Potřebujeme víc Stanislavů Grossů
Krátký výlet Stanislava Grosse do premiérského křesla se odehrál v roce 2004 v čase nejsilnější hospodářské prosperity. Zároveň to byl příznak nejhlubšího společenského úpadku.
Nejlépe ho vystihl ostřílený politický harcovník Miroslav Kalousek, když v rozhovoru pro Hospodářské noviny v roce 2009 popisoval čtyři premiéry, s nimiž vládl. Na Vladimírovi Špidlovi, Jiřím Paroubkovi a Mirkovi Topolánkovi vypichuje plusy a minusy. Stanislav Gross? „Toho bych rád nechal bez komentáře. Na kterémkoli sídlišti v zemích Evropské unie najdete stovky, tisíce Stanislavů Grossů. Český problém je v tom, že se takový člověk stal premiérem.“
Stanislav Gross měl všechny symptomy antielity – přesto se stal premiérem. Jestli měla česká politika nějakou dobu temna, byly to roky, kdy měl moc. Premiérem byl jen pár měsíců, rozhodování ale podstatně ovlivňoval už za vlády Vladimíra Špidly a dokonce Miloše Zemana. Současný prezident a Miroslav Kalousek se neshodnou skoro v ničem, společně ale považují za své největší politické přehmaty, že přispěli ke Grossovu vzestupu.
Když sledujete záběry z televizního dokumentu, kde se pohublý expremiér s klukovsky nevinným výrazem snaží o pokání z těch méně závažný prohřešků ze své minulosti (financování bytu, zázračný zisk desítek milionů je stále tabu) máte pocit, že se to všechno stalo už dávno.
Čtěte také: Pokání nemocného Grosse: 'Přijal jsem Krista. Nebyl jsem dobrý premiér'
Stanislav Gross sice žije v ústraní, bohužel je ale postavou velmi současnou. Spojek s aktuálním dění je hned několik. První je současný nejpopulárnější politik Andrej Babiš. Ministr financí to dnes bagatelizuje, ale právě Gross spolu s Ivanem Langerem z ODS bývali jeho hlavní koně.
Dnes Babiš otázky na Grosse odráží s tím, že ho s ním nikdy nepojilo hlubší pouto než s ostatními politiky. Když se v roce 2011 teprve do politiky chystal, byl bez amerických mediálních poradců od dost odvázanější. "Ano, občas ho vidím. Snaží se dělat byznys v chemii," odpověděl majitel Agrofertu na otázku čtenářů iDnes.cz, zda se ještě stýká s Grossem. „Nadějný mladý politik, který nezvládl své okolí a asi hlavně svou manželku.“ Na dotaz, zda Gross nabyl majetek zákonným způsobem, reagoval slovy: "Podle toho, co lidi povídaj, asi ne."
Gross v dokumentu bagatelizuje své zbohatnutí, kdy si na úvěr od firmy Key Investments (dnes dluží desítky milionů několika pražským městským částem) pořídil za velmi výhodnou cenu akcie Moravia Energo od svého přítele, někdejšího náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkory, aby je vzápětí se ziskem kolem 80 milionů prodal. Možná to prý nebylo etické, ale bylo to zákonné. Konečným vlastníkem akcií se nakonec stala společnost Arca Capital, dnes vyšetřovaná kvůli mimosoudnímu vyrovnání s ČEZ.
Policisté odložili případ Grosse-milionáře v roce 2008, tedy ještě před svým probuzením, kdy se za vlády Petra Nečase přestali bát vyšetřovat citlivé kauzy. To nemusí být definitivní tečka. Švýcarští žalobci v případu Mostecké uhelné dali dohromady přesvědčivé důkazy o korupci Roberta Sýkory. Ty teď mají k dispozici žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, vedeného Ivo Ištvanem.
Ti už kromě ve Švýcarsku zatím nepravomocně odsouzených manažerů dolů začali loni na podzim stíhat také Roberta Sýkoru a Grossovi blízkého zbrojaře Pavla Muselu (ten je po pádu z posedu nesvéprávný). Sýkora čelí obvinění z přijímání úplatku a Musela z podplácení. Oběma hrozí až pět let vězení. Podle žalobce jejich stíhání souvisí s rozhodováním vlády o prodeji akcií MUS. V té vládě samozřejmě seděl Stanislav Gross.
Ivo Ištvan je expert na vyšetřování v souvislostech, kdy spojuje případy jen proto, že se v nich vyskytne stejná osoba. Třeba ho napadne, že obchod mezi Grossem a Sýkorou může souviset s privatizací Mostecké.
Stanislav Gross každopádně asi jako jediný z polistopadových špiček za svou temnou minulost už platí. Když se vypraví do společnosti, třeba 28. října na Pražský hrad, bloumá chodbami sám, lidé se od něj odvracejí. Lidé jako on touží po penězích hlavně proto, aby si za ně koupili status. Ostrakizace je základní obranou zdravé společnosti. Zvlášť teď, kdy se pochybná minulost začíná bagatelizovat a přehlížet, by se hodilo, abychom se s více lidmi dokázali i bez soudců a žalobců vypořádat tak jako se Stanislavem Grossem.
