Česko je na kapačkách. A Zeman toho využívá
Devalvace měny ČNB
1
Dovolená byla letos dražší, konstatovala polovina národa, která byla na dovolené v zahraničí. Zřejmě z toho důvodu si prezident Miloš Zeman vybral konec prázdnin ke kritice České národní banky, která to způsobila. Zdražila totiž loni v listopadu zahraniční měnu tím, že devalvovala korunu.
Centrální bance nezbylo než odpovědět a poslala do České televize viceguvernéra Vladimíra Tomšíka. Ten prohlásil, že devalvace koruny Čechům ve skutečnosti pomohla. Významně přispěla k tomu, že „ekonomika nastoupila na trajektorii robustního růstu kolem tří procent jak pro rok letošní, tak i pro ten příští,“ uvedl.
Tato odpověď není přesvědčivá, jako Zemanovo tvrzení. Drahotu v cizině zažil každý, tříprocentní ekonomický růst není na první pohled nikde vidět. Už z toho důvodu, že se zatím významně neprojevil na platech ani na nabídce pracovních míst.
Přesto mají experti ČNB naprostou pravdu, že by údaje o ekonomickém růstu či HDP nebyly počátkem roku zdaleka tak pěkné, kdyby k devalvaci nedošlo.
Jak funguje pomoc centrální banky
V Česku je důležitou složkou magického čísla HDP zahraniční obchod a zvláště obecné pravidlo: „Pokud rychleji roste export, roste i HDP, pokud rychleji přibývá dovozu, HDP klesá.“
Pro Čechy je tento vztah klíčový, protože stojí na zpracovatelském průmyslu a jeho výrobcích určených pro export. Zdejší průmysl navíc funguje jako průtokový ohřívač, při kterém se dovezou díly průmyslových výrobků, zkompletují a pak pošlou dál do jiné země k další kompletaci. Češi vydělají tím, že vloží do polotovaru mezi dovozem a vývozem přidanou hodnotu. Přidaná hodnota se zvětší, pokud se zvýší pracovní produktivita, anebo se prostě opracuje víc výrobků.
Produktivita podle Českého statistického úřadu neroste od roku 2008. Zásah České národní banky byl proto logický. Devalvace koruny zlevnila náklady na českém mezistupni, proto cizí koncerny poslaly víc polotovarů k opracování. Doma díky tomu zůstal vyšší objem přidané hodnoty.
O tom, že zásah České národní banky vyvolal v prvních měsících po devalvaci právě tento efekt, nemůže být sporu mezi těmi, kdo věří číslům Českého statistického úřadu. Bankéři si mohou připsat zásluhu za nejméně polovinu ekonomického zrychlení, ke kterému došlo počátkem roku.
Infuze pomohla, teď odpojit
Může se zpochybnit leccos z toho, co říká viceguvernér Tomšík i další experti z ČNB, kteří tvrdí, že devalvace nepoškodila růst domácí spotřeby nebo že se nová pracovní místa nakonec musí objevit. Přinejmenším od počátku srpna, kdy byly publikována čísla o zpomalení v eurozóně i v Česku, se dá pochybovat i o tom, že tříprocentní růst HDP vydrží i v příštím roce. To jsou ovšem jen pochybnosti, které může vyvrátit další vývoj.
Postup centrální banky však jde účinně „shodit“ tím, že se popíše z jiného pohledu. Pro popis tuzemského hospodářství se může použít obrat, že je „připojeno na kapačky“. Nevěděli jsme si v mezinárodní konkurenci rady, proto bylo nutné oslabit měnu, abychom vůbec obstáli.
Úspěch opatření centrální banky proto znamená, že kapačky zabraly. Zůstává však otázka, kdy je bude moci centrální banka odpojit. Pacienti z nemocnic dobře znají výhody a nevýhody kapaček. I když pomáhají zdravotnímu stavu, omezují člověka v pohybu. Nakonec něco podobného poznali Češi při svých letošních výletech do ciziny, když si nemohli dovolit tolik cestovat ani nakupovat jako dříve.
Zeman jako zkušený ekonom tedy na příkladu upozornil, v čem jsou skutečné nedostatky či rezervy politiky České národní banky. Když se přehánějí výhody infuzí zavedených do žíly, pacient si na ně zvykne a může se tak úplně smířit se svou nemocí či slabostí. V případu tuzemské ekonomiky bude možné o odpojení mluvit, až začne kurz koruny opět posilovat, anebo až porostou tuzemské mzdy tempem nejméně pět procent ročně.
