Habeamus commissarius! Ale co dál…
Habeamus commissarius! Prohlásil minulý týden státní tajemník pro evropské záležitosti. Na české politické scéně se po shodě na kandidátovi do Evropské komise rozhostil vedle úlevy i pocit falešného sebeuspokojení, že teď „už to máme v kapse.“ Že Česká republika dostane post komisaře pro regionální politiku, přes jehož portfolio protéká skoro třetina evropského rozpočtu, a že se tedy díky tomu mohou všichni těšit na zvýšený příliv dotací, který oživí českou ekonomiku.
Takové myšlenky jsou nejen zcestné, ne-li přímo nebezpečné. Vzpomeňme, že ještě před pár týdny zaujímala koalice k výběru českého nominanta na post eurokomisaře pozici mrtvého brouka – začátkem července předseda poslaneckého klubu hnutí ANO Faltýnek bez skrupulí prohlašoval, že na výběr českého zástupce do Bruselu máme čas do začátku srpna.
Poté, co se vláda pod tlakem zejména nových českých europoslanců probudila z letargie, vybrala v poněkud hektickém kvapíku počínajících vyjednávání o složení nové Evropské komise za českou kandidátku do této veledůležité instituce současnou ministryni pro místní rozvoj Věru Jourovou.
S odstupem několika dnů lze říci, že se jednalo o nejlepší možnou volbu. Byť proběhla na poslední chvíli, stále ještě byla učiněna včas před odjezdem „imaginárního evropského vlaku“. Ovšem celá hra o eurokomisaře není zdaleka u konce. Samotný výběr paní ministryně Jourové nijak negarantuje, že Česká republika dostane zajímavé evropské portfolio s pozitivním národním přesahem.
Na co se musí Evropská komise připravit?
Jaké výhody má Česká republika v této situaci a na jaké překážky se musí při rozdělování postů v Evropské komisi připravit? Výhody pro vyjednávání významného portfolia plynoucí z výběru kandidátky, která řadě oblastí, ve kterých Evropská komise působí, velmi dobře rozumí, jsou zřejmé.
Překážky jsou viditelné už méně, nicméně nejsou nezanedbatelné. Za prvé, Česká republika má v Bruselu v důsledku předchozí politiky nezájmu o evropské záležitosti a občasného házení klacků pod nohy značně pošramocenou pověst.
Za druhé, vybojování portfolia regionální politiky, které zahrnuje dohled nad rozdělováním významných sum z eurofondů bude pro zemi, jež je na chvostu v efektivitě v čerpání evropských peněz a na předních místech, co se týče jejich zneužívání, extrémně těžkým oříškem.
Za třetí, přes její nesporné kvality bude paní ministryně Jourová v politice na evropské úrovni v porovnání s kandidáty z řady ostatních zemí spíše nováčkem.
Musíme se soustředit na realistické portfolio
Je-li bezpochyby v národním zájmu České republiky vydobýt si portfolio, které odpovídá našemu postavení a potřebám, je třeba proto učinit řadu promyšlených a vzájemně provázených kroků. Především musí česká diplomacie napřít všechny síly k podpoře paní ministryně Jourové k získání požadovaného portfolia.
Je třeba soustředit se na vybojování reálně dosažitelného portfolia a neplýtvat zbytečně silami na oblasti, o kterých je dnes již zřejmé, že jsou nad síly a možnosti ČR (vnitřní trh, energetika) nebo se naopak nepokoušet o získání postů, jejichž přínos je pro ČR více než sporný, například místo komisaře pro vztahy mezi evropskými institucemi a úředníky. A na ekonomické portfolio nedosáhneme díky tomu, že nemáme euro. Jedině připadají v úvahu daně.
Dále je třeba využít existujících kontaktů v evropských institucích pro zajištění míst pro české úředníky v kabinetech eurokomisařů z jiných států. V neposlední řadě je nutné definovat vizi, jakých cílů chce budoucí česká eurokomisařka v oblastech, o které má Česká republika zájem, dosáhnout, tak aby to bylo přínosné jako pro Evropskou unii, tak pro náš stát.
