Přesvědčivá paní Novotná, strategická vulgarita
V novinách víceméně poklid, narušovaný krvavými momentkami z Ukrajiny. Sparta je vítězem fotbalové ligy a tak. Celkem nic moc inspirujícího.
Mladá fronta Dnes se zabývá majetkovými poměry Martina Nejedlého, vlivného prezidentova poradce a šéfa místní pobočky Lukoilu, informace o jeho životní dráze jsou značně skoupé. Podle deníku se Nejedlého rodině pozoruhodně daří v obchodu s realitami. „K bytu o velikosti 42 metrů čtverečních, který je v domě stojícím jen nedaleko pražského Havelského trhu, pak přišla manželka Nejedlého za výrazně výhodných podmínek a hluboko pod tržní cenou. Alexandra Nejedlá za něj podle smlouvy uložené v katastru nemovitostí zaplatila necelých 300 tisíc korun. Byt v Michalské ulici, jehož cena je podle oslovených realitních makléřů desetinou reálné ceny, je pak spojen s dalším nákupem do realitního portfolia. Pozemek v zástavbě rodinných domků u Říčan totiž koupila Alexandra Nejedlá od stejného prodejce. Za metr čtvereční téměř tisícimetrové parcely zaplatila 130 korun (pro srovnání: o tři roky později prodala obec nedaleko ležící pozemek za desetinásobnou cenu).“ Paní Lukoilová je zjevně nadána značnou schopností smlouvat, nic jiného bych v tom nehledal.
Na titulce Lidových novin obrázek dvouapůlmetrové plastiky Jeffa Koonse. Je inspirovaná „naší“ Věstonickou venuší a jsme na ni proto hrdi, sestává z kovového válce ve tvaru značně falického balónku, na něm jsou dva balonky reprezentující venušiny známé proporce. Dle novin se jedná o „bezpochyby další Koonsovu ironickou variaci na současnou konzumní kulturu.“ Podval titulky zabírá text o fenoménu značně lokálním i v něm by se ale dala najít falická souvislost. Kampaní proti šéfovi fotbalového svazu Peltovi, již rozjeli fanoušci na stadionech. Protestují proti záměru svazu nechávat přerušit utkání, zazní-li z ochozů vulgární pokřik (ujalo se skandování „Pelta je „č...k!“). „Bývalý ředitel marketingové společnosti fotbalové asociace STES David Dušek míní, že přerušování zápasu je nebezpečný mechanismus ke zmanipulování utkání. ‚V nadsázce jde o daleko levnější a bezpečnější variantu než podplacení rozhodčího. Stačí vyslat autobus chuligánů,' řekl LN Dušek.“ Můj zájem o fotbal tedy zdaleka nedosahuje úrovně zasvěcenectví, ale přijde mi to trochu přitažené za vlasy. Jistě by tak šlo dosáhnout toho, že by se průměrná délka fotbalového utkání dotáhla na standardní „stopáž“ zápasu v kriketu. Ale ovlivňovat výsledek? Do jisté míry snad – začít sprostě skandovat , když se konkurenci trochu moc daří. Varianta zastavit sólový únik soupeře strategicky zařvanou vulgaritou je už podle mě příliš náročná na koordinaci s rozhodčím. Ale jeden se může mýlit, tak jednou za pět let se to stává i mně.
Petr Honzejk se v komentáři pro Hospodářské noviny vrací k razii v muslimské modlitebně v centru Prahy. Dochází k závěru, že „represe má nastoupit, až když se něco skutečně stane“. „Víme už, že spoléhat na zdravý rozum policistů nelze. Proto bychom měli zvážit, zda není lepší americký přístup, který kriminalizaci myšlenek, výrobu ‚ideozločinů‘, zásadně odmítá. Samotná možnost ideozločinu dává policii možnost roztahovat se víc, než je zdrávo. A spektakulárnost policejních zásahů následně zvyšuje napětí a míru netolerance v celé společnosti.“ Souhlasím s tím, že slovní zločiny by asi měly zmizet, jako člověku, který si při čtení názorů bližních často a důkladně zatrpí, se mi to nepíše lehko. Nedomnívám se ale, že policie – alespoň ta česká – je toho prvotní příčinou. Děsí mně spíš spontánně vyjadřovaná a zdola jdoucí chuť kriminalizovat názory a rozšiřovat škálu těch postojů, jež by kriminalizovány být měly. Standardní reakcí na text, který někdo považuje za mimořádně pitomý přestává být povzdech či výkřik „pisatel je idiot!“, místo toho se ujímá „podávám trestní oznámení!“.
Bude mistrovství světa v hokeji, stranový trenér Vladimír Růžička pro MfD analyzuje stav českého týmu. „Ovšem: tvrdím jednu věc: ukáže se vždycky až na ledě.“ S tím se nedá nesouhlasit.
V Blesku a Aha další kobercový nálet zpráv o Ivetě Bartošové. Kromě toho se v Blesku našlo místo na obvyklou sérii lapidárních titulků (“Vzal dřevo“, „Vzplála koupelna“, „Projel plotem“). A taky na obraz nemilosrdnosti osudu a času vyjádřený pouhými pěti slovy: „Vystěhování smradlavé sousedky se nedožila“.
