Čas selfies a expertních mouder
Představa super úředníka zřejmě zůstane nezhmotněná. Život. Ruské jednotky na ukrajinských hranicích. Sparta ve Švédsku vyhořela. Biometeorologická zátěž přiměřená.
Právo má na titulce politický výsledkový servis. V otvíráku hlásí výhru Bohuslava Sobotky – text je o stranickém referendu, jež předsedovi ČSSD odsouhlasilo kvóty pro ženy na kandidátkách, konec kumulace placených funkcí a větší vliv straníků na sestavování kandidátek. O patro níž už Sobotka prohrává, s pravicovou opozicí, která „Po týdnech urputných bojů o podobu zákona o státní službě slaví úspěch. Podařilo se jí vládní koalici rozklížit natolik, že na včerejším jednání ustoupila od vzniku generálního ředitelství státní služby. Zákon má tak nyní podporu koalice i opozice.“
Výsledky referenda v ČSSD rozebírá i Mladá fronta Dnes. Oslovila i příslušné experty, dojde i na stěžejní expertní moudro „čas ukáže“ – co taky zrovna o tomhle říkat jiného... „Dopad rozhodnutí, tedy zda to centrum partaje oslabí, či naopak posílí, není jistý. ‚To budeme vědět teprve tehdy, až uvidíme podobu volebního řádu. Nebo ještě lépe – až uvidíme první reálné schvalování kandidátek pro volby,‘ říká Stanislav Balík.“
Na komentářových stránkách stejného deníku text Petra Nečase, pozoruhodný také tím, že se v ničem netýká kauzy Nagygate. Týká se Ukrajiny. Píše, že kritika Ruska je ve vztahu k ukrajinské krizi oprávněná, neměla by ale přerůst v rusofobii. „Západ potřebuje Rusko strategicky v oblasti bezpečnosti, ale i v energetice a hospodářství. A Rusko potřebuje Západ ze stejných důvodů. (...) Soutěž ve vzájemné tvrdosti nikam nepovede. Vzájemné sankce nic nic nevyřeší, budou je stupňovat nárůst nepřátelství, lidé na východě Ukrajiny budou dál umírat a územní celistvost Ukrajiny bude dál ohrožena. Diabolizace prezidenta Putina je krátkozraká. Ruská veřejnost, včetně střední třídy za ním stojí. Putinovské Rusko je předvídatelnější a bezpečnější prvek mezinárodních vztahů než Rusko jelcinovské.“ No. Docela by mě zajímal příklad toho, kdy se jelcinovské Rusko projevilo jako nebezpečnější prvek mezinárodních vztahů oproti tomu putinovskému. Převídatelnost ve smyslu „Vypadá to, že vyšlou na Krym neoznačené vojáky. A taky že jo,“ mi z hlediska stability těch mezinárodních vztahů jako zas až tak velká výhra nepřijde. Petr Nečas – zdaleka ne jako první – připomíná situaci z počátku roku 1914. „... ten, kdo se z historie nepoučí, je odsouzen ji prožít znovu.“ Zastánci tvrdšího postoje proti Kremlu by zase mohli uplatnit analogii s rokem 1938 a varování, aby se neopakoval rok 1939. Jenomže historické analogie se dají uplatňovat jenom „ocaď pocaď“. Nakonec jeden stejně dojde k tomu, že je léto 2014, po němž přijde podzim 2014, který bůhví co přinese. Taky moudro za všechny peníze, alespoň se ale netvářím, že jsem expert.
O možnosti ruského vpádu na Ukrajinu píše v Hospodářských novinách Jan Macháček. „proč může být z určitého pohledu vhodná chvíle právě nyní? Bylo již mnohokrát řečeno, že z dlouhodobého pohledu hrají karty do rukou Západu, který postupně omezí energetickou závislost na Rusku, ale z krátkodobého pohledu drží Kreml všechny trumfy. Evropa a samozřejmě Ukrajina minimálně ještě v několika topných sezonách počítají s tím, že budou odebírat z Ruska plyn. Další věc je neuvěřitelný nepoměr v kvalitě, počtu a výzbroji ruských a ukrajinských ozbrojených sil. Jenže – ukrajinská armáda mobilizuje a profesionalizuje výcvik a i při absolutní ruské převaze to za pár týdnů a měsíců budou mít Rusové těžší. A nakonec je tu třetí věc. Separatisté na východě Ukrajiny mají 15 000 vojáků, na začátku konfliktu jich měli kolem 300. Přesto v posledním měsíci ztratili polovinu území. Prohrávají a to Rusové snášejí špatně. (...) Putin ví, že NATO nebude na Ukrajině intervenovat. V případě invaze maximálně Západ Ukrajině vojensky a finančně pomůže, ale mezitím může Putin provést bleskové obsazení příhraničních teritorií a následně uzavřít příměří.“
Lidové noviny v otvíráku řeší slábnoucí korunu, jejíž kurs „prolomil magickou hranici 28 korun za euro“ – existuje v něčem nějaká hranice, která není magická? Josef Chuchma na komentářové stránce vysvětluje rozdíl mezi autoportrétem a selfie. „Malířský autoportrét, předchůdce autoportrétu fotografického, se často rodil jako sebezpyt, jako sonda do sebe sama. (...) Selfie je pravým opakem takového sebepoznávání. (...) To neznamená, že se v nich nedá číst, že nepodávají zprávu o daných jedincích, ale postrádají onen rozměr vědomého (sebe)svěřování se, tak typický pro vědomý autoportrét. selfies nemají skutečné předchůdce. Jejich smyslem je podat o sobě okamžitou zprávu: byl jsem tady a teď, udělal jsem tohle, potkal se s tím či oním – koukejte!“ Termín „selfie“ je pro takový druh, ehm, tvorby, vlastně velice výstižný. anonymnímu tvůrci, který ho použil poprvé, tímto gratuluju. Jinak je asi příznačné, že tahle disciplína, která ne úplně zřídka pomáhá projevit instantní narcismus, ze mnoha těch neopakovatelných individualit dělá součásti masy zaměnitelných tváří v zaměnitelných prostředích.
Blesk dneska trochu slabší. Titulek hodný jisté pozornosti jsem nalezl až v Haló novinách. „Iva Kubelková degradovala řecké bohyně“. Asi další důsledek tamní ekonomické krize. chudáci Řekové, už neprodávají jenom ostrovy, ale i místa na Olympu. Zjevně trochu pod cenou.
