Svoboda vedla do Discolandu. Nakolik obstojí Ivan Jonák jako ikona 90. let

ECHOPRIME

Svoboda vedla do Discolandu. Nakolik obstojí Ivan Jonák jako ikona 90. let
Úmyslem svolavatele je vnést do věci proporce a upozornit, že sice toho velkého muže s mnoha prsteny, trvalou a v mafiánském ohozu obklopeného nahými ženami, medvědy a hady škrtiči nelze pominout, ale brát ho jako univerzální symbol 90. let je trochu přehnané. Anebo snad není? Foto: Profimedia
1
Týdeník
Jiří Peňás
Sdílet:

Stačil první díl seriálu ČT Devadesátky a Ivan Jonák (1956–2016), zakladatel Discolandu Sylvie, zažívá revival. Vypadá to, že se na něm chceme v Salonu přihřát, ale je to jen zčásti pravda. Úmyslem svolavatele je vnést do věci proporce a upozornit, že sice toho velkého muže s mnoha prsteny, trvalou a v mafiánském ohozu obklopeného nahými ženami, medvědy a hady škrtiči nelze pominout, ale brát ho jako univerzální symbol 90. let je trochu přehnané. Anebo snad není? Každý si ostatně vybírá z minulosti to, co mu bylo nejbližší. A nebyl tehdy Čechům nejbližší Jonák a jeho Discoland? Nevedla cesta ke svobodě přes něj? Třeba se tím projít muselo. Třeba to ani jinak neumíme. Tedy: jak kdo… Každý si nakonec mohl vybrat tu svoji cestu. Debatují kriminalista Karel Tichý, vyšetřovatelka vražd Jiřina Hofmanová, novinář a předlistopadový pracovník komunálních služeb Petr Holub, investigativní novinářka Pavla Holcová a dramaturgové Divadla Na zábradlí Petr Erbes a Boris Jedinák.

Jaká byla 90. léta pro vás?

Hofmanová: Pro mě jako pro kriminalistku to byly velmi, když to tak řeknu, úžasné roky. Začaly se zavádět nové metody vyšetřování, začalo se s novými přístupy pro posuzování pachatelů, stejně jako s novými metodami empirie. My jsme třeba nevěděli, co se stane s tělem, když se naloží do louhu. Po orlických vraždách už jsme to věděli… Měli jsme podporu v panu policejním řediteli Kolářovi, který nám pomohl dostat se do zahraničí, takže díky němu jsem absolvovala stáž v Americe v jednotce behaviorální kriminalistiky FBI v Quantiku ve Virginii. Mně to otevřelo úplně nové obzory a dosud jsem za to vděčná. Dostali jsme se k vyspělé technice, o které se tady nic nevědělo: když si vzpomenete na film Mlčení jehňátek, tak tam se pracuje s metodami vyhledávání sériových vrahů a ten systém jsme my tehdy začali používat i tady. Měli jsme volné ruce a doslova otevřený obzor. Takže po profesní stránce to byla jedinečná léta.

Otevřely se hranice, ale s nimi se otevřel i prostor pro páchání trestné činnosti, takže pachatel něco udělal a druhý den byl za hranicemi. Rozvíjela se tedy spolupráce s kolegy ze západní Evropy: dostali jsme know-how ze Západu, poskytli nám databázi, kterou jsme mohli sledovat pohyb pachatelů násilné trestné činnosti nebo sexuálně motivovaných zločinů, dostali jsme se k prostitutkám nebo pasákům i vrahům, kteří se pohybovali po celé Evropě. To byl všechno také plod 90. let, a obávám se, že toho už moc nezbylo. Ti lidé zestárli, většina odešla, ať už dobrovolně, nebo nuceně od policie – a všechno se změnilo. Teď už to myslím není ani tak o vyšetřování, ale o managementu. A že to připomínám: jiná byla i advokacie. Advokáti se samozřejmě snažili, aby byla respektována všechna práva obviněných, ale nesnažili se toho drbana vyvinit na základě procesních chyb při vyšetřování, jak se to pak stalo zvykem. Čili neházeli nám klacky pod nohy. To se změnilo, stejně jako mnoho jiného. A musím říct, že se to změnilo i v rámci policie.

Tichý: Přišla éra bílých koní, začaly lehké topné oleje, obrovské daňové úniky…

Holcová: Mně přijde vlastně divné bavit se o Jonákovi… Já jsem byla v devadesátkách ještě dítě, takže Jonák a Discoland, to šlo mimo mě a nikdy mě to moc nezajímalo. Ale v 90. letech vznikl člověk, který skutečně v mezinárodním světě organizovaného zločinu něco znamenal a měl v něm respekt. A to je Krejčíř. Když jsem se bavila s lidmi z organizovaného zločinu z Albánie nebo z Itálie, tak mi to potvrdili. Říkali: Jo, vy tam v Česku máte jednoho opravdu velkého bosse, to je Krejčíř. A přitom to, co udělal v Čechách, byl teprve začátek. Rozjel to skutečně až po svém útěku do Jižní Afriky. To, co se mu podařilo – podařilo v uvozovkách – tam, to opravdu vyžadovalo gangstera velkého formátu…

Tichý: Ale Krejčíř přece jen patří už do pozdějších let. Na nás vypadl poprvé asi v roce 2002, když jsme dělali v Krakatici na Mrázkovi, to nám bylo brzy jasné, že je to důležitější ryba než celý Mrázek a spol. dohromady. Taky nám to srazilo páteř a nakonec byl náš tým rozprášen.

Salon najdete na EchoPrime nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články