‚Teď kouření. A co zakázat chodit v noci venku?‘

Někdo věří, že díky různým zákazům jsme unikli chaosu, další se obává, že jsme se naopak ocitli ve svázaném světě plném absurdit. Dočkáme se zákazu nočního vycházení a nezdravého jídla, nebo jsou to jen laciní strašáci těch, kteří se v zoufalství ucházejí o slábnoucí pozornost voličů?

O „špatných“ a „dobrých“ regulacích v diskusním Salonu Týdeníku Echo diskutovali senátor Jaroslav Kubera (ODS), senátorka Ivana Cabrnochová (Strana zelených), novinář Patrik Eichler z Masarykovy demokratické akademie, think-tanku ČSSD, a právník Pavel Uhl. Přečtěte si úryvky z jejich debaty:

Zakáže se i kouření na restauračních zahrádkách?

Kubera: Zahrádek se to zatím netýká, ale zákon dává právo obcím, aby obecně závaznou vyhláškou šířili zákaz v podstatě kamkoliv. Reaguju na to tím, že mohu připravit vyhlášku o zákazu nočního vycházení, protože je naprosto evidentní, že v noci se dějou neskutečné věci ‑ od ničení veřejného majetku, přepadávání po kradení aut. Takže by bylo naprosto racionální to zregulovat, aby venku v době od deseti do šesti mohli být jen ti, kteří jdou do práce nebo z práce. To se dá snadno zkontrolovat, protože budou mít potvrzení. Absurdita je to úplně stejná. Vždyť je to všechno jednoduché. Vznikly přece nekuřácké kavárny. V Teplicích máme obchodní středisko, kde jsou dvě kuřácké a dvě nekuřácké a všem to vyhovuje. Ale my jsme se pustili do boje. Zkraje se říkalo, že to je boj o zdraví, ale není to boj o zdraví. Je to boj z principu a bude pokračovat.

Mám dopis od pána, který si stěžuje na souseda, že je mu kouření třeba zakázat, protože kouří na balkoně a jemu to smrdí až do bytu. Argument, že hygienické principy se v hospodě musejí dodržovat, je lichý. Mě fascinuje, že maminky s dětmi navštěvují bary a chtějí, aby byly nekuřácké. Nevím, proč by maminky s dětmi měly navštěvovat bary.

Eichler: Situace je jiná než před patnácti dvaceti lety. Kultura toho, kde se smí a nesmí kouřit, se výrazně posunula. A jestli bylo něco příčinou toho výrazného posunu, byla to právní regulace. V obecné rovině může právní regulace vstupovat do chování aktérů, pakliže je předpoklad, že ti lidé se mohou dohodnout. Před dvaceti lety to tak nefungovalo a začalo to fungovat až poté, co zákonodárci přijali nějakou normu, která do toho pravidla vnesla.

Cabrnochová: To, že zákonodárce určuje nějaký směr, je dobře. Tady se ochraňují ti slabší. Zaměstnanci v prostorech, v nichž se kouří, si leckdy nemohou vybírat, protože je k tomu tlačí ekonomická situace rodiny, potřebují mít zaměstnání. Zejména v menších obcích je to složitější. Normami jim dáváme prostor, aby se nemuseli bát, když stojí před složitou volbou, jestli si vybrat toto zaměstnání, nebo ne. Jestliže mám nějaký zlozvyk, neměla bych ho provozovat na úkor druhých.  

Před lety jsem byl v Rumunsku, kde na rozdíl od Česka ještě neplatil zákon o zákazu kouření v zaměstnání, a když jsem tam některé zakouřené kanceláře navštívil, neměl jsem pocit, že cítím závan svobody, ale pouze obtěžujícího smradu z doby, do níž bych se nechtěl vracet.

Kubera: To je relevantní argument, ale já si vzpomínám, že zdravotní ústav změřil, že člověk, který čeká na Klárově na tramvaj, kde auta jezdí kolem ostrůvku z obou stran, nadýchá v intervalu, než přijede tramvaj, tolik zplodin, jako by vykouřil asi dvě krabičky cigaret. Máme zakázat auta? Protiargument je, že to nejde, protože automobily jsou významným ekonomickým přínosem. Já jen volám po lidském rozumu: když jsem ve své kanceláři sám, tak přece může být každému jedno, jestli tam kouřím. Je to podobné jako s regulací prodejní doby v obchodech. Pan Bublan argumentuje, že prodavačky chtějí být také s rodinou. Za to ho zabít! Vždyť je takových povolání, kde lidi nejsou s rodinou. To tak je na světě.

Eichler: Vy to tu zanášíte sériemi absurdních příkladů. Ty regulace vycházejí z nějakého kontextu a politického přesvědčení. Když máme nedělní prodej nebo prodej o svátcích, je po mém soudu úplně v pořádku – ve chvíli, kdy nejsme s to vymáhat dodržování stávající legislativy – zasáhnout i tímto způsobem.

Celou diskusi čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.