První petice se Václavu Klausovi moc nepovedla. Ale nevadí

Asi jsem nebyl jediný, kdo nevěřícně zíral, když zpravodajské weby přinesly informaci, že bývalý prezident Václav Klaus inicioval a jako první podepsal výzvu namířenou proti imigraci. Svět už není, co býval, proběhlo mi hlavou. Ten Václav Klaus, co vždy důrazně odmítal jakékoli občanské iniciativy, „nikým nevolené“ hlasy.

Nechci se tu vyjadřovat k obsahu výzvy, to už udělali a jistě ještě udělají povolanější komentátoři. Co mě ale zaráží, je její forma. Sám jsem v minulosti byl iniciátorem několika občanských aktivit, jejichž vyústěním byly výzvy a petice. V roce 2008 se jednalo o iniciativu na podporu prezidentského kandidáta Jana Švejnara a o pět let později o petici proti ustavení tzv. velké koalice na pražském magistrátu.

Dát dohromady skupinu lidí, no prosím. Sepsat výzvu a podpořit ji peticí, pořád žádný velký výkon. Ale zajistit bezproblémový sběr podpisů, to se brzy ukázalo (a zvláště v roce 2008) jako značný oříšek. Především proto, že jsme všechny náklady platili z vlastních kapes. Vytvoření webových stránek a jednoduchého formuláře pro podpisy nás stálo několik tisíc korun. A samozřejmě nečekaně jsme se stali „obětí“ vtipálků, kteří nás začali zahlcovat falešnými podpisy. Nemohli jsme si dovolit zaplatit za sofistikovanější aplikaci, a tak nezbývalo, než falešné podpisy ručně a neustále mazat. Druhá strana tábora (příznivci Václava Klause, jak v prvním, tak druhém případě) naše iniciativy okamžitě začali napadat. Ironicky je shazovali právě tím, že počet podpisů je irelevantní, neboť se tam objevuje mnoho falešných (a často vtipných) jmen. O právní stránce věci už vůbec nemluvě.

Tím vtipným jménem se v případě Klausovy petice stal Kačer Donald, jenž se právě po bývalém prezidentovi stal jedním z prvních signatářů. Pár hodin po zveřejnění začaly podpisy rychle přibývat. Petr Macinka z Institutu Václava Klause si jejich počet pochvaloval. Pak ze stránek iniciativy zmizel seznam signatářů. Není divu, drtivou většinu tvořily falešné podpisy. Z jedné IP adresy šlo totiž poslat neomezený počet podpisů, bez ověření přes e-mailovou adresu.

Ve večerních hodinách počet podpisů přibýval rychlostí deset tisíc za pět minut. Macinka ještě stále tvrdil, že falešné podpisy (v té době již určitě posílané roboty) dokáží během pár vteřin odstraňovat. Teprve až v noci se na stránkách výzvy objevilo první zabezpečení proti robotům a zároveň zmizelo i počítadlo podpisů.

Jak je možné, že Institut Václava Klause, který formálně petici zaštiťuje, k celé věci přistoupil tak amatérsky? Nedostatkem finančních zdrojů to jistě nebude. Institut zřejmě nemá dost zkušeností s občanskými iniciativami. Není divu, dosud se jim totiž vysmíval. První petice Václava Klause se moc nepovedla.

Ať už teď k celé věci přistoupí jakkoli, moc důvěry seznam signatářů (a zvláště jejich množství) vzbuzovat nebude. Ale dost možná na tomhle Václavu Klausovi nezáleží. Pozornost přitáhl tak či tak.

Autor byl v minulosti iniciátorem petic ANO pro Švejnara a Listopadová výzva