Kritika z Lidic: Politici sem jezdí akorát řečnit. U hrobu má být ticho

Jedna z posledních dvou žijících pamětnic vyhlazení Lidic, k němuž došlo přesně před 74 lety, zkritizovala způsob uctění památky obětí. Jaroslava Skleničková, které bylo v té době 16 let, v rozhovoru pro Českou televizi uvedla, že zejména politici využívají tuto příležitost hlavně k vlastní sebeprezentaci. A navíc projevy neříkají spatra, ale čtou někým jiným připravené věty.

„Odjakživa mi vadilo jedno. Za všechny strany (politické) tu vždy někdo řečnil. Proč? U hrobu má být ticho. Prosím, já jsem uznávala, že ředitel, ať přivítá děti, kteří se přišly poklonit. Když je tam prezident, ať promluví. Ať promluví farář. To všechno k tomu patří. Ale ne, aby si tam každý vykládal svoje nějaký… aby se zveřejnil. Má před sebou ceduli, kterou mu někdo napsal. A omílá se totéž pořád dokola. Nikdo neřekne nějaké svoje pocity, aby to říkal z hlavy,“ řekla pamětnice Jaroslava Skleničková pro ČT.

Jaroslava Skleničková byla jako mladá dívka spolu s matkou a starší sestrou deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Svůj životní příběh zanesla do knihy Jako chlapce by mě zastřelili…

V rozhovoru pro ČT přiznala, že jako 16letá dívka tehdy před začátkem nejhrůznějších událostí věřila, že odjíždějí jen na dva dny, jak tehdy tvrdili nacisté. „Když se se mnou tatínek loučil u vrátek, tak mi říkal, že snad dá Bůh, že se ještě sejdeme. Já jsem si říkala, co to ten táta říká, za dva dny jsme zpátky. My jsme si vlastně mysleli, že jdeme na výslechy.“

V rozhovoru připomněla, jak bylo s obětmi zacházeno a jak rychlý spád celá událost měla. „Všechno se seběhlo rychle. V půl čtvrté jsem vstávala, během pěti dnů jsem pak byla v lágře. Jedno šlo za druhým. Neřekli nám, že půjdeme do koncentráku. Řekli, že půjdeme na práci. A děti? Ty pojedou předem – aby to měly usnadněný, aby tam byly dřív než my,“ vzpomněla na falešné sliby nacistů.

Vyhlazení Lidic nacistickými okupanty proběhlo v roce 1942 jako odveta za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Nacisté v Lidicích zastřelili 173 mužů, ženy a děti poslali do koncentračních táborů. Po skončení války se do Československa vrátilo 143 žen a 17 dětí.

Jaroslava Skleničková závěrem v rozhovoru pro ČT dodává: „Byla to pomsta. Nebýt to Lidice, tak to bude jiná vesnice. Oni museli něco dokázat.“

Čtěte také: Zeman varoval před neonacisty. Mluví jako my, oponuje Vandas

Texty z aktuálního vydání Týdeníku Echo čtěte ZDE.