Copak Češi vědí o ruské duši
K dnešním vydáním by se hodilo písmo v barvě okurkové zeleni. Možná přeháním. Spíš ne.
Lidové noviny otevírají zprávou o tom, že víc seniorů řídí auta a víc jich taky bourá. Že by souvislost? Právo na první straně mimo jiné sděluje, že „Lidé jsou k prosbě o půjčku v rodině méně ostražití“, uvnitř vydání pak dojde na zásadní odhalení „Pětina lidí má problémy se sousedy“. Jsem ohromen. Znepokojivé sdělení nacházím na první straně Hospodářských novin „Roboti chtějí ve fotbale porazit lidi“. Ajaj. Fotbalem to začíná a končí to úvodní scénou prvního Terminátora. A navíc – to chtění je ještě větší problém než ten fotbal. Čas zásobit se pohankou a sušeným mlékem. A nasušit houby. Až začnou růst a konečně díky tomu bude o čem psát. Ono to může působit dojmem, že si z kolegů dělám legraci. V žádném případě. Vím, jak jim je. Něco jsem se nachodil v týchž botách, v těch ošlapaných škrpálech. Vlastně je mám na nohou právě teď.
K důležitějším věcem. V Lidových novinách další reportáž Petry Procházkové z Ukrajiny, tentokrát z Oděsy. Promluvila mimo jiné s „Fotbalovým fanouškem a oděským podnikatelem“ Andrejem Russkychem, který studoval v Česku, stejně jako dnes jeho děti. „‚Kdepak, to není válka mezi Kyjevem a Moskvou,‘ opravuje mě Andrej Russkych, ‚ale mezi Ukrajinci a Sovětským svazem,‘ dodává. (...) Nejen pan Russkych si myslí, že srážky mezi fotbalovými fanoušky, které přerostly v boj mezi příznivci proevropského Majdanu a proruského protimajdanu, někdo šikovně vyprovokoval. Možná ani netušil, že vše skončí upálením desítek proruských aktivistů. (...) ‚Rusko má duši a ta duše zvítězí nad vším,‘ prohlásí žena, která se představí jako Světlana. (...) Světlana tvrdí, že i její pes má z místa, kde uhořelo tolik jejích přátel, hrůzu. ‚Oděsa i celá Ukrajina je závislá na Rusku. Rusko nás živí a živit bude. Putin nám rozumí, copak vy víte o ruské duši,‘ táže se mě s úsměvem, který napovídá, že odpověď nečeká.“
Hospodářské noviny přinášejí zprávu zajímavou především pro Pražáky. No co, jsem jeden z nich. „Z areálu pražského Výstaviště po 14 letech odejde společnost Incheba. Firma, kde je asistentem ředitele vlivný sociální demokrat Václav Kočka, jehož rodina podle tajné služby BIS spolupracovala s ruskou mafií. Atraktivní 34hektarový prostor bude od příštího roku spravovat metropole. Éra vlády politických byznysmenů z Holešovic nad Výstavištěm tak končí a budoucnost areálu nyní tvoří mladí architekti z Institutu plánování a rozvoje (IPR) hlavního města Prahy. ‚Hlavní problémy zde vidíme tři – areál je izolovaný, je v havarijním stavu, protože Incheba do něj nic neinvestovala, a zároveň jde o historické dědictví,‘ popisuje Martin Stára, jeden ze spoluautorů studie o budoucím využití Výstaviště. Magistrát plánuje, že celý areál více otevře veřejnosti a pokusí se ho důsledněji propojit s okolím. Tedy strhne ploty, vybuduje nové vchody ze Stromovky a po plánované likvidaci teplárny spojí Výstaviště se stanicí metra.“ Ano, taky si z minulosti pamatuju různé úžasné vize proměny míst, jimž by výrazně pomohl třeba jenom drobný krok k úžasnosti, který se však nedostavil. Ale to neznamená, že špatně dopadnout musí tak nějak všechno. Zvesela!
Mladá fronta Dnes píše o snaze sociálních demokratů zvrátit pokles preferencí – mimo jiné taky posílením stranických referend. „ČSSD mají zachránit referenda a přímá hlasování členů strany o kandidátkách do voleb. ‚Stranu to oživí a zvýší to zájem členů, kteří budou mít možnost ovlivnit kandidátky,‘ pochvaluje si nápad předseda partaje Bohuslav Sobotka. Vlivný člen strany a poslanec Jeroným Tejc však varuje před úskalími přímé demokracie. ‚Poslanci budou víc vázáni na region. Může se tím oslabit autorita vedení strany a poslaneckého klubu.“ Nemůžu věřit tomu, že sem přepisuju takovou suchařinu, ale... viz zmínka o škrpálech v prvním odstavci.
Právo otevírá rozhovorem s bývalou ústavní soudkyní Eliškou Wagnerovou. Případ odposlouchávání novinářů, o němž se obsáhle referovalo včera, v něm označuje za „neústavní exces“. Kauzu ve stejném deníku komentuje Jan Martinek. „Celou dobu zveřejňují odposlechy za odposlechem, jako by se nechumelilo, a když se to najednou týká jich, tak si stěžují, rezonuje hlas veřejnosti na sítích. (...) To všechno je ale medvědí službou veřejnosti: takhle se zdroje ze strachu z policejních odposlechů začnou bát s novináři vůbec mluvit. Zastrašováním informátorů docílí jen toho, že žádné informace nebudou. Ale pochybuji, že čtenáři – daňoví poplatníci by se s tím smířili.“ Jasně. To odposlouchání lidí z redakce MfD a Práva je skandálním. I dnes si ale myslím plus mínus totéž, co včera – pokud by tenhle případ vedl redakce k větší rozvaze ohledně zveřejňování odposlechů, byl by dobrý alespoň k něčemu.
V Blesku krátká zpráva: „Dvě garáže vybral zloděj v Karviné. Z první odnesl svářecí soupravu a přilbu s rukavicemi. Z druhé potom vzal rybářské vybavení.“ Tipoval bych na amatérského lovce žraloků, který si chce svařit podobnou klec, jako měl ten vědátor v Čelistech, nahodit udici a čekat, jak se věci vyvinou. Vydržel ten film do konce? Vyvinou se právě takhle.
