Začala nová studená válka. Pardon za to klišé

Když dnes, pár hodin po projevu, v němž Vladimir Putin ujistil ukrajinský lid o svém nerozborném bratrství, "dobrovolnické", rozuměj ruské jednotky na Krymu zaútočily na ukrajinské posádky, prohlásil ukrajinský premiér: "Dnes začali ruští vojáci střílet na ukrajinské. To je válečný zločin." Premiér Jaceňuk se zřejmě snažil přizpůsobit slovník západním adresátům. Těm, kteří si mysleli, že jejich jediná účast na válečných konfliktech ve světě bude spočívat už jen v odsuzování válečných zločinů. Ale ukrajinský premiér a jeho adresáti se mýlí a měli by se rychle probudit. To není válečný zločin, to je válka.

Dnešním projevem Vladimir Putin korunoval svůj krymský blitzkrieg. Za tři neděle od vyhlášení referenda bylo hotovo. V neděli se hlasovalo, v pondělí Krym vyhlásil nezávislost, která trvala jen den, než byl připojen k Rusku. To, jak Putin tuto anexi popsal a zdůvodnil, předznamenává věci příští.

Nikomu by nemělo uniknout, že Putin opět zopakoval svůj známý názor, že rozpad SSSR, tato pro nás a desítky miliónů dalších lidí nesmírně šťastná událost, byla katastrofa. On to ovšem líčí srozumitelně – nelituje konce komunismu, ale osudu ruského národa, jehož mnozí příslušníci se přes noc ocitli v cizí zemi, a osudu státního celku, fakticky idealizovaného ruského impéria, kde prý "za celá staletí nikdy nezaniklo jediné etnikum." Připomínání role Krymu i Ukrajiny v ruské historii, jinak jistě nezpochybnitelné, je třeba vnímat v tomto kontextu.

Příznačná a nebezpečná je ta ublíženost. Je typickým znakem revizionistické mocnosti, jakými byly před druhou světovou válkou Německo a Japonsko. Obyvatelé jiných bývalých sovětských zemí by samozřejmě připomněli, že ti nešťastní Rusové se přes noc ocitli v cizí zemi převážně u toho důvodu, že do té země přišli jako okupanti a kolonizátoři. Instituce jako OBSE a Rada Evropy se ve vztahu k baltským zemím posledních dvacet let nezabývají pomalu ničím jiným než starostí o blaho tamních Rusů. I díky tomuto tlaku se tam Rusům daří dost dobře na to, aby z těchto zemí domů do matičky Rusy houfně neprchali. Kreml ovšem tuto realitu nikdy neakceptuje a vytrvale živé protibaltskou propagandu. Závazek bránit zájmy Rusů všude, kde jsou, "byť bychom z toho měli mít potíže," samozřejmě v projevu taky nechyběl.

A k tomu patřičná dávka demagogie, čím nestoudnější, tím lepší. Ve chvíli, kdy Putin mluvil o historickém příkoří spáchaném na krymských Tatarech, bylo na Krymu nalezeno mrtvé tělo umučeného tatarského aktivisty Rešata Ametova. Pár hodin poté, co Putin ocenil, že ukrajinští vojáci zachovali zdrženlivost, po nich ruští "dobrovolníci" začali střílet. Jeho ujištění, že Rusko nemá v úmyslu zabírat další ukrajinské území, je třeba posuzovat v tomto světle.

Každé přirovnání na naše poměry kulhá. Ale zkusme si představit, že by Německo, to Německo, na jehož hegemonii si v EU kdekdo stěžuje, začalo najednou systematicky připomínat geopolitickou katastrofu, jíž byla ztráta jeho historických území na východě, a vyzvedávat význam různých českých či rakouských lokalit pro německou historii. Ruská radikálnost vystoupí v celé své kráse.

