Unie by měla děkovat Británii za hrozbu „brexitu“

Evropská unie musí během velmi krátké době čelit další velké hrozbě. Na seznamu strašáků jí přibyl „brexit.“ EU tak může ve velmi brzké době přijít o Spojené království, jednu z trojice největších členských zemí. Tato hrozba navíc začíná mít čím dál reálnější obrysy za situace, kdy se na stranu příznivců odchodu přidali i někteří vrcholní britští politici jako je svérázný a zároveň velmi populární londýnský starosta Boris Johnson či frontman kapely Rolling Stones Mick Jagger.

Poměr sil mezi oběma tábory je navíc až překvapivě vyrovnaný, jak o tom také svědčí poslední průzkumy. Konečné výsledky britského referenda plánovaného na 23. června tak bude Evropa očekávat s velkým napětím. Nikdo si v tuto chvíli nemůže být jistý prakticky ničím. Co kdyby se naplnil ten nejčernější scénář a Britové se opravdu rozhodli vystoupit?

Nemusím zde snad dlouze vysvětlovat, proč by případný odchod způsobil oslabení EU na světové scéně, např. ve prospěch Ruska. Ztrátou postavení na mezinárodním poli ale výčet možných negativních důsledků zdaleka nekončí. Zcela jistě by Evropě přibyly i problémy vnitřního rázu. Spojené království nyní slouží uvnitř EU jako vyvažující prvek, jakási protiváha dvou velkých zemí Francie a Německa.

Z toho logicky vyplývá, že Brexit by znamenal těžkou ránu v podobě přílišného posílení pozice dvou největších států Francie a Německa v unii na úkor menších zemí včetně mého domovského země, České republiky. Sečteno podtrženo, z Brexitu by se EU a její členské země velmi těžko a také velmi dlouho vzpamatovávaly.

Krize znamená obrovskou šanci!

Opravdu ale nechci na Brity nadávat a rád bych se na celou věc podíval z trochu jiného úhlu. Každá krize je zároveň příležitostí a platí to i pro dnešní dobu, kdy Unii hrozí odchod jedné ze tří největších zemí. A tato krize je vhodným okamžikem pro sebereflexi, která věřím, že posune Evropu dále. Právě sebereflexe a s ní spojená schopnost poučit se z minulých chyb dokáže udělat Evropu jedinečnou. Ve zbytku tohoto článku bych se rád věnoval tomu, jak může hrozba Brexitu přinést celé Evropské unii naopak užitek.

Za velký úspěch můžeme považovat už samotnou dohodu mezi Spojeným královstvím a zbytkem EU. Prospěje totiž oběma stranám. Britům se podařilo vyjednat mj. i věci výhodné i pro další země. Příkladem je „červená karta“ pro národní parlamenty. Pokud 55 % z parlamentů členských zemí nebude souhlasit, rozhodnutí bude muset být změněno. Státy tak dostanou větší moc korigovat rozhodnutí na evropské úrovni, která jsou špatná. Druhou důležitou věcí je vyslyšené britské volání po posílení vnitřního trhu a s tím spojené větší konektivity, které také bude rozhodně ku prospěchu všem.

A hlavně, díky hrozícímu odchodu Spojeného království se v EU rozběhla diskuse o větší dynamičnosti. Diskuse přišla i díky Britům ve správný okamžik, protože dnešní EU připomíná starou dámu, která nutně potřebuje podstoupit omlazovací kúru.

Britové bývají často považováni za kverulanty a potížisty, co se snaží Evropu podkopávat zevnitř, jak to ve slavném seriálu Jistě, pane ministře vyjádřil sir Humphrey Appleby, když prohlásil, že 500 let je cílem Británie rozdělení Evropy taktikou „rozděl a panuj.“ Já si ale naopak myslím, že Britové jsou těmi, co mohou přispět k tolik potřebné reformě Evropské unie. Souhlasím s Brity v tom, že EU potřebuje zásadní změny. Je naprosto nezbytné jí dát nový kabát, udělat ji dynamičtější a dát jí mnohem přitažlivější podobu.

Evropa pokrývá jen malou část světa, i přesto je ale velmi pestrá a Spojené království je její nedílnou součástí, i když sami Britové často mluví o Evropě se značnou odtažitostí ve třetí osobě. Heslem EU je „jednota v rozmanitosti“ a k rozmanitosti přispívají také konstruktivní kritické hlasy z britské strany, které dokážou upozorňovat na skutečná slabá místa EU.

Britský odchod by byl nepředstavitelnou ztrátou, protože Britové mohou výrazně pomoci s tím posunout EU dopředu. Když Britové odejdou, Evropa se nikam nepohne. Proto věřím, že britští voliči se zachovají v červnu rozumně a EU se dokáže zregenerovat a vyjít z krize silnější než předtím. Pak mohou Britové rozhodně počítat s tím, že pokud budou prosazovat reformy Evropské unie, budu osobně vždy stát na jejich straně.