Pane Stárku, nechoďte k lékaři, vezme vám svobodu
Mnoho lidí se osype při slově kontrola. Není divu, kontrol je v moderní společnosti příliš a mnoho z nich jsou zbytečné buzerace. Bohužel ale kontroly dopadají spíše na občany než na samotný stát. Veřejné instituce mají kontrolní mechanismy často pouze formální, neúčinné anebo jim úplně chybí. To si neuvědomuje řada politiků, kteří mají výhrady proti zprůhledňování státu pomocí zákonů, pro něž se snaží získat podporu platforma Rekonstrukce státu.
„Jsem proti korupci, Rekonstrukci státu ale podepsat nemůžu,“ napsal například v článku pro Echo24.cz kandidát do Senátu za ODS, František Čuňas-Stárek. Vyjadřuje výhrady ke dvěma z devíti zákonů, na kterých se v roce 2013 shodla dvacítka organizací a expertů – rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu a odborné nominace do dozorčích rad státních firem.
Audit není buzerace
Když rozšíříme působnost NKÚ, tak aby mohl auditovat i hospodaření vysokých škol nebo veřejnoprávních médií, dojde k nepřípustnému zásahu do akademických svobod škol a do svobody médií, varuje František Stárek.
To zní hrozivě, ale ve skutečnosti jde o falešného strašáka. S panem Stárkem se naprosto shodneme na tom, že je třeba zachovat a bránit akademické svobody i nezávislost médií. Ale nechápeme, jak by je kontrola NKÚ nějak narušovala. Univerzity i veřejnoprávní média už nyní prochází auditem – svým vlastním. Narušuje jejich auditor jejich nezávislost? Jak se liší audit od toho, když ho provede NKÚ? Jen v jedné věci – audit se zveřejní. NKÚ nemůže ze zákona nijak zasáhnout. Cílem úřadu je provést nezávislý audit, zjistit a hodnotit současný stav, pojmenovat případné systémové nedostatky, nevýhodné či podezřelé nákupy, apod. Závěry z kontrol nejsou rozhodnutí, která by jakkoli zasahovala do práv uvedených institucí. Ty hospodaří s veřejnými prostředky a mělo by proto naopak být ve veřejném zájmu, aby byla možná nezávislá kontrola od veřejnosti toho, jak s nimi nakládají. Ostatně o VŠ ani ČT v rozšíření působnosti NKÚ nejde. Je to jen vedlejší efekt toho, že někdo – NKÚ – by měl konečně dostat možnost zkontrolovat všechny veřejné prostředky, včetně stovek miliard, které bez kontroly ročně protečou státními a městskými akciovkami.
Nechoďte k lékaři, vezme vám svobodu
Přístup, který zaujímá František Stárek, by se dal přirovnat k tomu, když byste přestali chodit na pravidelné prohlídky k lékaři, na kterých vám řekne, jestli je vaše zdraví pevné, nebo co byste měli dělat pro jeho zlepšení. S jeho radami přeci každý naložíme podle svého a ruku na srdce, většina z nás je příliš nedodržuje. To by byly běžecké tratě plnější než hospody a kavárny.
Pro zajištění všech kontrol prý také bude podle pana Stárka třeba „rozsáhlý aparát úředníků“. Jde o další nepochopení. Kontrola NKÚ je především preventivní a namátková. NKÚ si vybírá oblasti, kde tuší nějaké nekalosti, a vůbec nemusí VŠ ani média nikdy zkontrolovat. Více úředníků tedy není nutné mít. Mnoha institucím bude stačit, že nad nimi bude viset možnost nezávislého auditu.
Odborníky místo „odborníků“
Pan Stárek také odmítá návrh, že by v dozorčích radách státních akciovek měli zasednout také (!) nezávislí odborníci. To, že je třeba změnit pravidla pro dosazování lidí do dozorčích rad státních firem, je přitom poměrně zřejmé. Koho nebaví sledovat komedii zvanou „obsazování dozorčí rady ČEZ“, může si přečíst třeba nedávnou analýzu sdružení Naši politici. Ta se podívala jen na 28 státních podniků a odhalila různá „překvápka“. Do dozorčí rady státního podniku Povodí Labe byl loni v září dosazen Miroslav Šefara. Jeho nominaci jednohlasně doporučil současný Vládní výbor pro nominace do dozorčích rad navzdory tomu, že má za sebou problematickou zakázku na zvedací most na Labi, po které byl v roce 2011 ihned odvolán z pozice šéfa Ředitelství vodních cest. Členem dozorčí rady Českých drah se v březnu loňského roku stal sociální demokrat Vojtěch Kocourek, bývalý náměstek ministra dopravy Aleše Řebíčka. Ten ani nemusel předstoupit před současný vládní výbor pro nominace, do funkce byl narychlo jmenován dva dny po jeho vzniku.
Návrhy pro změny pravidel tedy nejsou nesmyslné. Cílem je předem stanovit, jakou kvalifikaci má člen dozorčí rady mít, a potom až jej transparentně hledat.
„Proti korupci“, tak jako pan Stárek, je dnes bohužel každý politik. Ale jen málo z nich dokáže předložit konkrétní návrhy a najít pro ně podporu. Na konci volebního období prohlásí, že nic nemohl prosadit, protože na tom nebyla shoda. Ostatně Rekonstrukce státu vznikla původně proto, aby se podařilo dotáhnout protikorupční reformy navržené pravicovou vládou.
Třeba se pleteme a pan Stárek má jiné skvělé kroky v rukávu a silou osobnosti je v Senátu protlačí. Ale pokud ne, neměl by odmítat ty, na kterých je jakási shoda, aniž by měl silné argumenty proti nim.
