Slovanská internacionála, myšlenkové pochody hlavy státu
Radíme Petru Čechovi, cítíme s Petrem Čechem. Sbíráme houby. Pozor na třezalku. Jako fakt. Bacha na ni.
Otvírákové titulky skládají obraz letní nehybnosti. „Neumírejte zbytečně, zkontrolujte si své léky“, radí Mladá fronta Dnes. No dobře. Právo píše o pěstounech, kterých je prý dvakrát víc než žadatelů o adopci. Lidové noviny oznamují, že se „Česko hlásí o megasummit“ – konferenci OSN Habitat III, na kterém jednou za dvacet let „světoví lídři řeší otázky financování a plánování měst a potlačování chudoby“. Opět – no dobře.
Jistou pozornost deníky věnují Ukrajině. Ondřej Soukup píše v Hospodářských novinách o „slovanské internacionále“, která bojuje za věc separatistů z Donbasu. Inspirovalo ho k tomu zadržení Slováka Miroslava Roháče, který měl v separatistických jednotkách sloužit jako obsluha minometu. „Na straně tzv. Novoruska bojuje ale nejvíce Srbů. Ti se objevili ještě během anexe Krymu a díky svým černým uniformám a plnovousům se stali vyhledávaným cílem fotografů. ‚Přišli jsme bránit slovanské bratry. To je naše povinnost,‘ prohlásil v březnu jeden z nich. (...) Ostatně kontakty se Srbskem má i část ruských bojovníků, včetně hlavních organizátorů. Bývalý ministr obrany Doněcka Igor Strelkov, stejně jako samozvaný premiér Alexandr Borodaj, bojovali v Bosně na straně srbských sil. ‚Když se podíváte na jádro vedení separatistů, tak vidíte, že kočovali, z Karabachu do Podněstří, odtud do Bosny, pak se krátce vrátili do Moskvy bránit vzbouřený parlament v roce 1993, mnozí z nich nadlouho uvízli na Kavkazu. Je to zvláštní skupina lidí, kteří se teď Kremlu hodí,‘ míní politolog z Oxfordu Vladimir Pastuchov.“
V Lidových novinách píše Zbyněk Petráček: „V centru Doněcku jsou otevřené ještě dvě restaurace, informoval v pondělí reportér webu Spiegel Online: v Sun City prý sedí zbytek občanského publika, Havana Banana je v rukou rebelů, lidí se zabavenými mercedesy, přebarvenými terénními vozy, tetováním na rukou a pistolemi u pasu. Tomu člověk docela uvěří. Když jsem byl malý kluk, slýchal jsem historky podobného ražení od dědečka – ten je zažil jako československý legionář za občanské války v Rusku (třeba tu, jak bránili Samaru před útokem bolševiků, zatímco místní ‚bílá‘ honorace pořádala dostihy). Teď jako by se to vracelo.“ Jako reminiscence na dobu občanské války a jí vyvolaného rozvratu vlastně působí i samotný ten koncept podivných městských států, absurdní a krvavý.
Alexandr Mitrofanov v Právu srovnává dva texty publikované pod jménem premiéra Sobotky. Jeden vyšel v časopise Foreign Policy, druhý začátkem července v Právu. „...některé pasáže těchto textů jako by stvořili dva různí lidé. (...) Zatímco červnový Sobotka tvrdil, že budoucnost vzájemných vztahů s Ruskem dlouhodobě nevyřeší ani posilování vojenské přítomnosti NATO na východních hranicích EU, srpnový Sobotka posilování této přítomnosti vítá. Před dvěma měsíci premiér ujišťoval, že varování před bezpečnostní hrozbou z Kremlu je protiruská hysterie. Dnes píše, že plíživý pocit nejistoty způsobený ruskou politikou nevěští nic dobrého pro celistvou, svobodnou a mírovou Evropu.“ Mitrofanov tu diskrepanci připisuje mimo jiné rozporu mezi Sobotkovými spíš protiputinovským přesvědčením a názory voličstva premiérovy partaje.
Stejný deník píše, že prezident Zeman by ve vládě rád viděl Hynka Kmoníčka jako ministra zahraničí a Vlastimila Picka na resortu obrany. Zvláštní, jak rychle se z přání a vůbec myšlenkových pochodů hlavy státu stává jakýsi nikterak zajímavý folklór. Stejně rychle se to ale může změnit zas, znáte to.
V Mladé frontě Dnes řeší medicínské téma. První část titulku mě trochu vyplašila: „Otěhotnět můžete i po čaji z třezalky.“ A já doposud myslel, že jediným nikoli lidským faktorem v tomhle procesu jsou čápi. Ale je to prozaičtější – ten čaj může zrušit účinek hormonální antikoncepce.
Kolegům z Práva zřejmě vypadlo slovo v titulku „Soud nenašel důkaz, že vyrazil exposlanci zuby“. Ale vlastně... Kdybych já někomu vyrazil zuby, taky bych se při hledání důkazů zrovna nepřetrhl.
