zaorálkův náměstek Petr Drulák. (...) … k Sobotkovým uším se z několika stran donesl údiv spojenců nad Drulákovým odsudkem havlovské politiky lidských práv. (...) Nejnověji měl Petr Drulák překvapit vyhlášením takzvané balkánské osy pro Česko, která by se stala alternativou visegrádské čtyřky.“

Potom, co jsem se pohoršoval nad intelektuální nedostatečností druhých, jsem byl doveden k pokoře článkem na titulní straně LN. Je o o nové teorii vzniku skalních útvarů toho typu jako Pravčická brána. „Jak vznikla Pravčická brána? Komu by to nevrtalo hlavou.“ Ajajaj. Jednoho takového nevrtáka dost důvěrně znám. Leckdy uplynou týdny, měsíce roky, možná i desetiletí, aniž by na Pravčickou bránu a tajemství jejího vzniku vůbec pomyslel. a vůbec mu to nebrání dělat před lidmi chytrého. Měl by se stydět.