Hra o trůny 4/7: Těžký život vykuchaných

Týden jsem se poflakoval cizinou (díky za záskok). Návrat „do procesu“ po takové zkušenosti může být trochu obtížnější, vlast třeba nenastavuje tu nejpřívětivější tvář (první, co jsem po návratu viděl byl hokej s Dánskem). To pak pomůže Hra o trůny, jeden si hned uvědomí, v jak šťastné zemi to žije, jak moc by to všechno mohlo být horší. Ano, hokej s Dánskem v televizi – smutné. Ale vláčet se pouští s náručí plnou ohořelých zbytků drakem ofouknuté kozy – jediné obživy – a v obavách přitom čekat, že zpoza šutru vybafne namakaný žoldák a z nudy mě vykuchá? Jiná káva. O dost černější, řekl bych. Takže: rekapitulace sedmého dílu letošní Hry o trůny. Spousta spoilerů.

Docela intenzivní díl. Leitmotiv? Smrt, zmar a beznaděj. Taky nějaké to osamění. Nejdřív vyřídím nudařiny. Především Daenerys, fakt mě to s ní nebaví. Teď se z ní stala imperátorka – přísná, ale spravedlivá, dokonce lidumilná. Když za ní přijde týpek s ohořelou kozou, nechá ho štědře odškodnit. Taky se v jejích komnatách zastaví žoldnéř Daario, frustrovaný, že v dobytém městě Mereen nemůže uplatnit svá umění – bojovnické a sváděcí. Hraje ho teď jiný herec než dřív. Tehdy Daario vypadal jako basák metalové kapely, teď spíš jako italský popový zpěvák, což možná Daenerys přivedlo k pobídce, aby jí to sváděcí umění předvedl. Daario tak učinil, promptně se na to vysvlékl, nechal si jenom takovou mašličku kolem krku. Říkám – italský popový zpěvák.

Noční hlídka. Měla poradu. Chápu, že tyhle scény jsou potřeba, aby se připravila ta velká scéna, kdy hlídka dostane od Manceho nájezdníka horší klepec než Česko od Dánů. A divák si pak řekne, kdyby tehdy na poradě poslouchali Jona, nemuselo se to stát. Ale stejně, je to smutná povinnost tyhle scény z porad.

Brienne a Podrick. Brienne chce zachránit Sansu, protože to slíbila její mámě, kterou pak zrádný syčák nechal podříznout. Narazí na tělnatého chlapce, kterého jsem asi měl poznat, ten jim řekne, že naživu je i Arya – taky kandidát záchrany. Brienne a její panoš pak narazí na rozcestí, jedna cesta zjevně vedla za Sansou, druhá za Aryou. Chvilku na to rozcestí civěli, pak se po jedné z cest vydali. Tak jo.

Rafinovaně manipulovaný Smraďoch

Pak ještě úchyl Ramsay, který odřízl, ehm, úd Theonovi Greyjoyovi a pak ho poslal jeho rodině na ostrovy, kde žijí samí drsňáci. Ta rodina se naštvala a vyslala komando, aby Theona osvobodilo, jednotku vedla jeho drsňácká sestra. Skoro se povedlo, ale Ramsay tím ořezáváním údů Theona účinně zbrainwashingoval k přesvědčení, že jeho identita je Smraďoch, otrok úchyla Ramsayho, takže on s osvoboditeli nechtěl jít, čímž svou drsňáckou sestru dost naštval. Pak se tam ještě chvilku řezali a komando odtáhlo domů. Ramsay chce Theona vyslat mezi druhdy jeho lidi, má totiž zlý plán. Theon se má vydávat sám za sebe ve smyslu Smraďoch si hraje na Theona. Úchylně rafinované.

No a ta jedovatá čarodějnice Melisandre. Cosi kuje, jak už to tak jedovaté čarodějnice dělávají. Očarovala a svedla Stannise, co by chtěl být králem, jeho ženu taky. Stannis tedy jako vojevůdce nic moc, ale jeho pravá ruka Davos (nebo nějaký jiný chlápek na -os) měl působivou prezentaci před lidmi ze Železné banky, takže Stannis možná dostane nějakou tu subvenci, což se hodí. Melisandre je jistě ráda. Hučí do Stanissovy ženy, aby na nějakou výpravu vzala postiženou dcerku, kterou drží někde ve věži. Melisandre je přitom nahá, což její argumentaci dodává váhu a scéně trochu napětí. Čarodějnice se taky přizná, že většina jejích zázraků jsou triky. Chce, aby jí, paní Stannisová podala jednu z mnoha lahviček v koupelně. Paní Stannisová po jedné sáhne, ale Melisandre ji zastaví – na tuhle lahvičku nikdo sahat nesmí, je to lahvička zkázy nebo tak něco. Podej mi tu vedle. Obecně se domnívám, že lahvičku zkázy není dobré mít mezi těmi, které chci podat od návštěv v koupelně. Melisandre na to jednou doplatí a já si řeknu: koledovala sis. 

