Pakt řecké levice s ďáblem

Vítězství radikální levice v Řecku mělo být první krokem ke změně evropské politiky. Dosud sloužila jen zájmům bohatých finančníků a vysávala chudé vrstvy, napříště by měla mohutnými investicemi a sociálními dávkami zlepšit život širokých vrstev. Naděje příznivců evropské levice ovšem skončily jen pár dnů od chvíle, kdy radikálně-levicová Syriza volby skutečně vyhrála. Stačilo, aby si uvědomili, s jakou stranou Syriza uzavřela vládní koalici.

Levicový guru, bývalý šéf evropských Zelených Daniel Cohn-Bendit si od Syrizy hodně sliboval. Počátkem ledna poskytl rozhlasové stanici Europe 1 rozhovor, kde očekávanou radikálně levicovou vládu označil za dobrou alternativu k dosavadní evropské politice úspor a rozpočtových škrtů. „Tato vláda může spojit radikální levici se zásadovými Evropany ke kompromisu, který bude užitečný pro všechny,“ očekával Cohn-Bendit. Už v pondělí však publikoval článek v deníku Libération, kde kritizoval koaličního partnera Syrizy, „homofobní, rasistickou a antisemitskou“ stranu Svobodných Řeků, známou pod zkratkou Anel. „Taková koalice je opravdu nebezpečnou hrou s ohněm,“ řekl zklamaný Cohn-Bendit.

Radikálně pravicovou stranu Svobodných Řeků založil před třemi lety dlouholetý poslanec strany Nea Dimokratia a náměstek ministra obchodní plavby Panos Kammenos. Už to je z pohledu pravověrné levice pochybná kariéra. Syriza se ve volební kampani distancovala od „kleptokracie“, která v uplynulých desetiletích ovládala Řecko společně s mocnými oligarchy. Teď uzavřela koalici se stranou, kterou založil protagonista jedné z údajně kleptokratických stran, který navíc měl jako náměstek příslušného ministra úzké vazby k rejdařům považovaným v Řecku za nejmocnější oligarchy.

Je to však ještě horší. Evropský tisk obsáhle cituje Kammenovy výroky z volební kampaně, kterými označoval Evropskou unii za Čtvrtou říši pod diktátem Německa. Samotnému Německu vládnou podle něho neonacisté, značnou publicitu získal i výrokem, že židé v Řecku nemusí na rozdíl od ortodoxních křesťanů platit daně.

Z pohledu většiny komentátorů evropských novin proto nejsou řecké volby novou šancí pro evropskou levici, pouze dál posílily vliv radikálních a zpravidla protievropských stran mimo politický mainstream.

Trojský kůň v unii

Cohn-Benditův ideál, podle kterého vláda Syrizy oživí evropskou levici, skončil v historickém propadlišti. Tím okamžitě vzniká otázka, co je tedy možné od vlády radikální levice a pravice v Řecku čekat. Není pochyb, že obě strany budou s Evropou tvrdě bojovat za odpuštění dluhů. Nebyla to podle nich hospodářská krize, neschopnost vybírat daně ani zbytečné vládní investice, co uvrhlo Řeky do hluboké krize, ale evropský záchranný program podmíněný úspornými ekonomickými reformami. Při takovém tažení mohou i dnes získat mezi zavedenými levicovými stranami v Evropě porozumění.

Ovšem Syrizu s Anelem spojuje ještě něco jiného. Nebylo náhodou, že první konflikt s Evropskou unií nevznikl kvůli řeckému dluhu. Nový premiér Alexis Tsipras ho způsobil svým úterním protestem proti sankcím, které uvalily evropské státy na Rusko za podporu ukrajinských separatistů. Také nešlo jen o shodu okolností, když podle deníku Financial Times byl prvním zahraničním návštěvníkem nově jmenovaného premiéra Tsiprase ruský velvyslanec Andrej Maslov, který mu osobně předal gratulaci prezidenta Vladimíra Putina.

Kontakty na Rusko jsou opravdu úzké, jak se zděšením odhalují levicové zpravodajské weby. Připomněly například, že šéf Anelu Kammenos stihl ještě v lednu zaletět do Moskvy. Dva dny před volbami navštívil poslanec Anelu Gavriil Avramidis ruský konzulát v Soluni, kde domlouval budoucí spolupráci Řecka a Ruska.

V tom se Anel přizpůsobuje Tsiprasovu hnutí. Sám Tsipras navštívil loni v květnu předsedkyni horní komory ruského parlamentu Valentinu Matvijenko a šéfa zahraničního výboru Alexeje Puškova, i když v té době už byli zapsáni na seznam osob se zákazem vstupu do Spojených států resp. Evropské unie. Novým ministrem zahraničí se stal Nikos Kotzias, který před dvěma lety pořádal na univerzitě v Pireu přednášku ideologa putinovského Ruska a obhájce ruské agrese v Gruzii Alexandra Dugina. Kotzias byl dříve členem Komunistické strany Řecka a podle německého levicového deníku TAZ si vysloužil přezdívku Suslov po vrchním ideologovi sovětských komunistů.

Co může být pro evropské politiky překvapením, pro Rusy je samozřejmostí. „Pokud bylo možné považovat Syrizu za trojského koně Ruska v Evropském parlamentu, potom bude Anel ještě horší,“ napsal o vyhlídkách nové řecké vlády politolog Anton Šechovcov pro deník Interpreter.