Další část Putinova projevu byla útokem na Západ. "Když pružinu příliš stlačíte, tak vystřelí. Rusko má národní zájmy, které musíte brát v potaz," zněl ve zkratce jeho vzkaz Západu. Následovala spousta řečí o mezinárodním právu, samozřejmě nechyběl slavný kosovský precedent. Že situace v Kosovu byla jiná, to by bylo na samostatný článek. Ale: Jestliže Rusko říká, že Kosovo bylo špatně, proč tedy tento precedent používá? Anebo si opravdu někdo myslí, že nebýt Kosova, vyvíjela by se ruská zahraniční politika jinak? Že by nevpadlo do Gruzie a neanektovalo Osetii a Abcházii? Kdyby šlo opravdu jen o to, vymáchat Západu obličej v jejich kosovském precedentu (což by byla poněkud infantilní zahraniční politika), zastavil by se Putin tam.

Důležitou složkou této rétoriky – složkou, již kremelská věrchuška snad nemůže věřit, ale kdoví – je patřičně přibarvené líčení Západu. Ukrajina už je v podstatě členem NATO, oznámil Putin národu. Jak by se vám líbilo, kdybychom jezdili do Sevastopolu na návštěvu k americkým námořníkům? A to se mohlo už zanedlouho stát, kdybychom nezasáhli, varoval Putin. My víme, jaká je skutečnost. Ukrajina se členem NATO nestane, to je jasné přinejmenším od gruzínské války a nikdy to nebylo pravděpodobné. NATO je dnes do značné míry papírový tygr. Plány pro vojenskou obranu baltských zemí NATO vypracovalo až v roce 2010 – od roku 2004 až do té doby bylo jejich členství v podstatě jen politicko-symbolické. Na hranici s Ruskem aliance žádnou pořádnou stálou vojenskou sílu nemá. Protivzdušná ochrana baltských zemí spočívá, jak známo, občas jen v letce českých gripenů. A o protiraketové obraně a radarech u nás a v Polsku Putin mluví, jako by je Obama nikdy nezrušil. Takové je dědictví amerického "resetu".

A pro ty, kdo by s ním nesouhlasili doma, měl Putin taky výmluvný vzkaz. K varováním Západu, že Rusko za agresi vůči Ukrajině zaplatí, poznamenal: "Chtěl bych vědět, co tím myslí. Akce páté kolony vlastizrádců?" Takže domácí kritici jsou od teď vlastizrádci ve službách Západu. Je jasné, jak je třeba s takovými lidmi naložit.

Možná není správné mluvit o nové studené válce, žádná historická analogie není přesná. Všeobjímající ideologie bude hrát menší roli než v komunistických dobách. Relativní váha Západu ve světě je dnes menší; Putin nikoli náhodou zmínil s vděčností Indii a Čínu. Ovšem u nich se rozhodně nedá předpokládat, že se přidají zcela na ruskou stranu. Ale i v případě, že studená válka nezačíná, je jasné, co zcela určitě končí: Evropa, v níž se přísahalo, aspoň verbálně, na helsinský proces či helsinské zásady. Kdysi nastolil téma lidských práv v mezinárodních vztazích, dnes si ho spojujeme s typicky bezzubou organizací OBSE, spojující všechny a nikoho od USA po Kazachstán. Ale tyto zásady znamenaly jednu důležitou věc: právo každé země svobodně si zvolit své zahraničněpolitické a spojenecké svazky. To není samozřejmost. Dnes si můžeme říkat, že se to nás, kteří jsme řádnými členy EU a NATO, netýká, že patříme na Západ a OBSE je pro "ně" tam na východě. Ale v roce 1990 to tak nebylo, pro tehdejší NATO a EU jsme i my byli ti "oni" tam na východě. Pro nás a některé další země to dopadlo dobře, pro některé, jako třeba Ukrajinu, to dopadlo hůř. Jistěže především jejich vlastním přičiněním, ale to teď už bude jedno. Brána se zavřela.