Kopnout si do Nečase

Od té doby, co poslední sněmovní volby odsunuly ODS do postavení malé strany, namísto kýženého odražení ode dna v průzkumech stále šlape po dně. Je to nevratná strukturální změna? Anebo se naplní vize předsedy Fialy, který už před půl rokem říkal, že s brzkým návratem na výsluní nepočítá, že to je práce na léta a ODS se musí nejdříve pronikavě změnit uvnitř, aby mohla začít působit jinak navenek? Anebo je to tím, že Fiala jako lídr selhává, nedokáže zaujmout veřejnost, není vůdcovský typ? Co by vlastně ODS měla dělat?

Nevím, ale pokud si v ní hodně lidí myslí, že tím receptem na návrat je vyloučení Petra Nečase, pak se ukazuje, že má strana k návratu na výsluní opravdu hodně daleko.

Nemalá členské základny by zřejmě nejraději zapomněla na to, že ho léta celkem konzistentně podporovala. Až na zaškobrtnutí ohledně funkce ministra vnitra v roce 1995 mu nikdy nic moc nevytýkala, naopak na něm asi leccos oceňovala, když ho volila do funkcí, přestože Nečas, který pocházel z malého regionu, nikdy nebyl při rozdělování funkcí na kongresech ochoten hrát velké handly.

Jistěže nevyhovoval každému, což nejlépe vystihoval bonmot Miroslava Kalouska, že Nečas by byl ideálním předsedou lidovců. Ale to je věc ideového zakotvení, nikoli hodnocení politického výkonu. Jako stínový ministr i ministr byl Nečas efektivní, moc lepších lidí, kteří by mohli za ODS vystoupit v televizi nebo ve sněmovně, ODS neměla.

Pak se Nečasovi zjevně přihodil ten nejednou popsaný případ, kdy manažer či politik vyšplhá o jednu kariérní příčku výš, než na jakou je stavěný. Najednou vyniklo, že Nečas je na politické poměry téměř autistou. Politika má svou ideovou, intelektuální, rétorskou stránku, ale vlastní matérií každodenní politiky je přesvědčování lidí, kontaktování, získávání spojenců, budování sítě vztahů.

Nečas v tomhle neobstál; velký podíl na tom jistě měla jeho ředitelka kabinetu, ale on tu situaci, kdy jeho ministři a nominální pravé ruky ve straně na otázku, kdy s ním naposledy mluvili, začali pracně lovit v paměti, dopustil. Teprve v druhém gardu za tím jsou otázky, jaké politické chyby při sestavování koalice a směrování vlády udělal, například zda spolu s Kalouskem příliš nepodlehl německému flagelantskému konceptu hospodářské politiky a zda proto vláda a ODS nezaplatila za globální ekonomickou krizi víc, než musela (protože nějakou zaplatit musela, nemyslíte?).

V druhém gardu proto, že v přesvědčování pro své kroky byl Nečas tak mizerný, že výsledek byl stejný, jako kdyby to vůbec nezkoušel. Ale někdo ho asi v roce 2010 do čela strany zvolit musel. Jestliže to byla chyba, bylo by zajímavé od těch, kdo dnes volají po jeho odchodu, slyšet, koho tenkrát měli zvolit místo něj. Nějak si nevzpomínám, že by se vybíralo ze širokého pole nadějných adeptů.

Mám ovšem podezření, že to volání po vyloučení se neozvalo ani tolik kvůli pádu vlády, ani kvůli jeho obvinění olomouckými státními zástupci, ani po různých jeho výrocích, kterými se obhajoval, ale že to je instinktivní reakce na poslední, květnovou várku odposlechů. Ten háček veřejného zájmu, na něž se zveřejnění dalo pověsit, byl hlavně tlak Jany Nečasové na jmenování Ondřeje Páleníka prezidentem NKÚ, ale tou hlavní užitnou hodnotou bylo ukázat, že Nečas žil pod pantoflem ambiciózní semetriky, jež pro něj nakonec znamenala víc než politika (leccos možná napovídá údaj, že podle MF Dnes se v ODS volání po Nečasově vyloučení ozývá víc od žen než od mužů).

Nečas z toho nevyšel dobře ani náhodou. Ale je třeba znovu připomínat, že šlo o odposlechnutou intimní komunikaci. Je to jen výřez z mnoha jiných komunikací, které měly na rozhodování vliv. Páleník koneckonců na prezidenta NKÚ navržen nebyl. Jestlipak si je každý z těch, kdo Nečase kritizují, jistý, že by z podobného pohledu klíčovou dírkou vyšel jako frajer?

To je možná pravda, může mi někdo namítnout, ale ODS musí před voliči demonstrovat jasné stanovisko. Navrhl bych mu, aby se zamyslel, zda by takové gesto vyznělo spíš jako „Uvědomujeme si, jaké praktiky jsou nepřijatelné“, anebo „Umíme kopnout do někoho, kdo je dole a už ho nepotřebujeme“.

Proč vlastně v Česku lidi tak rádi a hrdě pronášejí či píšou větu „Nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany“? Na prvním místě jistě proto, že členství ve straně bylo vnímáno jako cesta ke korytu. Jistě taky proto, že ti, kteří vstupovali do KSČ z upřímného přesvědčení, svou naivitou napáchali spoustu zla. Ale nepřispěl ke špatné pověsti stranictví i často se opakující rituál vylučování?