Putin probudil Západ ze zimního spánku
“Oni mluví a mluví, a pak přestanou,” mávl před čtrnácti dny rukou poslanec ruské Dumy nad hrozbou západních sankcí vůči Rusku. Nestalo se.
Ruská anexe Krymu Západ zaskočila. Nejen v tom smyslu, že pohyb vojsk neanticipovaly západní rozvědky, ale především myšlenkově. Západní politici v prvních reakcích bezradně reagovali zhruba ve stylu zarmoucené učitelky kárající nezvedeného žáka: To jsme si tedy nemysleli, že jste stále nedorostli 21. století. Pokud budete zlobit, budete stát v koutě na hanbě a na besídku G-8 vás nepozveme.
Během následujících dnů ovšem pesimistu nepřekvapilo Rusko, ale Západ. Brutálně komické trvání na tom, že ruská vojska na Krymu jsou “místní dobrovolníci”, nepokoje v Doněcku a Charkově rozpoutávané autokarovými zájezdy Rusů a na domácí scéně blesková likvidace posledních nezávislých médií a svobodné internetové diskuse – to vše pesimista chápe tak, že Putin konečně přiznal barvu.
Západ sice v reakci na to zatím jen uspořádal mimořádné summity, přerušil některá jednání s Ruskem a oznámil bojkot setkání G-8. Ale diskuse na těchto summitech prozrazuje bezmála svatokrádežné prolomení dosavadního myšlenkového paradigmatu. Na skutky nedošlo, ale pokud by byl Západ u zpovědi dotázán, zda nezhřešil ani myšlenkou, musel by popravdě přiznat, že zhřešil. Pro lidi, jejichž pohled na vztahy s Ruskem formoval (v americkém případě) levicový odpor k Reaganově politice a (v evropském případě) německá Ostpolitik a multiplikace dialogů a hledání partnerů jako všelék, to je nemalý mentální výkon.
Americký prezident schválil sankce spočívající v zákazu vstupu do země a zmražení aktiv pro konkrétní osoby (jež zatím nebyly specifikovány), USA vyslaly 12 stíhaček F-16 do Polska, šestici stíhaček F-15 do baltských zemí a letadla AWACS do Bulharska a Rumunska. Snaží se byrokraticky uspíšit uvolnění vývozu zemního plynu a jen tak náhodou provedli – samozřejmě jen testovací – prodej ropy ze strategických zásob.
Evropští ministři zahraničí narýsovali minulý týden na své radě tři stadia sankcí. První, zrušení různých multi- a bilaterálních potlachů, uskutečnili. Personální obsah druhé fáze, zákaz vstupu a zmrazení aktiv, finalizují ministři zahraničí teď, v pondělí, a podle informací Echo24 by je měli schválit. A třetí fáze by spočívala v plošných hospodářských a finančních protiopatřeních. To už by byly skutečné sankce - takové, jaké srazily od roku 2011 íránský export o 32 % a HDP o 6 %.
Jeden možný pohled je, že Západ jen dělá ramena a skutek utek. Ale lze se na to dívat i jinak: že náročnější než samotný krok je posun myšlenkový. Rozloučit se se starými myšlenkovými automatismy, které určité myšlenky tabuizovaly jako nepřípustnou "konfrontaci", vyžaduje úsilí. A znaků, že to Západ myslí vážně a stará schémata přestávají platit, je povícero.
Rusko už není nedotknutelné a Londongrad nevládne
Na prvním místě jde o Německo. Staré schéma tvrdilo, že Německo jako země s nejsilnějšími kontakty s Ruskem tvrdší postup nepřipustí. Jenže Angela Merkelová nejen přitvrdila rétoriku, ale hlavně nezamlčovala náklady: Ano, obchod Ruskem je ohrožen, řekla minulý týden na tiskové konferenci, ale má objem 76 miliard eur a pro srovnání, objem našeho obchodu s Českou republikou je 60 miliard eur. Jasné sdělení: ekonomické náklady jsme zvážili a zasadili do kontextu. Rusko nepřebíjí všechno.
A změna zjevně není omezena na spolkové kancléřství: časopis Der Spiegel informoval, že německé energetické firmy řeší, jak by mohly v nouzi zásobovat Ukrajinu zemním plynem. Jejich úvahy se ubírají i tímto směrem: “Bylo by rovněž možné přesměrovat plyn z plynovodu Nord Stream přes plynovody v České republice a na Slovensku na Ukrajinu. Rusové sice dali do kontraktů s Německem klauzule, jež takové přesměrování zakazují, ale vysoce postavený činitel jedné energetické firmy řekl Spiegelu, že je lze snadno obejít. “Jakmile je plyn jednou v zásobníku, je nemožné říct, odkud pochází,” řekl tento zdroj.” Vida, Rusko už není nedotknutelné – tak mluví reprezentant německého průmyslu, který by podle zavedených myšlenkových schémat neměl připustit zhoršení vztahů s Ruskem.
V minulých deseti dnech se objevila v anglosaských médiích série článku poukazujících na závislost londýnské City na penězích ruských oligarchů. Británie nikdy nepřipustí, aby se na “Londongrad” sáhlo, prorokovali kritici. Jenže podle diplomatických informací z Bruselu je Británie spolu se skandinávskými a baltskými zeměmi mezi těmi, které tlačí na to, aby se sankce neomezovaly otrocky na lidi zodpovědné za výkon okupace Krymu (jak by prý chtěli třeba Italové), ale postihly strategicky celý Putinův režim včetně jeho nejbližšího okruhu.
Krym je ztracen, následuje finlandizace Ukrajiny?
“Oni mluví a mluví, a pak přestanou,” mávl před čtrnácti dny rukou poslanec ruské Dumy Oleg Pantelejev nad hrozbou západních sankcí, tak to bylo s Gruzií a tak to prý bude i teď. Zdá se, že se pan poslanec mýlil. Do Putinovy hlavy nikdo nevidí, ale jsou v zásadě dvě možnosti, jak bude reagovat: buď skutečně “deeskaluje”, spokojí se s Krymem a začne vyjednávat o diplomatickém řešení, jež by podle jednoho uniklého diplomatického dokumentu mělo spočívat v jakési finlandizaci Ukrajiny. Anebo má pro něj posílení moci a konsolidace jeho “eurasijské unie” cenu převyšující zapojení do globální ekonomiky. V obou případech se bude pracně objevená schopnost myslet dříve nemyslitelné západním politikům a diplomatům v nadcházejících měsících a letech hodit.
