Hlavně, aby nikoho nic nebolelo
Včera jsem deníkům doporučoval přejít na okurkově zelené písmo. Nestalo se. Ale příloha MFD Doma DNES má na titulce krásné zelené okurčičky. Můj vliv zjevně stoupá, značný prostor pro další růst by tu ovšem ještě byl.
EU zpřísní sankce vůči Rusku, deníky o tom referují různým tónem, Mladá fronta Dnes poněkud katastroficky „Sankční válka s Ruskem: utrpí i české firmy“, v perexu jsou pak vypíchnutá slova „útlum výroby a dokonce i propouštění“. „Jenom zboží ‚dvojího užití! (potenciálně i vojenského – pozn. aut.) dodávají české firmy do Ruska v miliardových hodnotách. (...) Podobně postiženy mohou být i další firmy. Export z České republiky do Ruska se totiž v posledních letech zdesetinásobil na 120 miliard korun. (...) Rusko by také mohlo komplikovat život evropským firmám, které se tam budou chtít ucházet o zakázky. Například Metrostav se tam chtěl podílet na výstavbě moskevského metra, které se má prodloužit o 73 stanic.“ Toho Metrostavu je asi docela škoda – i z jaksi diplomatického hlediska – vzhledem k pozoruhodným výkonům, jež tahle firma předvedla kolem pražského tunelu Blanka. Západ by díky ní mohl mít v týlu protivníka v počínající studené válce velmi efektivní pátou kolonu.
Hospodářské noviny o sankcích promluvily s premiérem Sobotkou, podle nějž „sankce nás nesmí bolet“. Zdejší kabinet se tak podle deníku rozhodl „sehrát roli chytré horákyně“. „Nemyslím si, že cestou je další a další eskalace sankcí. Stejně jako si nemyslím, že situace na východní Ukrajině má jednoduché vojenské řešení. To znamená, že cílem sankcí by mělo být podnítit politický dialog mezi Ruskem a ukrajinskou vládou. Pokud nebudou sankce účinné, budeme o tom muset na úrovni Evropy diskutovat. Předpokládám, že i ty omezené sankce, které teď budou schváleny, budou časově omezeny a po vypršení tohoto časového limitu se k těmto otázkám bude muset Evropská unie v každém případě vrátit.“
Lidové noviny na titulní straně opět referují o politickém projektu Restart 2014, který má kandidovat v pražských komunálních volbách, tenhle týden bude žádat o registraci. „jedním ze zakladatelů je bývalý zastupitel na Praze 1 Luděk Nezmar, předsedou by měl být podnikatel Richard Perman. Hnutí se chce profilovat jako středo-pravicový subjekt. Na kampaň chce vynaložit desítky milionů korun. ‚Podle mě je to pokus, jak rozviklat zevnitř TOP 09. Celé to bylo podezřelé a populistické – v programu hovořili například o MHD zdarma,‘ řekl LN Martin Jan Stránský, který odmítl kandidovat za Restart jako lídr.“ Podle deníku se spekuluje, že by s projektem měl mít co do činění předseda pražské TOP 09 Jiří Vávra, který byl v posledních měsících v rámci domovské strany dost upozaděn. Mě upoutala věc vlastně okrajová, ale docela příznačná. Další strana s letopočtem v názvu – jako kdyby takové partaje (včetně TOP 09) moc nepočítaly s tím, že na scéně vydrží nějakou skutečně dlouhou dobu. Co si zakladatelé Restartu představují, že číslovka 2014 bude říkat voličům roku třeba 2028? A vůbec – budou i tehdy, když jim všechny plány třeba vyjdou, chtít provést nějaký „restart“? I když. Nějaké příklady by tady byly. Třeba mexická Institucionální revoluční strana (už to spojení institucionalizace a revoluce v jednom názvu je kouzelné). Měla mocenský monopol asi sedmdesát let, názvem ale pořád hlásala potřebu udělat revoluci.
Jana Nagyová podle MFD bude dál členkou ODS. Místní organizace ji sice vyloučila, o věci ale bude rozhodovat stranický smírčí výbor a ten je podle deníku spíš na její straně. „Buď z přátelství s ní, anebo z přesvědčení, že její stíhání je nespravedlivé a celá kauza Nagygate vykonstruovaná. Někteří členové zpochybňují také odůvodnění vyloučení její místní organizací. Nagyová totiž byla vyškrtnuta, protože ‚nekomunikovala a nesdělila své aktuální osobní údaje, například nové jméno.‘“ Je povzbuzující zjistit, že i partaj, jež se zaklíná tím, že chce „méně státu“ a jeho úřadování, má dokonale zažitou místní kulturu byrokratických kliček.
LN čtenářstvu titulkem sdělují: „Zemědělci stárnou. Stát to chce změnit“. A vida. Já si doposud myslel, že stárnutím jsem na celém tom širém světě postižený jenom já. A oni i zemědělci. Potom, co se mi po letech jakž takž povedlo se s vlastním stárnutím smířit, si ale dovolím poprosit stát, aby v mém případě nic neměnil – nějak jsem si už zvyknul. Uvidíme, kam to dospěje.