Arya a Ohař. Ti hodně filozofovali. Odstartovalo to setkání ve vypálené vesnici. Byl tam farmář s vykuchaným břichem, který se chtěl dovléci domů, aby tam umřel ve strašných bolestech, ale neměl na to už síly, navíc si uvědomil, že domov je stejně vypálený, takže si tiše trpěl na čerstvém vzduchu. Arya a Ohař s ním pobesedovali o marnosti existence, útěše v nicotě a pár dalších věcech, načež ho Ohař propíchl, čímž nešťastníkovi udělal radost. Ohař Arye vyprávěl, proč má tak důkladně spálenou hlavu – v dětství mu to udělal jeho bratr Hora, ani tatínek se ho nezastal, Ohaře to tehdy moc mrzelo, možná ho to mrzí ještě dneska. Na Ohaře taky zezadu skočil nějaký chlapík a kousnul ho do krku, Ohař ho pak propíchl, útočníkova parťáka propíchla Arya. Bojím se ale, že Ohař z toho ošklivého kousance dostane nějakou ošklivou infekci. Aby mu třeba neupadla hlava. Je tedy po té nehodě hodně spálená, ale pořád je to hlava. 

Cersei jde za svým

Ale hlavně. Tyrion. V minulém díle byl před soudem nevinně obviněný z vraždy krále Joffreyho a vytočil se tam, mým oblíbeným slovenským výrazem by se dalo říct, že se bohovsky na..al. V plamenné řeči to všem spočítal – celé té krvesmilné, nevděčné a venkoncem nechutné Lannisterovic famílii a pitomému obyvatelstvu jejích držav. Požádal o boží soud. Jo! Teď ale potřebuje sehnat někoho, kdo by v něm hájil jeho barvy, což zprvu vypadá jako dost velký problém. Jeho krvesmilná, vypočítavá, paranoidní a venkoncem nechutná sestra Cersei totiž zařídila, že stranu obžaloby bude hájit právě ten Hora. A to je velký chlap. A je to zručný chlap. Cersei ho zastihla, zrovna když  kuchal tlupu protivníků (nebo sparringpartnerů či co), kteří už se zmohli jenom na prosby o milost. Cersei za ním vykročila a protáhla vlečku jejich vůkol rozházenými střevy. Když totiž Cersei někam vykročí, tak tam prostě jde. Přemluvila ho snadno. A s Horou se do křížku nikdo moc pouštět nechce. Nechce to Jaime, protože mu usekli ruku a ta druhá s mečem není moc šikovná. Nechce to Tyrionův osobní zabiják Bronn, protože se dobře oženil a vůbec. Tyrion to s nimi na cele probírá v působivých a potlačeně cituplných konverzací, které musely dojmou každého, komu na Tyrionovi alespoň trochu záleží, což jsme všichni. Nakonec se mu ale nabídne Obery, ten chlapík co rád pořádá orgie. Má na Horu políčeno – zabil mu totiž sestru, předtím surově znásilněnou a tím u Oberyna narazil. Boží soud ale uvidíme nejdřív za čtrnáct dní. Hra o trůny má totiž týden pauzu kvůli nějakému americkému svátku. Američani!!!

Končili jsme na Orlím hnízdě, kde jsem čekal psychodrama a nemýlil jsem se. Sněžilo tam a ctné Sanse se stýskalo po ztraceném a vypáleném domově, jehož obyvatelé byli vyvražděni – alespoň z větší části. Udělala to, co ctné šlechtičny v takových chvílích dělají. Ze sněhu vysochala maketu ztraceného vypáleného domova. Viděl to Robin, úchylný synek její šílené tety Lysy, jehož maminka ještě v jeho deseti, dvanácti nebo kolika letech kojí, což neprospívá duševnímu zdraví ani jednoho z nich. Takže Robin. Nejdřív v pohodě, pak ale hrad trochu poboří, což Sansu naštve, což Robina vytočí a rozdupe maketu Sansina domova, pročež mu Sansa dá facku a malý úchylek prchne se zuřivým křikem a Sansa si říká, že asi něco přehnala, protože její šílená teta fakt nesnáší, když se někdo montuje do jejího úchylného syna. Celé to vidí Baeliš, který Sansu na Orlí hnízdo přivedl a asi by ji rád zprznil – je tak nevinná! Snaží se ji uklidnit ale puzení prznit ho na moment přemůže, takže ji políbí, což Sanse není příjemné.

Navíc to vidí Lysa, která k Baelišovi plane citem, jehož jsou schopny jen šílené ženy. Cítí se dotčená. Pozve si Sansu do královské síně, kde je do podlahy proražená Měsíční díra, kterou jsou prohazováni všichni, kdo se zprotiví Lyse a jejímu úchylnému synkovi. Propast pod ní je hluboká. Lysa hrozí Sanse, že ji tam taky hodí, když se bude  líbat s Baelišem. Ten se dostaví, Lysu uklidňuje řečmi o tom, jak moc ji miluje. A pak... hodí ji do Měsíční díry. Co taky jiného. Flexibilní chlapík, tenhle Baeliš. Když jde o to zabít krále Joffreyho, vymyslí kouzelně křivolaký plán. Na Lysu ale jde s přímou rázností – šílená žena, Měsíční díra, šup tam s ní. Není člověk, není problém. To říkal už soudruh Stalin. Akorát, že ve Hře o trůny už těch lidí ze světa zprovodili hodně, počet problému to ale nesnižuje, spíš naopak. Takže nevím. Malého úchyla Robina ale čeká dost prudký přechod na normální stravu. Alespoň tohle je jisté.