Svěží stranický vítr v Radě České televize
Po volbách se v hlasováních sněmovny začalo rýsovat celkem jednoznačné blokové uspořádání, které nebylo identické s hranicí oddělující vládní a nevládní kluby: TOP 09 a ODS proti všem ostatním. Pokud se tedy někteří kandidáti dostali dostali do Rady České televize společnými hlasy ČSSD, komunistů a TOP 09 na úkor favoritů ANO, byla by to zajímavá novinka.
Hnutí sice tvrdí, že žádné vlastní kandidáty nemělo – předseda klubu Faltýnek se při popisu toho, koho podporovali, uchýlil k osvědčeným magickým slůvkům „odborník“ versus „trafikant“. Ale Andrej Babiš, vášnivý divák ČT24, jenž ČT pod Dvořákovým vedením označil za „součást Palerma,“ by jistě přenechání televizní rady vlastnímu životu považoval za manažerské selhání. A měl by pravdu – od reformy v roce 2001, kdy Sněmovna volí její členy z kandidátů navrhovaných společenskými organizacemi, je Rada pokud možno ještě straničtější než dřív. Proto by stejně tak měl pravdu Miroslav Kalousek, který volbu komentoval slovy: „Pečlivě jsme sledovali hlavní prioritu, aby majitel Mafry neposílil také ve veřejnoprávních médiích.“
Těžko říct, jak formální dohoda byla – potkali jsme přinejmenším jednoho poslance TOP 09, který tvrdí, že se žádnou takovou dohodou neřídil a hlasoval částečně jinak – ale v každém případě má jeden zajímavý výsledek: dostaly se díky ní postavy tak stranicky a ideologicky vyprofilované, že to asi nemá precedent.
Filozof Michael Hauser zaujal v době volební kampaně textem Knížepánova kulturní fronta a magie stalinismu, jakousi variací na Bělohradského Pankáče ze zámku. Na první pohled vypadaly tyto texty spíš jako cvičení ze sémiologie, ale oba autory zjevně pohánělo hlavně roztrpčení z toho, že Schwarzenberga podporují i lidé, kteří by ho v souladu se svými vlastními ekonomickými zájmy podle všech marxistických pouček podporovat neměli.
Hauser ovšem prezentoval názory i k dalším společenským otázkám, které bude moci při řízení veřejnoprávní televize uplatnit. „Snaha vyrovnat se s diskreditací slov jako komunismus, socialismus nebo proletariát tím, že je nahradíme jinými výrazy, vede buď k vyprazdňování pojmů, nebo k tomu, že se používají tajná označení, kterým rozumí jen někteří,“ argumentoval v textu Na obranu slova komunismus. „Rozdíl mezi užitím slova demokracie a slova komunismus v dnešních podmínkách je v tom, že výraz demokracie je vyprázdněný a nic nevyvolává. Slova, jako je komunismus, nutí k přemýšlení. K přemýšlení o demokracii,“ uzavřel.
Zatímco autentický význam slov jako komunismus a diktatura má podle něj smysl rehabilitovat, jejich opak, antikomunismus, považuje Hauser poněkud nelogicky za propagandistický konstrukt pro „myšlenkově zaostalé voliče.“ „Nyní jde o to, aby se antikomunismus stal tím, čím je: vtipem. Snad už se brzy dočkáme toho, že se stane součástí lidového humoru a bude vyvolávat salvy smíchu,“ napsal v článku Komedie antikomunismu. Hauser zná svého Gramsciho, ví, jak důležité je prosazování určitého pojmového aparátu pro kulturní hegemonii. Ve vysílání České televize zatím v zásadě převládá starší paradigma, komunismus a předlistopadový režim mají v zásadě negativní znaménko. Hauser může najít v Radě spoustu příležitostí k působení na změny.
O jeho pojetí role médií si můžeme udělat představu i z textu Proč má ČSSD financova DR? Jedná se o Deník referendum, kde Hauser často publikuje. „V tomto směru je pro ČSSD šancí Deník Referendum, kde Hauser často publikuje. „Konečně tu je médium s neskrývanou levicovou orientací, které se snaží představit jinou levici, než jak ji známe,“ píše tam. ČSSD Deník Referendum nezafinancovala, a tak snad jako náplast její Dienstbierovské křídlo umístilo do televizní rady spolu s Hauserem jeho redaktora Vratislava Dostála (je třeba říci, že texty tohoto brněnského politologa nepůsobí vedle Hausera zdaleka tak ideologicky provokativně).
Volby do Rady v každém případě ukázaly, že politici vnímají na veřejnoprávní televizi především její politickou roli. A snaha čelit Babišově dominanci zřejmě má zajímavý personální vedlejší produkt, se kterým si ještě užijeme vzrušení.
