Jaká hra se hraje s odposlechy o Chovancovi?

Nebylo by to pravé české politické léto, aby se během něj neobjevila nějaká ta vládní aféra. Ta letošní, jež se týká České pošty a postihuje hlavně ministra vnitra za ČSSD Milana Chovance, vybublala příznačně ještě během nesnesitelných veder. V tom horku si člověk mohl namlouvat, že je celkově otupělý a zkrátka není schopen zašmodrchanou kauzu pojmout, hlavně pak porozumět vystupování jejích aktérů. Bohužel to vypadá, že víkendové ochlazení a příchod vytouženého deště nepomohly.

Samozřejmě můžeme příběh přijmout podle nabízeného scénáře. Podnikatel Lukáš Čadek přišel o slíbený kšeft s prodejem dárkových předmětů přes Českou poštu a protože ho to skoro finančně zruinovalo a nikdo z pošty ani ministerstva vnitra na jeho apely neslyšel, všechno prásknul novinářům. Ministr Chovanec nestál o negativní publicitu, poslal za Čadkem zprostředkovatele, aby se s ním dohodli – s podmínkou, že z toho něco kápne straně a také jemu samotnému. Kdosi pak pořídil nahrávku Čadkova rozhovoru s jedním z poslů, který si nebral servítky, získal také maily, posunul je do médií a skandál byl na světě.

Je třeba uznat, že se celkem snadno věří tomu, že v České poště nesedí žádní Mirkové Dušínové a státní podnik slouží jako dojná kráva stranickým nominantům. Také na Chovance, jenž se účastí na povolební návštěvě u prezidenta Miloše Zemana a následným přešaltrováním během krize uvnitř ČSSD projevil jako obojetný a zároveň přehnaně ambiciózní hráč, který pak ve funkci působí poněkud znaveně, se dá pohlížet s despektem. Jenže je tady množství podivných okolností, které jednoduchou linii příběhu a závěry narušují.

Nemusíme přitom ani číst Chovancovy protiargumenty. Stačí si poslechnout nahrávku z restaurace, kterou zveřejnil deník ECHO24.cz, a lze dojít k několika závěrům, které původně předestřenou pohádku trochu narušují. Například tím, že Čadek a údajný zprostředkovatel ze středočeské ČSSD Kamil Choc jsou staří známí, nebo že zvukový záznam pořídil právě podnikatel, vystupující v roli údajného poškozeného.

Velmi hořká pachuť zůstává za celým způsobem prezentace kauzy a jejím dávkováním přes média. Už to tady bylo v různých variacích – nahrávka, tlachající úředník, peníze. Pamatujete před deseti lety? Tehdy to bylo „pět na stole v českých“, vzbudilo to velké haló a zřejmě oprávněně skončilo u soudu. Hlavně to ale mělo posloužit někomu, kdo hrál úplně jinou hru. Výroky z Čadkovy nahrávky o tunelování pošty „jako prase“ nebo o střádání na lichtenštejnských kontech mohou znít zasvěceně, vysvětlení nabízené Chovancovými lidmi, že za případem České pošty jsou spory o zakázku pro bezpečnostní firmu Alkom Security, zase jako tah zoufalé komunikační defenzívy. Množství zvláštností v dosavadním průběhu „aféry“ ale nabádá přinejmenším ke střízlivosti.