Zákon o sociálním bydlení je nedomyšlený polotovar

Zákon o sociálním bydlení, který nově sepsali úředníci ministryně Marksové, vypadá na první pohled líbivě. Stát nasype peníze obcím a ty přidělí byty lidem s nízkými příjmy a bez bydlení. Má to ale háček. O pozitivním dopadu zákona na životy lidí rozhodne mnoho detailů. A ty ministerstvo tají. Z toho, co víme, lze naopak usuzovat, že zákon je nedomyšleným polotovarem.

Tak třeba není jasné, jak chce ministryně práce a sociálních věcí motivovat lidi, aby řešili svou nevyhovující situaci. Aby platili své dluhy, přestali pít nebo si hledali práci. Z dostupných informací vyplývá, že naopak nebudou potřebovat motivaci žádnou, protože nárok na sociální bydlení bude trvalý.

Nevíme také, jak chtějí autoři zákona rozlišovat mezi jednotlivými cílovými skupinami. Zcela jiné potřeby v bydlení mají lidé bez přístřeší, lidé na ubytovnách nebo třeba senioři či mladé rodiny, které jsou navzdory napjatému rozpočtu schopné si s pomocí stávajících dávek udržet standardní bydlení. Pochybuju, že by se takoví lidé chtěli stěhovat do sociálních bytů spolu s problémovými nájemníky, s nimiž budou muset spolupracovat sociální pracovníci.

Uvidíme, jak se ministerstvo také vypořádá s novým nastavením dávkového systému. Teď to vypadá, že snížením příspěvku na bydlení potrestá lidi, kteří bydlí, a vyjde vstříc především těm, kteří kvůli svému problémovému chování o bydlení již přišli.

A ještě jedna poznámka. Drtivá většina měst se o bydlení sociálně slabších občanů dlouhodobě stará i bez centrálních direktiv. Stát by si měl především razantně došlápnout na obchodníky s chudobou na ubytovnách a řešit situaci v konkrétních lokalitách. Řešením není monstrózní zákon, jehož možné dopady zatím vyznívají rozpačitě. Těžko si navíc představit, že něco takového vznikne bez souhlasu obcí, na které stát opět shazuje veškerou odpovědnost.