„Nebyl jsem žádný Bond, plazil jsem se blátem,“ hájil generál Pavel svoji minulost

Generál Petr Pavel, který se netají svými ambicemi stát se dalším českým prezidentem, si je vědom toho, že veřejné mínění o jeho osobě sráží nejen jeho komunistická minulost, ale i jeho vzdělání u vojenských „špionů“. Na twitteru se však brání, že jako komunistický rozvědčík nebyl „žádný Bond“. Místo toho se vylíčil jako prostého vojáka, který se „plazil blátem“ a „mrznul ve sněhu“. „Kdo si to neumí představit, ať se podívá na svobodníka Koubu ve filmu Copak je to za vojáka,“ přirovnal se Pavel ke komediální postavě.

„Slýchám, že jsem byl za komunismu rozvědčík. Nevím, co si pod tím představují ostatní. Nebyl jsem žádný Bond, ale výsadkář průzkumník, který se plazil blátem, mrznul ve sněhu a připravoval se na vysazení v týlu nepřítele, aby hledal odpalovací zařízení nebo velitelská stanoviště,“ napsal na twitteru.

Kdo si to neumí představit, ať se podívá se na svobodníka Koubu ve filmu Copak to je za vojáka.

— Petr Pavel (@general_pavel) May 23, 2022

Pavel poté odkázal na filmového svobodníka Milana Koubu, kterého ztvárnil Jiří Langmajer v komedii od Petra Tučka. Kouba je mimo jiné humorně vyobrazen jako nejlepší člen elitní vojenské průzkumné roty, který jako jediný dokáže uspět během náročného cvičení v terénu.

Na Pavlův příspěvek se však snesla vlna kritiky, a to vzhledem k jeho předlistopadovým aktivitám. Někteří lidé poukázali na to, že „nepřítelem“, proti kterému se tehdy Pavel plazil blátem, byla „západní demokracie a svobodný svět“.

V první polovině osmdesátých let Pavel začínal u výsadkového vojska, kde byla vyžadována loajalita k vládnoucímu komunistickému režimu a vstup do KSČ. V roce 1988 se postgraduálně vzdělával u vojenských „špionů“ – na speciální škole Generálního štábu ČSLA, kde byl zaměřený na studijní obor vojenského zpravodajství. Pavlovo studium nespočívalo ve špionáži konkrétních lidí, ani podávání zpráv, nýbrž v přípravě na seskoky v týlu nepřítele, což tehdy ještě znamenalo na území členů Severoatlantické aliance (NATO).

Jak již dříve napsal komentátor Echo24 Daniel Kaiser, Pavel hájil své členstvím v KSČ geopolitickou argumentací. Chtěl dle svých slov předejít situaci jako v letech 1967-1968 a chtěl změnit stranu zevnitř. Navíc se údajně nechal „tak trochu ovlivnit Gorbačovem“. Jenže Pavel se stal členem KSČ již v únoru roku 1985, tedy přesně dva roky od podání přihlášky, respektive měsíc před nástupem Michaila Gorbačova, který spustil perestrojku, do nejvyšší funkce v Sovětském svazu. O členství tedy žádal ještě v době tuhé totality. Pavel podal přihlášku do KSČ v roce 1983 jako syn vysokého důstojníka Československé lidové armády a chystal se na kariéru vojenského rozvědčíka. Jak tehdy zjistil Týdeník Echo24, Pavlův výrok se ukázal jako falešný.

ČTĚTE TAKÉ: Byl jsi komouš, ale časy se změnily

Pavel také vysvětloval své členství tím, že byl velitelem čety a dosáhnout zlepšení pro své vojáky po armádní linii nešlo. Po stranické ano, nebo mu to tak aspoň připadalo. Od roku, kdy byl řádným členem KSČ, Pavel místo čety velel rotě. Měl pod sebou tím pádem místo třiceti sto vojáků. O dva roky později byl povýšen na kapitána. Komunističtí nadřízení s ním byli spokojení, v posudcích se opakovala chvála jeho velících schopností, výkonnosti i přátelské povahy vůči podřízeným.

Dále se také hájil tím, že svým působením v KSČ „nikomu neubližoval“. To však narazilo na kritiku, například u historika Petra Blažka:„Spojení Nikomu jsem neublížil je morálně nepřijatelné, každý člen zločinecké organizace nese svůj – byť třeba malý – díl viny. A zde se jedná o příslušníka armády a vojenské rozvědky.“

ČTĚTE TAKÉ: Akce na očistu generála Pavla od komunistické minulosti rozdělila historiky

Pavel, který poté působil jako vysoký představitel české armády, se však během své kariéry stal i vysokým představitelem NATO, kde řídil vojenský výbor. V současnosti se netají svými ambicemi kandidovat na Hrad, oficiálně to však ještě neoznámil. Již dříve naznačil, že jasnější stanovisko ke své kandidatuře oznámí na podzim. Říká však, že je připraven vzdát se své případné kandidatury, pokud se objeví vhodnější uchazeč s potenciálem výhry ve volbách.

Prezidentská volba se bude konat na začátku příštího roku. Vládní koalice by chtěla najít vlastního společného kandidáta, Pavel však zřejmě nepřipadá v úvahu. Preimér Petr Fiala například uvedl, že by si nepřál, aby jejich kandidátem byl bývalý člen KSČ. Proti se vyslovil i šéf lidovců i předsedkyně TOP 09.

Celkem mají zájem o účast ve volbách více než dvě desítky kandidátů. Patří mezi ně odborový předák Josef Středula, podnikatelé Karel Janeček, Karel Diviš a Tomáš Březina, farář a charitativní pracovník Ivo Mareš, prezidentka České asociace povinných Denisa Rohanová, senátor Marek Hilšer, komik Miloš Knor, advokátka Klára Long Slámová, někdejší šéfka Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková nebo šéf hnutí Otevřeme Česko – Chcípl PES Jakub Olbert.

Mezi dalšími veřejně známými osobnostmi, které buď projevily zájem kandidovat, nebo o kterých jako možných uchazečích mluví média, jsou třeba bývalá rektorka Danuše Nerudová, senátor Pavel Fischer, předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), bývalá předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová (ODS) nebo exministr Michael Kocáb. Komunisté plánují do boje vyslat bývalého místopředsedu Josefa Skálu. Další strany a hnutí oznámí své kandidáty v příštích měsících.