1

Krutá polská ironie: datum smrti Jaruzelského

BLOG

Generál Wojciech Jaruzelski, první prezident třetí polské republiky a jeden z architektů současného Polska zemřel 25. května. A pak že Pán Bůh nemá smysl pro ironii...

Ještě nedávno Polsko usilovalo o to, aby se 25. květen stál Evropským dnem paměti věnovaný obětem obou totalitních režimů – nacismu a komunismu. Právě 25. května roku 1948 byl totiž ve varšavské věznici popraven kapitán Witold Pilecki. Zemřel podle vyzkoušených příruček NKVD – střelou zblízka, do zátylku, stejně jako tisíce jeho kolegů v Katyni. Na základě příběhů těchto dvou lidi, Pileckého a Jaruzelského, které spojilo datum smrti, by se daly napsat dějiny Polska (a možná nejenom Polska) ve 20. století...

Pilecki byl o celou generací starší, nicméně vyrůstali v podobném, hluboce vlasteneckém étosu, ve šlechtických rodinách s tradicemi boje za národní nezávislost. Spolužákem Jaruzelského byl na gymnáziu Tadeusz Gajcy (jeden z nejtalentovanějších polských básníků minulého století, který ve dvaadvaceti letech zahynul při varšavském povstání).

Podle spolužáků se příliš nelišili v horlivém vlastenectví. Jak Pilecki tak Jaruzelski po předcích zdědili i vztah k armádě a uniformě a asi ani jeden si nepředstavoval svoji budoucnost jinak než „ve zbrani”. A při první příležitosti se vojáky i stávají, Pilecki během první světové války, Jaruzelski na východní frontě té druhé.

Tím ale rozdíly končí. Pilecki si vždy volil cestu obtížnější, ale takovou, která zůstávala v souladu s hodnotami, které vyznával. Životní dráha generála Jaruzelského je cestou konformisty ovládnutého především touhou po vlastním úspěchu.

V roce 1940 se Pilecki, člen protiněmecké konspirace, nechává dobrovolně chytit, aby prozkoumal nedávno vzniklý koncentrační tábor u Osvětimi, o němž v okupované Varšavě už kolují legendy. Na dva roky se dobrovolně stává vězněm jednoho z nejpekelnějších míst, jaké člověk kdy vytvořil – organizuje v něm konspirační síť, plánuje vzpouru a především zaznamenává vše, co vidí. Po bravurním útěku pak píše první podrobnou zprávu o Auschwitzu. Dalším mezníkem jeho života je varšavské povstání, do kterého se hlásí přes vyslovený zákaz svých velitelů (je cenným důstojníkem rozvědky). V roce 1945 se v Itálii hlásí jako dobrovolník k návratu do Sověty okupované vlasti, opět s cílem organizovat konspirační síť a zaznamenat postup sovětizace země. Po roce je odhalen, zatčen, souzen a popraven...

A jaké byly hlavní mezníky kariéry Wojciecha Jaruzelského? Jedno z prvních vyznamenání získává za hrdinské činy v bojích s „ozbrojenými bandami”, tedy s vojáky protikomunistického odboje. Ministrem obrany se stane v návaznosti na antisemitské čistky v komunistické armádě v březnu 1968. Uznání sovětských soudruhu si získá o pár měsíců později, kdy Polská lidová armády obsazuje část Československa. Na rozdíl od svého nadřízeného, první tajemníka Gomułky, úspěšně „ustojí” vládní krizi v prosinci 1970 vyvolanou masakrem v Gdaňsku a Gdyni, kdy armáda (Jaruzelski je stále ministr obrany) zabije desítky stávkujících dělníků. Další část příběhu je už všeobecně známá: výjimečný stav v roce 1981 a uchopení nejvyšší moci, temná léta osmdesátá s desítkami obětí demonstrací a skrytých vražd, ekonomická katastrofa země a nakonec souhlas s jednáním s opozicí a dohoda u kulatého stolu, která mj. garantovala Jaruzelskému prezidentský post a kontrolu nad „silovými” rezorty. A pak už čtvrtstoletí úspěšné auto-stylizace do role zachránce Polska a otce demokratických změn a také úspěšné popírání účasti na čemkoliv z výše zmíněného.

Nechme tyto výčty bez komentáře.

Stejné datum úmrtí těchto dvou výrazných postav polských dějin můžeme chápat symbolicky. Trochu krutější ironii bude, pokud oba spočinou v těsné blízkosti, na varšavským hřbitově Powązki. Jaruzelski jakožto bývalá hlava státu má na to právní nárok. Witold Pilecki už tam je, u hřbitovní zdi, v hluboké jámě. I když jeho ostatky se mezi stovkami těl jiných popravených „nepřátel lidu” ještě stále nenašly. Schizofrenie kolektivní paměti v plné kráse...

/
Autor je polský politolog a publicista

Absolvent FF UK a FSV UK. Píše o Polsku a okolí, především v historických a kulturních souvislostech. Pracuje jako vedoucí programového oddělení Polského institutu v Praze, ale na blogu vyjadřuje pouze své soukromé názory. Publikoval mj. Pravým okem. Antologie současného polského politického myšlení (2010) a Jagellonské dědictví. Kapitoly z dějin středo-východní Evropy (2012).

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.